A až ti koupí pití a zvednou skleničku k přípitku, podívají se ti zpříma do očí a přednesou tuhle báseň:
I, kada ti kupe piæe i podignu svoju èašu da nazdrave, pogledaju te pravo u oèi i odrecituju ovu pesmu...
Je to báseň Walta Whitmana o Abrahamu Lincolnovi.
То је стих из песме Voлта Vајтмeна о Абрахаму Линколну.
Než zahraji, Harriet by chtěla přečíst báseň o vaší dceři a naší přítelkyni Lauře.
Prije nego što zasviram, Harriet bi htjela proèitati pjesmu o vašoj kæeri i našoj prijateljici Lauri.
Shelly, okamžitě musím vidět tu báseň.
Shelly moram odmah vidjeti tu pjesmu.
Tato báseň, poslána Windomem Earlem, byla napsána Leem Johnsonem.
Ovu pjesmu koju je poslao Windom Earle je napisao Leo Johnson.
Tohle je Ko Panyi, kde se odehrává velice slavná thajská báseň, která se ti jistě bude líbit, Jonesová.
To je sada Ko Panji, što je sedište poznate Tai poeme, koja će se tebi svideti, Džons.
Umřel před rokem ve věku 74 let, a jeho nejlepší přítel Ken recitoval báseň na jeho počest.
Umro je pre godinu dana, sa 74, njegov najbolji prijatelj Ken je izrecitovao pesmu njemu u èast:
A celou tu dobu jsem myslel na tu skvělou, starou Whitmanovu báseň.
I stalno sam razmišljao o onoj sjajnoj staroj Whitmanovoj pjesmi.
Nejenže odmítáš otisknout mou recenzi Longfellowa, ale ještě místo ní pustíš jeho třetiřadou báseň!
Ne samo da si odbio da objaviš moju kritiku Longfeloua, nego si èak umesto toga objavio njegovu treæerazrednu pesmu!
Dobře si to pamatuji, protože jsem zrovna složil každoroční báseň, oslavující výročí smrti doktora Seusse.
Dobro se seæam toga zato što sam tada pisao moju godišnju pesmu posveæenu obeležavanju godišnjice smrti doktora Zeusa.
Říkal vám profesor Brand to báseň, než jste odletěl?
Profesor Brend ti je izrecitovao pesmu na odlasku?
Moje báseň je o zločinu z nenávisti.
Moja poema, je o zloèinu iz mržnje
Zpráva může být voláním do zbraně. Může to být manifest, báseň.
Допис може да буде позив на оружје, манифест, поема.
Proto budu číst báseň, Kterou jsem právě teď vybrala.
Pročitaću pesmu koju sam upravo sada odabrala.
A z ničeho nic se v novinách v Bagdádu objevila báseň, která mě přirovnávala ke spoustě věcí, mimo jiné i k bezpříkladnému hadu.
Одједном је у новинама у Багдаду осванула песма у којој ме пореде са многим стварима, између осталих са змијом, без премца.
Někdy jediná šance, jak něco pochopím, je když o tom napíšu báseň.
Ponekad je pisanje pesama jedini način na koji mogu da izađem na kraj sa stvarima.
A někdy se dostanu až na konec básně, ohlédnu se a říkám si: „Aha, tak takhle to teda je.“ Jindy zase dojdu až na konec básně a nevyřeším vůbec nic, ale aspoň mám hotovou novou báseň.
A ponekad stignem do kraja pesme i pogledam unazadi kažem: "Aha, o tome se radi." A ponekad dođem do kraja pesme, a da ništa nisam rešila, ali bar sam izvukla iz toga novu pesmu.
Moje první mluvená báseň, napěchovaná moudrostí 14leté holky, byla o nespravedlnosti, když vás považují za neženskou.
Moja prva pesma, napakovana svom mudrošću jedne četrnaestogodišnjakinje, govorila je o nepravdi toga da budeš viđen kao neženstven.
Ta báseň byla hodně rozhořčená a hlavně přehnaná, ale jediná mluvená poezie, kterou jsem poznala do té doby, byla převážně rozhořčená, a tak jsem si myslela, že se to ode mě očekává.
Pesma je bila vrlo ogorčena, i uglavnom preterana, ali jedina usmena poezija koju sam do tog trenutka videla, je mahom bila negodujuća i mislila sam da se to očekuje od mene.
A tak napsala svoji první báseň, milostnou báseň, jakou jsem v životě neslyšela.
I tako je napisala svoju prvu pesmu, ljubavnu pesmu, drugačiju od svih koje sam ranije čula.
Ta báseň začínala: „Anderson Cooper je úchvatný muž.“
Pesma je počinjala: "Anderson Kuper je divan muškarac."
To jim dává příležitost, najít si básníka nebo báseň, se kterou se propojí.
To im daje još više prilika da nađu pesnika ili pesmu sa kojom se mogu povezati.
Ono to svádí -- když na to jednou přijdete -- psát pořád tu samou báseň a vyprávět pořád ten samý příběh, když zjistíte, že vám vynesou potlesk.
Primamljivo je - jednom kada to shvatite - mami vas da pišete iste pesme, ili da pričate iste priču, iznova i iznova, jednom kada shvatite da vam to donosi aplauz.
Takže i když se stydím nabrat si plné kapsy, zkouším to dál, a doufám, že jednoho dne napíšu báseň, kterou nechám hrdě viset v muzeu jako jediný důkaz toho, že jsem existovala.
Pa iako imam pune džepove prepreka, pokušavam i dalje, nadajući se da ću jednog dana napisati pesmu na koju ću biti ponosna da sedi u muzeju kao jedini dokaz mog postojanja.
Simonides se postaví, přednese nazpaměť naučenou báseň, vyjde ven ze dveří a v tom se celý sál zhroutí.
Он је устао, изрецитовао песму из главе, изашао и у том тренутку сала се урушила,
Mohla to být báseň, jména ze staré ročenky, kterou jsem pořídil na bleším trhu.
Можда песму. Можда имена из старог годишњака који сам купио на бувљаку.
Mezi prvními 10 výsledky na vás čekají čtyři odkazy na píseň Faron Younga "Jsou 4 hodiny ráno", tři odkazy na film Judi Denchové "4 hodiny ráno", a jeden odkaz na báseň Wislawy Szymborské "4 hodiny ráno."
Ovo je tipično. Prvih 10 rezultata daće vam četiri pogotka za pesmu Farona Janga (Faron Young) " 4 je sata ujutru, " tri pogotka za film Džudi Denč (Judi Dench) " 4 sata ujutru, " jedan pogodak za pesmu Vislave Zimborske, "4 sata ujutru."
Začnu dnes tím, že se s vámi podělím o báseň, kterou napsala má kamarádka z Malawi, Eileen Piriová.
Počeću danas tako što ću vam pročitati pesmu koju je napisala moja prijateljica iz Malavija Ajlin Piri.
Nazvala tu báseň: „Vdám se, až já budu chtít“.
Svoju pesmu je naslovila: "Udaću se kad ja to budem želela".
Tato báseň z pera 13leté dívky vám může připadat podivná, ale tam, odkud s Eileen pocházíme, se ta báseň, kterou jsem vám právě přečetla, stala bojovým pokřikem.
Ova pesma možda zvuči neobično, napisala ju je trinaestogodišnja devojčica, ali tamo odakle smo Ajlin i ja, ova pesma koju sam vam upravo pročitala, predstavlja poklič ratnice.
V Riu de Janeiru jsem přeložil tuhle portugalskou báseň od Gabriely Torres Barbosy, která vzdávala hold chudým lidem z předměstí, a potom ji namaloval na střechu.
U Rio de Žaneiru, preveo sam portugalsku pesmu od autora Gabriela Toresa Barbose, koji je odao počast siromašnim ljudima iz favele, i zatim sam je naslikao na krovu.
Zvedněte ruku, pokud si myslíte, že báseň 2 napsal člověk.
Podignite ruke, ako mislite da je drugu pesmu napisao čovek.
To je od vás odvážné, protože první báseň byla napsána lidským básníkem Williamem Blakem.
Veoma hrabro od vas jer je prvu napisao ljudski pesnik Vilijam Blejk.
Jestliže myslíte, že první báseň byla napsána člověkem, zvedněte ruku.
Dakle, ako mislite da je prvu pesmu napisalo ljudsko biće, podignite ruke.
Jestliže myslíte, že druhá báseň byla napsána člověkem, ruku nahoru.
A ako mislite da je drugu pesmu napisalo ljudsko biće, podignite ruke.
Je vám prezentována báseň, nevíte, zda ji napsal člověk nebo počítač, a musíte hádat.
Ponuđena vam je pesma, ne znate da li ju je napisao čovek ili kompjuter i morate da pogađate.
Tak to budete překvapeni, když zjistíte, že báseň 1 byla napsána velmi lidskou spisovatelkou Gertrude Steinovou.
Dakle, iznenadiće vas da je prvu pesmu napisala baš ljudska pesnikinja Gertruda Štajn.
Nicméně, algoritmus je schopen vytvořit báseň, která se zda být více lidská než báseň Gertrude Steinové, a Gertrude Steinová je člověk.
A ipak je u stanju da sastavi pesmu koja zvuči ljudskije od poezije Gertrude Štajn, a Gertruda Štajn je ljudsko biće.
Gertrude Steinová, která je člověk, dokáže napsat báseň, která většinu lidských soudců oklame tak, že si myslí, že byla napsána počítačem.
Dakle, Gertruda Štajn, koja je čovek, može da napiše pesmu koja obmanjuje većinu ljudskih sudija da veruju da ju je napisao kompjuter.
Napsal jsem tuto báseň poté, co jsem slyšel velmi známou herečku jak říká jednomu velmi známému moderátorovi v televizi "Jsem na internetu velmi pozdě.
Napisao sam ovu pesmu nakon što sam čuo vrlo poznatu glumicu kako govori vrlo poznatom tv voditelju. "Zaista me zanima internet u poslednje vreme.
Takže dříve než začnu mluvit o mozku, chtěla bych vám přečíst co si myslím, že je nejmocnější báseň o lásce na Zemi.
Пре него што почнем да вам причам о мозгу, желим да вам прочитам, по мом мишљењу, најлепшу љубавну песму на свету.
a tak běžela domů, hledala papír, a báseň skrze ni projela, ale ona popadla tužku zrovna když báseň procházela skrze ni, říkala, že to bylo jako kdyby se natáhla druhou rukou a chytila ji.
Тако она трчи у кућу, тражи папир, а песма пролази кроз њу и она граби оловку баш у моменту кад песма пролази кроз њу, и онда, посегла би другом руком и ухватила би је.
Chytila báseň za ocas, a vtáhla ji zpátky do sebe a zárověň psala na stránku.
Ухватила би песму за реп и повукла је уназад у своје тело док ју је записивала на папир.
A v těchto případech se báseň dostala na papír dokonalá a nedotčená, ovšem odzadu, od posledního slova k prvnímu.
У овим случајевима, песма би се појавила на папиру савршена и нетакнута, али уназад, од последње речи до прве.
Chtěl jsem vám přečíst velmi rychlou a krátkou báseň od W. B. Yeatse, kterého možná znáte.
Želeo sam da vam pročitam vrlo kratku pesmu od V.B. Jejtsa, koga možda znate.
8.5125260353088s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
I, kada ti kupe piæe i podignu svoju èašu da nazdrave, pogledaju te pravo u oèi i odrecituju ovu pesmu... 