Slýchávala jsem ho chodit nahoru a dolu celou noc, noc za nocí, myslel na ni, trpěl, protože ji ztratil.

V domě jedněch přátel potkala muže, o kterém slýchávala celý život.

Neřídili město ale pozorně naslouchali těm, kteří ho řídili.

Ve mně však hudba vzbuzuje spíše vážnost.

Kdybych byla ironická, poslouchali bysme Alanis.

Clarku, je mi moc líto, že jsem tě neposlechla.

Mrzí mě, že jsem tě neposlouchala.

Tak se mi zdá, že tvoje žena neposlouchala, co?

Proč bych měla poslouchat, co mi chcete říct?

Bylo to jednoduché. Poslouchala jsem zvuk naprosté zrady a následovala jsem ho.

Viděla jsem Radiohead a jednou Pixies.

Neposlouchala, to jsi mu dělala, viď? Neposlouchalas svýho brášku.

Rok mi tu kňučíš o opeře.

Léta poslouchám jaké jsou tvoje děti dokonalé!

Tak jak to, že jsem to slyšela v LA?

Když mě nevyslechne policie, tak půjdu do televize.

Poslouchala jsem, jak vypráví hrozné věci o chlapovi, kterého mám fakt ráda.

A schovala ses ve stínu, abys byla jejím svědkem?

Když jsi byl miminko, sedávala jsem v noci u tvé kolébky a poslouchala, jak dýcháš.

V tomto případě je prvořadá bezpečnost. Raději o tom nechci víc slyšet.

Nebo bys radši slyšela o tom, jak mě muž, kterého jsi milovala, následoval jako beránek? Jak se mě dotýkal, jak mě líbal, jak se tvářil, když jsem...

No, radši bych se mýlila, než bych poslouchala jazz.

Viděla jsem tě naslouchat svým rádcům.

Snažila jsem se to uvést na správnou míru. Wallerová mě ale nenechala.

Obávám se, že sotva poslouchala strasti starého muže.

Poslouchala jsem jejich výtky, protože to je moje povinnost jako Lady ze Zimohradu.

Slyšela jsem o holčičce, která na sebe neustále čůrala, protože do ní vniklo mnoho dospělých vojáků.

Bylo to emotivní a inspirativní a dříve jsem slýchávala o myšlení mimo vyjeté koleje, ale až v okamžiku, když jsem se já dostala mimo své koleje, se něco stalo.

Celou dobu jsem naslouchala svým hlasům, se kterými jsem se nakonec naučila žít v míru a mít k nim respekt a které zase odrážely rostoucí vědomí soucitu, přijetí a respektu vůči sobě.

A pořád jsem slýchávala od žen, stále a stále dokola, čím víc jsem cestovala: "Chtěl bych dostat tuhle injekci."

(smích) Myslím, že mne v tu chvíli pochopila.

Sledovala jsem však tyto lidi, poslouchala je a oni říkali: „Já dělám to, já dělám tamto.“ Příliš společného toho nevěděli.

Jsem si jistý, že mnoho z vás poslední dobou slyšelo hodně o umělé inteligenci.

Všude jsem slyšela a viděla varování Národní muslimské organizace: ″Dávejte si pozor″, ″Buďte ostražití″, ″Držte se na dobře osvětlených místech″, "Neshromažďujte se″.

Emoce byly tak drsné, pochopitelně. Slyšela jsem o útocích na muslimy, nebo domnělé muslimy. Byli vytahováni ven a zbiti na ulici.

A jak jsem je tak poslouchala vyprávět o svých metodách, náhle jsem si něco uvědomila: všichni máme společnou jednu věc – prostě si vždycky najdeme způsob, jak mít z procesu učení radost.

OK, takže nám neříkali, abychom se staly lékařkami, nebo právničkami nebo někým takovým, ale můj táta nám četl o Aristotelovi a průkopnických bojovnících s mikroby když spousta ostatních dětí poslouchalo "kolečka na autobusu se točí dokolečka dokola".

Jak léta plynula slyšela jsem další zprávy o nárustu chudoby, které vůbec nebyly dobré.

Slyšela jsem o nemocích. Slyšela jsem o válkách. Vždycky šly tak nějak ruku v ruce.

Za nějaký čas jsem si vypěstovala něco, co asi mnoho lidí, takový předvídatelný reflex, kdy jsem se začala cítit špatně, kdykoli jsem o nich uslyšela.

Slyšela jsem ho mluvit tři roky před tím.

Ješto jsem nechtěla věřiti řečem, až jsem přijela a uzřela očima svýma. Ale aj, není mi praveno ani polovice; převýšil jsi moudrostí a dobrotou pověst tu, kterouž jsem slyšela.

Však jsem nechtěla věřiti řečem jejich, až jsem přijela a uzřela očima svýma, a aj, není mi praveno ani polovice o velikosti moudrosti tvé. Převýšil jsi pověst tu, kterouž jsem slyšela.