Přijímáme tu lásku, o které si myslíme, že si ji zasloužíme.
Znam da momci misle da je žeskasto kad muškarci kuvaju, ali mi dame mislimo da je to veoma seksi.
Vím, že si muži myslí, že je zženštilý, aby chlap vařil, ale my ženy? Nám to připadá sexy.
Mislimo da je možda u opasnosti.
Myslíme, že mu možná hrozí nebezpečí.
Mislimo da je svima u interesu da date ostavku.
Myslíme si, že je v obecném zájmu, abyste dala výpověď.
Mislimo da bi takvo mesto bilo teško prihvatljivo.
Domníváme se, že takové místo by pro nás bylo nepřijatelné.
Svi mislimo da je ovo veoma strašno, zar ne?
Všem nám to přijde strašidelné, že?
Mi mislimo da ono što je ostalo od Utah Teama, da ih drže na èetvrtom katu, u severozapadnom uglu stana.
Domníváme se, že ty, co zbyli z týmu Utah, drží ve čtvrtém patře v severozápadní části domu.
Ne, mislimo da je to za nas.
Ne, myslíme, že je to kvůli nám.
Više je poput trougla a ne kape, ali mi volimo da mislimo da je više od toga.
Je to blíž tomu trojúhelníku než klobouku, ale podle nás jde o víc.
Jedna od stvari o kojima treba da mislimo jeste zašto smo i kako otupeli.
Jedna z věcí, o které bychom měli přemýšlet, je, proč a jak umrtvujeme.
Da vam kažem šta mi mislimo o deci.
Řeknu vám, jak se díváme na děti.
Kada mislimo o budućim tehnologijama zapravo mislimo na upotrebu bakterija i virusa, jednostavnih organizama.
ve skutečnosti přemýšlíme o využití bakterií a virů - jednoduchých organismů.
Dobro, ako 100, ako mislimo o broju 100 da je kao kvadrat, 75 bi izgledalo ovako.
Například když si představíme 100 jako čtverec, 75 bude vypadat asi takto.
Još uvek nije savršeno, ali mislimo da je ovo ideja koja može promeniti živote hiljada, možda i miliona tinejdžera kojima škola stvarno dosađuje.
Zatím to není perfektní, ale my si myslíme, že to je ta myšlenka, která může změnit život tisícům, možná milionům náctiletých kteří jsou opravdu znudění školstvím.
A možda je najteže od svega shvatiti da ono što drugi ljudi misle i osećaju u stvari nije potpuno identično onome što mi mislimo i osećamo.
A možná tou nejtěžší věcí ze všech je pochopit, že to, co si myslí a co cítí ostatní, není úplně totéž, co si myslíme a co cítíme my.
Dakle, kad kažemo da su bebe i mala deca loša u obraćanju pažnje, ono što zaista mislimo je da su oni loši u NE-obraćanju pažnje.
Pokud tedy tvrdíme, že miminka a děti se špatně soustředí, máme ve skutečnosti na mysli, že jim nejde se nesoustředit.
Mi mislimo da lažovi deluju uznemireno sve vreme.
Protože obecně si myslíme, že lháři sebou stále šijí.
Mislimo da nas lažovi neće gledati pravo u oči.
Myslíme si, že lháři se nám nepodívají do očí.
Ne radi se o tome šta je realistično, nego o tome šta mi mislimo da izgleda realistično.
Nejde o to, co je realistické, ale spíš o to, co vypadá realisticky.
Očito je da kada mislimo na neverbalno ponašanje ili jezik tela, u društvenim naukama zovemo ga neverbalna komunikacija, to je jezik, dakle mislimo o komunikaciji.
Když přemýšlíme o neverbálním chování, nebo řeči těla -- my sociologové tomu říkáme neverbální chování -- jde o řeč, a tím do naší úvahy přichází komunikace.
Izgleda da neverbalno ponašanje upravlja načinom na koji mislimo i kako se osećamo u vezi sa sobom, tako da nisu u pitanju samo drugi, već i mi sami.
Zdá se tedy, že naše neverbální projevy ovlivňují to, jak o sobě přemýšlíme a jaký máme ze sebe pocit, takže to není jen druhými lidmi, ale námi samotnými.
Mislimo da je jedna situacija na koju se ovo najčešće odnosi, jer je većina prošla kroz nju, intervju za posao.
Příšlo nám, že většina lidí se dokáže nejlépe ztotožnit s pracovním pohovorem, protože si jím už několikrát v životě prošli.
Mislimo da je hotel, hotel sa mnogo pacova.
Mysleli jsme si, že je to hotel se spoustou krys.
Nalazimo taj peni, kao da se skamenio u podu, i mislimo da ga je ostavio neki veoma bogat čovek jer obični ljudi ne gube novac tek tako.
Takže jsme našli staré penny na podlaze a mysleli jsme si, že nějaký bohatý muž ho zde musel nechat, protože běžní lidé prostě neztrácejí peníze.
Sada, možemo da se zapitamo, šta zapravo mislimo da je zahvalnost?
Teď se ale můžeme ptát, co to vlastně znamená vděčnost?
Voleli bismo da mislimo da vaš mozak može da kaže da li treba ili ne treba da smršate, ali ne može.
Chtěli bychom, aby váš mozek dokázal říct, jestli potřebujete, nebo nepotřebujete zhubnout, ale on to neumí.
Mislimo da ako bismo posedovali ovo ili ono, ako bi se stekli svi uslovi, često kažemo, ''Bili bismo srećni kad bismo imali sve što je potrebno da bismo bili srećni''.
Myslíme si, že dáme dohromady tohle a tamto, všechny podmínky, jak se říká, "vše, co je třeba ke štěstí" - "mít vše, co je třeba ke štěstí".
Ako pogledamo sa stanovištva iskustva, osnovna osobina uma je svesnost, pri tome mislimo na činjenicu da um spoznaje, zapaža.
Když se na to podíváme z pohledu zkušeností, pak existuje primární kvalita vědomí, což je pouhý fakt, že dokážeme poznávat, že jsme bdělí.
Većina nas se može prisetiti kakvi smo bili pre 10 godina, ali nam je teško da zamislimo kakvi ćemo biti za 10 godina, i onda pogrešno mislimo da pošto nam je teško da zamislimo male su šanse da će se i desiti.
Většina z nás si pamatuje, jací jsme byli před 10 lety, ale přijde nám těžké si představit, jací budeme a pak se mylně domníváme, že proto, že je těžké si to představit, tak není pravděpodobné, aby se to stalo.
Ali, da li postoji pozitivan način da mislimo o ovome?
Ale dá se o tom uvažovat i pozitivně?
Kada mislimo o snovima koje imamo, i tragu koji želimo da ostavimo u univerzumu, u oči upada veliko preklapanje između snova koje imamo i projekata koji se nikada ne dogode.
Když se zamyslíme nad svými sny, a nad důlkem, který chceme zanechat ve vesmíru, tak to bije do očí, jak velký přesah je mezi sny, které máme a projekty, které nikdy neuskutečníme.
Mislimo da, zato što heroin sadrži hemijske navlake, ako ga uzimate neko vreme, vaše telo bi postalo zavisno od tih navlaka, počeli biste da osećate fizičku potrebu i posle tih 20 dana, svi biste bili zavisnici od heroina.
Myslíme si, že protože má heroin chemické háčky, proto jeho příjem po nějakou dobu způsobí, že se na těchto háčcích staneme závislými a začneme je fyzicky potřebovat a po 20 dnech se stanete narkomany.
Ako neko iz grupe kojoj pripadamo vara i mi vidimo da ta osoba vara, kao grupa mislimo da je to ponašanje prikladnije nego što bismo inače mislili.
Pokud někdo "z našich" podvádí a my to vidíme, cítíme, že je celkem v pořádku, jako skupina se takto chovat.
To nije bilo organizovano na način na koji često o tome mislimo.
Nebyla organizovaná způsobem, jakým si to často představujeme.
Mi mislimo da su bakterije napravile pravila za funkcionisanje višećelijske organizacije.
Myslíme si, že bakterie vytvořily pravidla pro vícebuněčnou organizaci.
Mi mislimo, da ćemo proučavajući bakterije, moći da steknemo uvid u to kako višećelijsko funkcioniše u ljudskom telu.
Myslíme si, že studiem bakterií budeme schopni porozumět lépe mnohobuněčnosti lidského těla.
Ali ako pogledate ovaj grafik, vidite da zemlje za koje mislimo da su slične zapravo pokazuju različito ponašanje.
Ale když se podíváte na tento graf, tak uvidíte, že země, o kterých si myslíme, že jsou velmi podobné, ukazují velmi rozdílné chování.
Jedan od glavnih razloga je i to što mislimo da je put ka uspehu jednosmerna ulica.
Jedním z hlavních důvodů je představa, že úspěch je jakási jednosměrka.
Ono što je zanimljivo kad je reč o uspehu jeste što mislimo da znamo šta on znači.
Jednou ze zajímavých věcí na úspěchu je, že si myslíme, že víme, co znamená.
Evo šta su tamošnji ekonomisti rekli: "Mislimo da finansijski motivi za rezultat mogu imati negativan uticaj na ukupno postignuće."
Tady je vyjádření těchto ekonomů: "Zjistili jsme, že finanční stimuly můžou mít negativní dopad na celkovou výkonnost."
Jedan: nagrade dvadesetog veka, ti motivatori za koje mislimo da su prirodni deo posla, dobre su, ali samo u iznenađujuće malom opsegu situacija.
Za prvé: Systém odměn vymyšlený ve 20. století, motivační stimuly, které považujeme za přirozenou součást byznysu, fungují, ale za okolností, které jsou až překvapivě omezené.
Posedujemo posebni moždani sistem koji nam omogućuje da mislimo o tome šta je sadržaj misli drugih.
Máme zvláštní systém v mozku, který nám dovoluje přemýšlet o tom, co si myslí ostatní lidé.
I mislimo da za svaku vrstu hrane postoje različite snage u okviru različitih vrsta i varijacija.
A u každé kategorie potravin zřejmě existují různé účinky podle druhu či odrůdy té které kategorie.
stvari za koje mislimo da su očigledne.
a věci, které se zdají zřejmé.
Mi sintetišemo sreću, ali mislimo da je sreća nešto što se pronalazi.
Vyrábíme štěstí, ale přesto si myslíme, že štěstí se musí najít.
Te priče mogu stvarno da promene način na koji mislimo jedni o drugima.
Tyto příběhy mohou změnit způsob, jakým smýšlíme o ostatních.
Kad smo dakle rod Božji, ne treba da mislimo da je Božanstvo kao ikone zlatne ili srebrne ili kamene, koje su ljudi majstorski načinili po smišljanju svom.
Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben.
A Onome koji može još izobilnije sve činiti šta ištemo ili mislimo, po sili koja čini u nama,
Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, nežli my prosíme aneb rozumíme, podle moci té, kterouž dělá v nás,
Koji smo god dakle savršeni ovako da mislimo; ako li šta drugo mislite, i ovo će vam Bog otkriti.
Protož kteřížkoli jsme dokonalí, to smýšlejme. A pakli v čem jinak smyslíte, i toť vám Bůh zjeví.
Ali šta dostigosmo u onome jednako da mislimo, i po onom pravilu da živimo.
Ale k čemuž jsme již přišli, v tom při jednostejném zůstávejme pravidle a jednostejně smysleme.
0.76542091369629s
Stáhněte si naši aplikaci s slovními hrami zdarma!
Spojte písmena, objevte slova a vyzvěte svou mysl na každé nové úrovni. Jste připraveni na dobrodružství?
Přijímáme tu lásku, o které si myslíme, že si ji zasloužíme. 