Pamtim da, kad je dolazila kući, pričala bi nam silne priče o životu u inostranstvu, i...
Když přijela, vždycky nám vyprávěla jaké to je v zámoří.
Istinita je priča! Svaki deo priče što ću vam reći je istina.
Je to pravdivý příběh – do posledního detailu.
Jer u okvirima poznate istorije, oni su bili lovci i sakupljači hrane, koji žive život u priličnoj meri kao što su i naši preci živeli u možda 99 procenata ljudske priče.
Protože koneckonců, kam paměť sahá, byli vždy lovci a sběrači, žili život velice podobný životu našich předků po možná 99 procent historie lidstva.
Ne, to je zbog priče, jer se osećamo lično uključeni u tu priču.
protože se cítíme osobně zapojeni do toho příběhu.
Sakupljam priče; to je ono što činim.
Shromažďuji příběhy, to je moje práce.
A kada pitate ljude o vezama, priče koje su mi govorili bile su o nepovezanosti.
A když se lidí zeptáte na spojení, tak příběhy, které říkají, jsou o opaku - o odpojení.
U jednom trenutku, ljudi su mi slali novinske stranice i svoje priče - na hiljade informacija za šest godina.
V jednu chvíli mi lidé dokonce posílali stránky svých deníčků, posílali mi své příběhy -- tísíce kousků dat během šesti let.
Zapravo, prvo sam provela četiri dana intenzivno analizirajući podatke, kada sam se vratila, izvukla intervjue, priče, slučajnosti.
ve čtyřdenní velmi intezivní analýze dat, kdy jsem procházela materiály, rozhovory, vytahovala jsem příběhy a události.
Brod počinje da tone, oni se trkaju nazad do broda i uspeju da odu kući i pričaju priče o tome kako su bili napadnuti.
Člun se začně potápět, oni se ženou zpátky k lodi a pak přijedou domů a vyprávějí historky, jak byli napadeni.
Mogu vam reći da smo se dosta zabavili, pregovarali i čuli razne priče od 17 veoma zanimljivih muzeja iz devet zemalja.
Byla to spousta vyřizování a veselých příhod při jednání se 17 zajímavými galeriemi z 9 zemí.
E sada, za mnoge komentatore, kumulativna kultralna adaptacija, ili socijalno učenje, je završen posao, kraj priče.
Nuže tedy, mnohým komentátorům stačí, že máme kumulativní kulturní adapaci či sociální učení - tím je pro ně vše vyřešeno, tečka.
Ali, zapravo, ispostavlja se da je nekad pre oko 200 000 godina, kada je naša vrsta nastala i usvojila socijalno učenje, to bio početak priče, a ne kraj.
Ukazuje se však, že když někdy před těmi 200 tisíci lety náš druh vznikl a osvojil si sociální učení, tak to byl vlastně začátek našeho příběhu, nikoliv jeho konec.
Čula sam priče koje su mi se uvukle pod kožu.
Slyšela jsem příběhy, které se dostaly do mého těla.
Sve te priče su počele da krvare zajedno.
Všechny tyto příběhy se začaly krvavě slévat dohromady.
Ali znate, ove priče i mnogo drugih eksperimenata koje smo uradili o sukobu interesa zapravo, po meni, iznose dve stvari u prvi plan.
Ale faktem je, že tyto příběhy a spousty dalších pokusů, které jsme zatím udělali na střet zájmů, vlastně ukazují dva hlavní body důležité pro mě.
Dok pričamo veoma ubedljive priče, lagano ih pak negiramo pokretima ramena.
Povídáme velmi přesvědčivé příběhy, mírně krčíme rameny.
Lotar Megendorfer nije bio prvi koji je razvio način na koji se priče pričaju, a sigurno nije ni poslednji.
Lothar Meggendorfer nebyl první, kdo rozvinul způsob, jakým jsou šířeny příběhy, a určitě nebyl posledním.
(smeh) Zbog toga što, ne samo da su tada ljudi mogli da objavljuju svoje priče širom sveta, već su to mogli da urade koristeći naizgled beskonačan broj uređaja.
(Smích) Protože nejenom že lidé mohli vysílat své příběhy do světa, ale mohli tak činit za využití toho, co vypadá jako nekonečné množství přístrojů.
U i većini slučajeva, priče se prepričavaju.
A příběhy jsou z větší části recyklovány.
Međutim, način na koji ljudi pričaju priče se uvek razvijao sa čistom i stalnom inovacijom.
Ale způsob, kterým lidé vyprávějí příběhy, se vždy vyvíjel s čistou, neutuchající novostí.
Postoje oprečni stavovi o tome šta se dogodilo tog popodneva, a s obzirom da moja sestra danas nije ovde sa nama, dozvolite mi da vam ispričam istinitu verziju priče - (Smeh) - a to je, da je moja sestra malo nespretna.
Existují různé výklady toho, co se vlastně to odpoledne stalo, ale vzhledem k tomu, že tu dnes s námi má sestra není, řeknu vám pravdivou verzi, (Smích) která ukazuje sestřinu neohrabanou stránku.
Evo kako sam došla na ideju ove priče.
A tak jsem si vymyslela příběh.
Te stvari su istinite, ali čine samo pola priče jer ono što nikad ne kažemo pred kamerom, što ja nikad nisam rekla pred kamerom, je: "Ja sam nesigurna."
Všechno zmíněné je pravdou, ale je to jen jedna strana mince. Věc, kterou nikdy neřekneme před kamerou, kterou jsem ani já nikdy před kamerou neřekla, je, že jsem nesebevědomá.
I ako se sećate priče o Sizifu, njega su kaznili bogovi time da uz brdo gura jedan isti kamen, a nakon što je zamalo bio na vrhu, kamen bi se otkotrljao nizbrdo, a on bi morao krenuti ispočetka.
Pokud si pamatujete příběh o Sisyfovi, Sisyfos byl bohy potrestán tím, že musel tlačit obrovský balvan do kopce a když byl téměř nahoře, balvan se skutálel a on musel začít znovu, pořád dokola.
Ja treba da predajem. Oni treba da nauče. Kraj priče."
Já to mám odučit. Ony se to mají naučit.
[Vernost] [Veoma intimno] [Ozbiljne greške] (Smeh) I tetovaže vam pričaju mnoge priče.
To jsou tendence, ale příběhy za nimi jsou pokaždé jiné.
Ja sam sama u Brazilu deo priče koju ljudi smatraju uspehom preko noći.
I o mém příběhu z Brazílie si lidé myslí, že jde o okamžitý úspěch.
Jasno, bilo je to pre društvenih mreža, ali ljudi su i dalje mogli da ostavljaju komentare, prosleđuju mejlovima priče i, naravno, okrutne viceve.
Připusťme, že to bylo před sociálními sítěmi, ale už se mohlo komentovat online, e-mailovat báchorky a samozřejmě e-mailovat kruté vtipy.
Možda nije bezbolno, brzo, ni lako, ali možete da zahtevate drugačiji kraj svoje priče.
Možná to nebude bezbolestné, rychlé ani snadné, ale můžete trvat na jiném konci vašeho příběhu.
I često mi ispričaju priče o skorašnjim gubicima - o roditelju koji je umro, prijatelju koji je prerano preminuo i o lošim vestima od doktora.
A často budou pokračovat příběhem nějakých nedávných ztrát - rodiče, který zemřel, přítele, který odešel příliš brzy, špatné zprávy od lékaře.
Tokom 75 godina smo pratili živote 724 muškarca, godinu za godinom, pitali smo ih o poslu, njihovim porodičnim životima, zdravlju i, naravno, pitali smo sve vreme ne znajući kako će njihove životne priče ispasti.
Po 75 let jsme sledovali životy 724 mužů, rok co rok, a ptali se na jich na práci, osobní život a jejich zdraví, a samozřejmě jsme se ptali celou tu dobu aniž bychom tušili, jak se jejich život vyvine.
Iz ove priče dolazi jednostavna pouka.
Zde je jednoduché poselství toho příběhu.
Raspravljali su se sa mojom ženom umesto mene i čitali su priče pred spavanje mom sinu.
Hádali se místo mě s mou manželkou, četli mému synovi pohádky na dobrou noc.
Početak priče, ovo znači momak, a ovo je konjski rep na jednoj prolaznici.
Ten začíná tím, že toto znamená kluk, a tohle je copánek na kolemjdoucí.
(smeh) Naša trenutna stvarnost je manje zanimljiva od priče koju ćemo kasnije o njoj pričati.
(Smích) Naše realita je už míň zajímavá než příběh, který o ní budeme později vyprávět.
I želela bih da vam ispričam nekoliko ličnih priča o nečemu što volim da zovem "opasnost pojedinačne priče".
A ráda bych vám pověděla několik osobních příběhů o tom, čemu říkám "nebezpečí jediného příběhu."
Tako da je otkriće afričkih pisaca učinilo sledeće za mene: spasilo me je od imanja samo jedne priče o tome šta su knjige.
Čili objev afrických spisovatelů pro mne znamenal toto: Zachránil mne před jednostranným pohledem na to, o čem jsou knihy.
Posledica pojedinačne priče je sledeća: oduzima ljudima dostojanstvo.
Následek jediného příběhu je jeden: bere lidem důstojnost.
Šta da smo imali afričku televizijsku mrežu koja je emitovala različite afričke priče širom sveta?
Co kdybychom měli africkou televizní síť, která by vysílala rozmanité africké příběhy po celém světě?
E sad, šta da je moja cimerka znala za moju prijateljicu Fumi Onda, neustrašivu ženu koja je domaćin TV emisije u Lagosu, i odlučna je da ispriča priče koje mi volimo da zaboravljamo?
Co kdyby moje spolubydlící věděla o mé kamarádce Fumi Onda, nebojácné ženě, která má vlastní televizní show v Lagosu a je odhodlaná vyprávět příběhy, které bychom raději zapomněli?
Glumio je u komadu o rođenju Isusovom. Sećate li se priče?
Hrál ve scénce „O zrození Páně“. Pamatujete si ten příběh?
Sada je većinom obrađena i puna svakakvih aditiva, dodatnih sastojaka i znate ostatak priče.
Dneska je převážně zpracovaná a plná všech možných aditiv, extra přísad, sami víte, jak to pokračuje dál.
A neki od ovih ljudi su stvorili mehanizme prenošenja priče još većem broju ljudi.
A někteří z těchto lidí vytvořili struktury, aby myšlenku rozšířili dál.
U narednim godinama, druge priče koje sam, odrastajući, slušala o siromašnima nisu bile pozitivnije.
Jak léta plynula slyšela jsem další zprávy o nárustu chudoby, které vůbec nebyly dobré.
Tako ja bio živ, govori Gospod Gospod, nećete više govoriti te priče u Izrailju.
Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že nebudete moci více užívati přísloví tohoto v Izraeli.
Sve ovo u pričama govori Isus ljudima, i bez priče ništa ne govoraše im:
Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,
I čuvši glavari sveštenički i fariseji priče Njegove razumeše da za njih govori.
A slyšavše přední kněží podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil.
Rekoše Mu učenici Njegovi: Eto sad upravo govoriš, a priče nikakve ne govoriš.
Řkou jemu učedlníci jeho: Aj, nyní zjevně mluvíš, a přísloví žádného nepravíš.
1.1291580200195s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Když přijela, vždycky nám vyprávěla jaké to je v zámoří. 