Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

Dokud mají železní muži Kailinskou držbu, naše vojsko je uvězněno jižně od Šíje.

Chtěl jsem ho vyměnit za Kailinskou držbu.

Seber všechny muže, co seženeš, a vydejte se do Kailinské držby.

Dobudeš Držbu pro rodinu, pro naši rodinu, a můj pohled na tebe se změní.

A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl změněn ortel při Danielovi.

25 Král pak rozkázal, aby přivedli ty muže, kteří se tak pouštěli do Daniela, a do lvího doupěte uvrhli je i jejich syny a jejich ženy. Ještě nedopadli na dno doupěte, a už se jich zmocnili lvi a rozdrtili jim všechny kosti.

Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, řka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými.

I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.

Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

Co u všech hromů dělá taková příšera v hradním příkopu?

A musíš se tam plížit tiše jako...

Zesílíme opevnění i věže, vykopeme příkop.

Patrně, má žena mě vykopla před 6 měsíci.

Potom, když se umyjete, Vyčistíte saze z boileru a hodíte je do jámy na popel, abychom potom z nich mohli udělat mýdlo.

Nemůžeme tento příkop jen tak přeskočit, vaše Veličenstvo.

Musíme zaplnit příkop a zaútočit, jak jsi ty prosazoval.

Nechť se naše štěstí rozléhá od Cailinské držby až do Posledního krbu.

Ty peníze jste mohla rovnou hodit do stoky.

Touhle dobou už táboří v Kailinské držbě.

I zjímali je živé, a pobili je u čisterny v Betekedu, čtyřidceti a dva muže, a nezůstal z nich žádný.

A pochopivše, uvrhli jej do čisterny. Čisterna pak ta byla prázdná, v níž nebylo vody.

Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta.

Banaiáš také syn Joiadův, syn muže udatného, velikých činů, z Kabsael, ten porazil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jámě, když byl sníh.

Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,

Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.

Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná.

Aj, v čas pokoje potkala mne byla hořkost nejhořčejší, ale tobě zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení, proto že jsi zavrhl za hřbet svůj všecky hříchy mé.

Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové.

A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů?

Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy.