Kalendari kažem... da ove nedelјe-povratak razigran Gavaйskogo Boga naručju... i on će iskaliti pustoš na nebu sa vatrom boginje Pele.
Kalendář říká, že tento týden je ve znamení Příchodu hravého havajského boha Lona, a ten bude na nebi řádit s ohnivou bohyní Pele.
Svake godine, još 50, 000 kvadratnih kilometara trave i obradivog tla pretvara se u pustoš od prašine i kamena.
Každý rok se dalších 130 tisíc kilometrů čtverečních trávy a obdělávané země změní v pusté plochy plné prachu a kamení.
Možemo ih videti indirektno, jer one izazivaju pustoš u svojoj okolini.
Můžeme je vidět nepřímo, protože černé díry pustoší okolní prostředí.
Ovo se desilo pre 50.000 godina, tako da je verovatno ubilo nekoliko bufala ili antilopa ili nečeg sličnog tamo u pustinji, ali verovatno nije uzrokovao globalnu pustoš.
Stalo se to 50 000 tisíci roky, takže to možná zahubilo pár bizonů nebo antilop nebo něčeho podobného tam na poušti, ale pravděpodobně to nezpůsobilo celosvětovou zkázu.
I obratiću gradove vaše u pustoš, i razoriću svetinje vaše, i neću više mirisati mirisa vašeg.
Města vaše dám v zpuštění, a učiním, aby zpustly svatyně vaše, aniž více zachutnám oběti vůně příjemné vaší.
Nadje ga u zemlji pustoj, na mestu strašnom gde buči pustoš; vodi ga unaokolo, uči ga i čuva kao zenicu oka svog.
Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
I Isus spali Gaj, i obrati ga u gomilu večnu, i u pustoš do današnjeg dana.
Tedy vypálil Jozue Hai, a položil je v hromadu věčnou a pustinu, až do tohoto dne.
Kad kao pustoš dodje čega se bojite, i pogibao vaša kao oluja kad dodje, kad navali na vas nevolja i muka.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
Zemlja je vaša pusta, gradovi vaši ognjem popaljeni; vaše njive jedu tudjini na vaše oči, i pustoš je kao što opustošavaju tudjini.
Země vaše spustla, města vaše vypálena ohněm; zemi vaši před vámi cizozemci zžírají, a v poušť obracejí, tak jakž vše kazí cizozemci.
I dokle Gospod opravi daleko ljude i bude sama pustoš u zemlji.
A nevzdálí Hospodin všelikého člověka, a nebude dokonalého zpuštění u prostřed země;
Ridajte, jer je blizu dan Gospodnji; doći će kao pustoš od Svemogućeg.
Kvělte, nebo blízko jest den Hospodinův, jako zpuštění od Všemohoucího přijde.
Evo, ide dan Gospodnji ljuti s gnevom i jarošću da obrati zemlju u pustoš, i grešnike da istrebi iz nje.
Aj, den Hospodinův přichází přísný, a zůřivost a rozpálení hněvu, aby obrátil tu zemi v poušť, a hříšníky její z ní vyhladil.
U to će vreme tvrdi gradovi njegovi biti kao ostavljen grm i ogranak, jer će se ostaviti radi sinova Izrailjevih, i biće pustoš.
V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, ó země.
Pustoš će ostati u gradu, i vrata će se razvaliti.
Zůstane v městě poušť, i brány zbořeny budou.
Radovaće se tome pustinja i zemlja sasušena, veseliće se pustoš i procvetati kao ruža.
Veseliti se budou z toho poušť a pustina, plésati, pravím, bude poušť, a zkvetne jako růže.
Jer će Gospod utešiti Sion, utešiće sve razvaline njegove, i pustinju njegovu učiniće da bude kao Edem i pustoš njegova kao vrt Gospodnji, radost će se i veselje nalaziti u njemu, zahvaljivanje i pevanje.
Nebo potěší Hospodin Siona, potěší všech pustin jeho, a učiní poušť jeho přerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově. Radost a veselí bude nalezeno v něm, díkčinění, a hlas žalmů zpívání.
Noge im trče na zlo i brze su na prolivanje krvi prave; misli su njihove bezakonje; na putevima je njihovim pustoš i rasap.
Nohy jejich k zlému běží, a pospíchají k vylévání krve nevinné. Myšlení jejich jsou myšlení nepravá, zpuštění a setření jest na cestách jejich.
Nećeš se više zvati ostavljena, niti će se zemlja tvoja zvati pustoš, nego ćeš se zvati milina moja i zemlja tvoja udata, jer ćeš biti mio Gospodu i zemlja će tvoja biti udata.
Nebudeš více slouti opuštěná, a země tvá nebude více slouti pustinou, ale ty nazývána budeš rozkoší, a země tvá vdanou; nebo rozkoš míti bude Hospodin v tobě, a země tvá bude vdaná.
Gradovi svetosti Tvoje opusteše; Sion opuste, Jerusalim posta pustoš.
Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.
Rikaše na nj lavići i dizaše glas svoj, i obratiše zemlju njegovu u pustoš; gradovi su mu popaljeni, te nema nikoga da živi u njima.
Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele.
Izlazi lav iz česte svoje i koji zatire narode krenuvši se ide s mesta svog da obrati zemlju tvoju u pustoš, gradovi tvoji da se raskopaju da ne bude nikoga u njima.
Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele.
I obratiću Jerusalim u gomilu, u stan zmajevski; i gradove Judine obratiću u pustoš, da neće niko onuda živeti.
A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.
Gle, ide glas i vreva velika iz severne zemlje da obrati gradove Judine u pustoš, u stan zmajevski.
Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků.
Pastiri mnogi pokvariće moj vinograd, potlačiće deo moj, mili deo moj obratiće u golu pustoš.
Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,
Obratiće ga u pustoš, opustošen plakaće preda mnom; sva će ta zemlja opusteti, jer niko ne uzima na um.
Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.
Da bih obratio zemlju njihovu u pustoš, na večnu sramotu, da se čudi ko god prodje preko nje i maše glavom svojom.
Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.
I obratiću taj grad u pustoš i rug: ko god prodje mimo nj, čudiće se i zviždaće za sve muke njegove.
Obrátím také město toto v poušť na odivu. Každý, kdožkoli půjde mimo ně, užasne se, a ckáti bude pro všelijaké rány jeho.
I sva će ta zemlja biti pustoš i čudo, i ti će narodi služiti caru vavilonskom sedamdeset godina.
I bude všecka země tato pustinou a pouští, a sloužiti budou národové tito králi Babylonskému sedmdesáte let.
A kad se navrši sedamdeset godina, onda ću pohoditi cara vavilonskog i onaj narod, govori Gospod, za bezakonje njihovo, i zemlju haldejsku, i obratiću je u pustoš večnu.
Potom pak po vyplnění sedmdesáti let trestati budu na králi Babylonském a na tom národu, dí Hospodin, nepravost jejich, totiž na zemi Kaldejské, tak že obrátím ji v pustiny věčné.
Jerusalim i gradove Judine i careve njegove i knezove njegove, da budu pustoš i čudo i podsmeh i uklin, kao što je danas,
Jeruzalémské i města země Judské, a krále její i knížata její, abych je oddal v pustinu a v zpuštění, na odivu, i k proklínání tohoto dnešního dne,
Evo, ja ću im zapovediti, veli Gospod, i dovešću ih opet na ovaj grad, i biće ga i uzeće ga i spaliće ga ognjem; i gradove Judine obratiću u pustoš da niko neće stanovati u njima.
Aj, já přikáži, dí Hospodin, a přivedu je zase na město toto, aby bojovali proti němu, a vezmouce je, vypálili je ohněm; města také Judská obrátím v poušť, tak že nebude žádného obyvatele.
Zato se izli jarost moja i gnev moj, i razgore se u gradovima Judinim i po ulicama jerusalimskim, te postaše razvaline i pustoš, kao što se vidi danas.
Protož vylita jest prchlivost má i hněv můj, a rozpálil se v městech Judských i po ulicích Jeruzalémských, tak že obrácena jsou v poušť a v pustinu, jakž viděti v dnešní den.
I ne može Gospod više podnositi zloću dela vaših i gadove koje činiste, te zemlja vaša posta pustoš i čudo i prokletstvo, da niko na živi u njoj, kako se vidi danas.
Tak že nemohl Hospodin více snášeti nešlechetnosti předsevzetí vašich a ohavností, kteréž jste činili? Pročež obrácena jest země vaše v poušť a v pustinu a v zlořečenství, tak že není v ní žádného obyvatele, jakž dnešní den jest.
Jer sobom se zaklinjem, govori Gospod, da će Vosora biti pustoš, rug, čudo i prokletstvo, i svi će gradovi njeni biti pustinja večna.
Nebo skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že pustinou, útržkou, pouští a prokletím bude Bozra, a všecka města jeho budou pouští věčnou.
Mati se vaša osramoti vrlo, roditeljka vaša postide se; evo biće poslednja medju narodima, pustinja, zemlja suva i pustoš.
Zahanbena bude matka vaše velice, a zapýří se rodička vaše: Aj, nejzadnější z národů, poušť, země vyprahlá a pustina.
I neće uzeti od tebe kamena za ugao ni kamena za temelj, jer ćeš biti pustoš večna, govori Gospod.
A nevezmou z tebe kamene k úhlu, ani kamene k základům; nebo pustinou věčnou budeš, praví Hospodin.
Gradovi njegovi postaše pustoš, zemlja sasušena i pusta, zemlja gde niko ne živi, niti prolazi kroz nju sin čovečji.
Města jeho budou pustinou, zemí vyprahlou a pustou, zemí, v jejíchž městech neosadí se žádný, aniž projde skrze ně syn člověka.
I reci: Gospode, Ti si govorio za ovo mesto da ćeš ga zatrti da niko ne živi u njemu, ni čovek ni živinče, nego da je pustoš do veka.
A rci: Ó Hospodine, ty jsi mluvil o místě tomto, že je zkazíš, tak že nebude v něm obyvatele, od člověka až do hovada, ale že hrozně zpuštěno na věky bude.
I učiniću od tebe pustoš i rug medju narodima koji su oko tebe pred svakim koji prolazi.
A obrátím tě v poušť, a dám tě v útržku mezi národy, kteříž jsou vůkol tebe, před očima každého tudy jdoucího.
Jer ću zamahnuti rukom svojom na njih, i obratiću zemlju njihovu u pustoš goru od pustinje Divlate po svim stanovima njihovim; i poznaće da sam ja Gospod.
Nebo vztáhnu ruku svou na ně, a učiním zemi tuto zpustlou, zpustlejší než poušť Diblat, po všech obydlích jejich. I zvědí, že já jsem Hospodin.
Zato ovako veli Gospod Gospod: Dignuću ruku svoju na edomsku i istrebiću iz nje i ljude i stoku, i obratiću je u pustoš, od Temana do Dedana pašće od mača.
Protož takto dí Panovník Hospodin: I na Idumea vztáhnu ruku svou, a vypléním z něho lidi i hovada, a obrátím jej v pustinu. Hned od Teman až do Dedan mečem padati budou.
Zato evo me na tebe i na reke tvoje, i obratiću zemlju misirsku u pustoš i samu pustinju, od kule sinske do medje etiopske.
Protož aj, já budu proti tobě i proti řece tvé, a obrátím zemi Egyptskou v pustiny, v poušť přehroznou od věže Sevéne až do pomezí Mouřenínského.
I učiniću od zemlje misirske pustoš medju zemljama opustošenim, i gradovi će njeni medju pustim gradovima biti pustoš četrdeset godina, i rasejaću Misirce medju narode i razasuću ih po zemljama.
A tak uvedu zemi Egyptskou v pustinu nad jiné země pusté, a města její nad jiná města zpuštěná pustá budou za čtyřidceti let, když rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do rozličných zemí.
Gradove ću tvoje opusteti, i ti ćeš biti pustoš, i poznaćeš da sam ja Gospod.
Města tvá v poušť obrátím, a ty budeš pustinou, i zvíš, že já jsem Hospodin,
I obratiću goru Sir sasvim u pustoš, da niko neće dolaziti ni odlaziti.
Obrátím, pravím, horu Seir v hroznou poušť, a vypléním z ní jdoucího přes ni i vracujícího se.
Bože moj, prigni uho svoje, i čuj; otvori oči svoje, i vidi pustoš našu i grad, na koji je prizvano ime Tvoje, jer ne radi svoje pravde nego radi milosti Tvoje padamo pred Tobom moleći se.
Nakloň, Bože můj, ucha svého a slyš, otevři oči své a viz zpuštění naše i města, kteréž jest nazváno od jména tvého; nebo ne pro nějaké naše spravedlnosti padajíce, pokorně prosíme tebe, ale pro milosrdenství tvá mnohá.
Jer nasilje učinjeno Livanu pokriće te i pustoš medju zverjem koja ga je plašila, za krv ljudsku i nasilje učinjeno zemlji, gradu i svima koji žive u njemu.
Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.
I u njoj će ležati stada, svakojako zverje izmedju naroda, i gem i ćuk noćivaće na dovratnicima njenim; glasom će pevati na prozorima; pustoš će biti na pragovima, jer će se poskidati kedrovina.
I budou u prostřed něho léhati stáda, všecky šelmy národů, pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou; hlas zníti bude na okně, pustina na veřeji, když cedroví jeho obnaží.
Nego ih razmetnuh vihorom po svim narodima, kojih ne poznavaše, i zemlja opuste iza njih da niko u nju ne dohodjaše niti se iz nje vraćaše, i obratiše milu zemlju u pustoš.
A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění.
1.5998690128326s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Padáme z téhle skládky toxického odpadu. 