Ali hvala ti na toj sramoti zato što sada znam da je svako od nas posebna jedinka koja ima pravo da radi i razmišlja kao individua sa svim obavezama koje jedno društvo nalaže.
Ale jsem ti za to vděčný. Teď vím, že jsme každý oddělená lidská bytost s právem žít a pracovat a myslet jako jednotlivec, ale se závazkem vůči společnosti, v níž žijeme.
Život sad, podlegavši sramoti, umoren živi u svojoj lepoti.
Ač ji hanba... život vzala, smrt jí... věčnou slávu dala."
Zauvek je izgubljena, a sa njom je i cela naša porodica izvrgnuta sramoti.
Je navždy ztracená. A celá rodina padne do potupy.
Niko se ne prerušava kao mimièar i sramoti me na bat mitzvah moje kæerke.
Nikdo mě nebude ztrapňovat na bat micva mé dcery.
Zašto visiti ovde samo da bismo gledali njega kako se sramoti pred celim selom?
Proč tu musíme trčet jenom proto, abychom viděli, jak se ztrapní před celou vesnicí?
Ako bilo ko od vas, podlaca, uèestvuje u toj sramoti, biæe raskomadan dok trepne.
Jestli se kdokoliv z vás připojí k té hanbě, tak ho stihne trest!
Samo je o tome i govorila, o trudnoæi, o sramoti što je trudna.
O ničem jiném nemluví -- Těhotenství a to jak se za něj stydí.
I oniæe stajati kao spomenik svojoj sramoti, kao Jecajuæi Anðeli iz starine.
Stanou se památníkem své hanby. Plačící andělé starých časů.
Zadovoljstvo, koje dobijam dok prisustvujem tvojoj sramoti, je ogromno.
Požitek, jaký mám, když jsem svědkem tvé hanby, je obrovský.
Ne volim da me se sramoti ispred agenata NCIS-a, Fornell.
Nechci být v rozpacích před agenty NCIS, Fornelli.
Ponovo se vraæaš i ponovo ideš u sramoti.
Zase se vracíš, a zase odcházíš v hanbě.
Poèela je svoj put prema sramoti kao sudski postavljen djeèji psiholog.
Začala svou cestu k hanebnosti jako soudem jmenovaná dětská psycholožka.
Koji prizor je bolji od onoga kako tvoj djeèaèiæ sramoti dobitnika Nobela?
Co může být hezčího, než když tvůj malý chlapec znemožní nositele Nobelovy ceny?
U lancima æu vas odvuæi u Avignon gdje æete skonèati u sramoti!
Vás odtáhnu do Avignonu v řetězech a postarám se o konec vašich dnů v potupě!
Zaæutao je u sramoti, ali stari vuk mu je rekao...
Plný zahanbení se zarazil, ale starý vlk promluvil a povídá:
Koliko si samo nevinih cvetova, ubrao, ukaljao, a zaim bacio bacio, ostavljajuæi ih da žive pognute glave u sramoti i oèaju, kako bi na kraju postale monahinje?
Kolik dalších princezen jste již utrhl a zase zahodil jako luční květinu a nechal je ze zoufalství oholit si hlavy a vstoupit do kláštera?
Razgovaraæemo više, ako želite... o sramoti Francuske.
Klidně si můžeme ještě povídat o ostudě Francie.
Nije hteo da ga uhapsi jer ne želi da sramoti FIB.
Nezatknul ho, nechtěl dělat ostudu FBI.
Kako se usuðuješ da mi prièaš o sramoti?
Jak se mi opovažuješ vyprávět o studu?
Oni nas izlažu sramoti, Dai, u tome je stvar.
Ztrapňují nás, Dai. O to jde.
Vidite, obièno samo uzmemo dete i ostavimo vas na ostrvu da izgorite u sramoti.
Podívejte, obyčejně jen vezmeme to díte a vy opustíte ostrov rudý hanbou.
Noæ bez komfora i u sramoti æe im možda koristiti.
Noc v nepohodlí a hanbě jim oběma jen prospěje.
Neka se skamene u sramoti svojoj...
Ať všichni ti, co nám říkají.. "Aha.
Mogla bih da vam kažem toliko toga o sramoti, ali morala bih uzeti vreme drugih govornika.
Mohla bych vám toho říct hodně o hanbě, ale musela bych si půjčit čas od všech ostatních.
Nisu govorili o ranjivosti kao o nečem prijatnom, ili kao nečem vrlo bolnom - što se moglo čuti u intervjuima o sramoti.
Nemluvili o zranitelnosti jako o něčem pohodlném, ani o ní nemluvili jako o něčem nesnesitelném -- jak jsem to slyšela dříve, když jsem dělala rozhovory o studu. Mluvili o ní jako o nečem nezbytném.
Viknu čeljad svoju, i reče im govoreći: Gledajte, doveo nam je čoveka Jevrejina da nas sramoti; dodje k meni da legne sa mnom, a ja povikah glasno;
Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás; nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým.
Jer ko je taj Filistejin neobrezani da sramoti vojsku Boga Živog?
Nebo kdo jest Filistinský neobřezaný ten, že pohanění uvodí na vojsko Boha živého?
A oni mi rekoše: Ostatak što osta od ropstva onde u zemlji, u velikoj je nevolji i sramoti, i zid je jerusalimski razvaljen i vrata su mu ognjem popaljena.
I řekli mi: Ostatkové ti, kteříž pozůstali z zajetí tam v té krajině, jsou u velikém nátisku a v pohanění, nadto i zed Jeruzalémská rozbořena jest, a brány jeho ohněm zkaženy.
Ako sinovi njegovi budu u časti, on ne zna; ako li u sramoti, on se ne brine.
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Čuo sam ukor koji me sramoti, ali će duh iz razuma mog odgovoriti za me.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
Tebe prizivaše, i spasavaše se; u Tebe se uzdaše, i ne ostaše u sramoti.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
I pobi neprijatelje svoje s ledja, večnoj sramoti predade ih.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
Vredna je žena venac mužu svom; a koja ga sramoti, ona mu je kao trulež u kostima.
Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
Na lažnu reč mrzi pravednik; a bezbožnik se mrazi i sramoti.
Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Ko čini krivo ubogome, sramoti Stvoritelja njegovog; a poštuje Ga ko je milostiv siromahu.
Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Ko se ruga siromahu, sramoti Stvoritelja njegovog; ko se raduje nesreći, neće ostati bez kara.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Ko čuva zakon, sin je razuman; a ko se druži s izjelicama, sramoti oca svog.
Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.
Prut i kar daju mudrost, a dete pusto sramoti mater svoju.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
Ležimo u sramoti svojoj, i pokriva nas rug naš; jer Gospodu Bogu svom grešismo mi i oci naši od detinjstva svog do danas, i ne slušasmo glas Gospoda Boga svog.
Ležíme v hanbě své, a přikrývá nás pohanění naše, že jsme proti Hospodinu Bohu svému hřešili, my i otcové naši, od dětinství svého až do dne tohoto, a neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha svého.
Zašto izidjoh iz utrobe da vidim muku i žalost i da se svrše u sramoti dani moji?
Proč jsem jen z života vyšel, abych okoušel těžkosti a zámutku, a aby stráveni byli v pohanění dnové moji?
Jer se mati njihova kurva, sramoti se roditeljka njihova; jer govori: Ići ću za milosnicima svojim koji mi daju hleb moj i vodu moju, vunu moju i lan moj, ulje moje i piće moje.
Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými, kteříž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojů mých.
Svaki muž koji se s pokrivenom glavom moli Bogu ili prorokuje, sramoti glavu svoju.
Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
I svaka žena koje se gologlava moli Bogu ili prorokuje, sramoti glavu svoju; jer je svejedno kao da je obrijana.
Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
Seje se u sramoti, a ustaje u slavi; seje se u slabosti, a ustaje u sili;
Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
Kamenjem pobijeni biše, pretrveni biše, iskušani biše, od mača pomreše; idoše u kožusima i u kozjim kožama, u sirotinji, u nevolji, u sramoti;
Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, souženi, a zle s nimi nakládáno,
0.72152018547058s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Ale jsem ti za to vděčný. Teď vím, že jsme každý oddělená lidská bytost s právem žít a pracovat a myslet jako jednotlivec, ale se závazkem vůči společnosti, v níž žijeme. 