Přijímáme tu lásku, o které si myslíme, že si ji zasloužíme.
Prihvatamo ljubav koju mislimo da zaslužujemo.
Myslíme si, že chtěl složit "opičák".
Mislimo da je pokušavao da napiše "manki" (majmun).
Myslíme si, že když ho najdeme, můžeme mu pomoci.
Ali mislimo da možemo da mu pomognemo ako ga pronaðemo.
Myslíme si, že s agentem Shaw.
Verujemo da je sa agentom Šoom.
Myslíme si, že spolu měli poměr.
Mislimo da je bio u vezi sa žrtvom.
Myslíme si, že ho Beth špehovala.
Pa, mislimo Beth je špijunirao na njega.
Myslíme, že tu havárii mohl přežít.
Mislimo da je možda preživeo pad.
Myslíme si, že to samé dělají i v Mystic Falls.
Mislimo da isto to rade i u Mistik Folsu. Spremni smo.
Myslíme si, že poutníci se chystají jednat.
Mislimo da se putnici spremaju da naprave potez.
Byl mrtvý celá staletí a myslíme, že to obětování ohněm mu umožnilo uniknout.
Bio je mrtav vekovima i mislimo da mu je spaljivanje omoguæilo da pobegne. Odakle?
Abyste vy, jako učitel, měl ponětí o velikosti šoku, který žák dostane, myslíme, že je spravedlivé, abyste dostal sám ukázkový šok.
Da kao uèitelj dobijete uvid koliki šok æe da primi uèenik, mislimo da je jedino pošteno da i sami primite probni šok. Je li to u redu?
Myslíme si, že studiem toho, jak se ty zvuky učí, získáme model pro zbytek jazyka, možná i pro kritická období, která mohou nastat v dětství pro sociální, emocionální a kognitivní vývoj.
Ми сматрамо да ћемо, проучавајући како се звукови уче, имати модел за остатак језика, а можда и за критичан период који можда постоји у детињству за социјални, емоционални
Díváme se s milimetrovou přesností co se týče prostoru a s milisekundovou přesností v čase užítím 306 SQUIDů – to jsou supravodivé senzory které užívají kvantovou intereferenci – k zachycení magnetického pole, které se mění podle toho, jak zrovna myslíme.
Тражимо милиметарску тачност у погледу простора и милисекундну тачност користећи 306 SQUIDs -- ово су суперпроводећи уређаји квантне интерференције - да бисмо ухватили магнетна поља која се мењају док ми размишљамо.
My si myslíme, že podstatný ukazatel je to, kolik užitečného času stráví učitel s žákem.
Релевантна мера је, по нама, однос ученик- квалитетно-људско-време.
Myslíme si, že se stane tohleto, a ono se přitom stane něco jiného.
Мислимо да ће се једно десити, а уместо тога се нешто друго деси.
Myslíme si, že jsme na něco narazili.
Mislimo da smo na tragu nečega.
Takže v určitých případech si myslíme, že myšlení tohoto miminka je stejné jako myšlení těch nejbrilantnějších vědců.
Tako da, na neki način, mi sada smatramo da način razmišljanja ove bebe liči na to kako razmišljaju najbriljantniji naučnici.
A možná tou nejtěžší věcí ze všech je pochopit, že to, co si myslí a co cítí ostatní, není úplně totéž, co si myslíme a co cítíme my.
A možda je najteže od svega shvatiti da ono što drugi ljudi misle i osećaju u stvari nije potpuno identično onome što mi mislimo i osećamo.
Protože obecně si myslíme, že lháři sebou stále šijí.
Mi mislimo da lažovi deluju uznemireno sve vreme.
Myslíme si, že lháři se nám nepodívají do očí.
Mislimo da nas lažovi neće gledati pravo u oči.
A to kvůli tomu, že si myslíme, že musíme být úspěšnější,
izvan sopstvenog spoznajnog vidika. Zato što smatramo da moramo biti uspešni,
Takže když přemýšlíme o neverbálních projevech, zabýváme se tím, co si myslíme o jiných lidech, co si oni myslí o nás a jaké to má následky.
Zar ne? Kad mislimo na neverbalne znakove, mislimo na to kako sudimo o drugima, kako oni sude o nama i koje su posledice toga.
Myslíme si, že to můžete nejvíce využít v situacích, kde vás někdo hodnotí jako například situace společenského hodnocení, kdy vás hodnotí
Smatramo da je bitno gde želite da ovo primenite, kao npr. u situacijama procenjivanja kao što su neke socijalne situacije.
Obvykle když cítíme mrzutost, nenávist, máme na někoho zlost nebo na něco neustále myslíme, mysl se znovu a znovu vrací k tomuto objektu.
Obično, kada nas nešto iritira, izaziva mržnju, uznemirava, ili kada smo opsednuti nečim, naše misli se stalno vraćaju na to.
myslíme na trpící lidi, na lidi, které milujeme - ale v určitém okamžiku může jít o stav, který prostupuje vším.
Mislimo na ljude koji pate, na ljude koje volimo, ali nakon nekog vremena, dolazimo do stanja koje je sveprožimajuće.
Zaprvé, máte pravdu, změna zpomaluje tím, jak stárneme, ale zadruhé, mýlíte se, protože nezpomaluje zdaleka tak moc, jak si myslíme.
Kao prvo, u pravu ste, promena se usporava kako starimo, ali kao drugo, grešite, zato što ne usporava ni približno onoliko koliko smo mislili.
a zchladí ji to na teplotu těsně nad bodem mrazu, 3 stupně nad bodem mrazu, na 24 hodin ve 30-ti stupňovém prostředí. A je to skutečně levné. Myslíme, že bychom je mohli vyrábět ve velkém množství asi za 25 dolarů,
mnogo je sjajnih ljudi koji se bave ovim poslom u Velikoj Britaniji, i sagradili smo opremu koja zapravo dokazuje da možemo da sagradimo frižider malog pritiska sa netoksičnim supstancama.
A myslíme, že můžeme z chlazení udělat něco, co může mít každý.
Postavi se na vatru na kojoj se kuva. Mnogi ljudi imaju ovakva mesta,
Myslíme si, že tohle je nová generace antibiotik a pomůže nám dostat se, aspoň zpočátku, přes náš velký problém odolnosti vůči antibiotikům.
Mislimo da je ovo nova generacija antibiotika, i bar u početku ćemo uspeti da zaobiđemo ovaj veliki problem otpora.
Ale když se podíváte na tento graf, tak uvidíte, že země, o kterých si myslíme, že jsou velmi podobné, ukazují velmi rozdílné chování.
Ali ako pogledate ovaj grafik, vidite da zemlje za koje mislimo da su slične zapravo pokazuju različito ponašanje.
Například Švédsko je úplně vpravo, a Dánsko, o kterém si myslíme že je kulturně velmi podobné, je úplně vlevo.
Na primer, Švedska je skroz na desnoj strani. A Danska, za koju mislimo da je po kulturi veoma slična, je skroz na levoj strani.
Ráno se vzbudíme, otevřeme skříň, a myslíme si, že se sami rozhodneme, co si oblečeme.
Probudimo se ujutru i otvorimo orman i osećamo da odlučujemo šta ćemo da obučemo.
Otevřeme ledničku a myslíme si, že se sami rozhodneme, co budeme jíst.
I otvorimo frižider i osećamo da odlučujemo o tome šta da jedemo.
Jednou ze zajímavých věcí na úspěchu je, že si myslíme, že víme, co znamená.
Ono što je zanimljivo kad je reč o uspehu jeste što mislimo da znamo šta on znači.
Teď, o 250 roků později, si myslíme, že začínáme chápat, jak se to všechno děje.
Sada, 250 godina kasnije, mislim da počinjemo da shvatamo kako se ovo dešava.
Vyrábíme štěstí, ale přesto si myslíme, že štěstí se musí najít.
Mi sintetišemo sreću, ali mislimo da je sreća nešto što se pronalazi.
1.803493976593s
Stáhněte si naši aplikaci s slovními hrami zdarma!
Spojte písmena, objevte slova a vyzvěte svou mysl na každé nové úrovni. Jste připraveni na dobrodružství?
Prihvatamo ljubav koju mislimo da zaslužujemo. 