Ubrzo pošto smo Tiper i ja napustili - (Imitira jecanje) - Belu Kuću - (Smeh) - vozili smo od naše kuće u Nešvilu ka našoj maloj farmi 80 km istočno od Nešvila
Nedlouho poté, co jsme s Tipper opustili – (falešný vzlyk) – Bílý dům – (smích), jsme jeli autem z našeho domova v Nashvillu, na naši malou farmu asi 80 km na východ od Nashvillu.
Bilo kod od vas, bilo ko, nebitno je da li ste bogati, siromašni, da li imate prelepu kuću, to nije bitno.
Kdokoliv z vás, kdokoliv... nezáleží, zda jste bohatí, nebo chudí, zda máte nóbl dům -- na tom nezáleží.
On objašanjava kako nikada ne bi postao takav stručnjak, da nije bio toliko povučen u sebe i nije napuštao kuću u detinjstvu.
kdyby býval nebyl tak introvertní, že neopouštěl dům, když vyrůstal. Pochopitelně
da je snobizam tipično britanski fenomen, koji podrazumeva kuću u provinciji i titulu.
že snobství je typicky britským fenoménem, zaměřeným na venkovská sídla a tituly.
Nakon što govori o crnim Afrikancima kao o "zverima koje nemaju kuću", on piše, "Oni su takođe ljudi bez glava, sa ustima i očima na grudima."
Poté, co popsal černé afričany jako "zvířata, co nemají domy, " píše, "Jsou to také lidé bez hlav, kteří mají ústa a oči v prsou."
Šta da je moja cimerka znala o mom nigerijskom izdavaču Mukti Bakaraju, izuzetnom čoveku koji je napustio svoj posao u banci kako bi pratio svoj san i otvorio izdavačku kuću?
Co kdyby moje spolubydlící věděla o mém nigerijském vydavateli, Muktovi Bakaray, mimořádném muži, který opustil práci v bance, a šel za svým snem založit vydavatelství?
Nikako ne bi smeli da budu izostavljeni. Vratimo se na kuću.
Rozhodně je nesmíme vynechat. A vraťme se do domácností.
Ali on navali na njih, te se uvratiše k njemu i udjoše u kuću njegovu, i on ih ugosti, i ispeče hlebova presnih, i jedoše.
Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k němu, vešli do domu jeho. I udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, i jedli.
A jedan dan kad dodje Josif u kuću da radi svoj posao, a ne beše nikoga od domašnjih u kući,
Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě,
A oni svrativši se onamo udjoše u kuću gde beše mladić Levit, u kuću Mišinu, i upitaše ga za zdravlje.
A uchýlivše se tam, vešli do domu mládence Levíty v domě Míchově, a pozdravili ho pokojně.
Nasloni se na kuću svoju, ali ona ne stoji tvrdo; uhvati se za nju, ali se ona ne može održati.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
I ušavši u kuću, videše dete s Marijom materom Njegovom, i padoše i pokloniše Mu se; pa otvoriše dare svoje i darivaše Ga: zlatom, i tamjanom, i smirnom.
I všedše do domu, nalezli dítě s Marijí matkou jeho, a padše, klaněli se jemu; a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru.
Svaki dakle koji sluša ove moje reči i izvršuje ih, kazaću da je kao mudar čovek koji sazida kuću svoju na kamenu:
A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.
I udari dažd, i dodjoše vode, i dunuše vetrovi, i napadoše na kuću onu, i ne pade; jer beše utvrdjena na kamenu.
I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, a nepadl; nebo založen byl na skále.
A svaki koji sluša ove moje reči a ne izvršuje ih, on će biti kao čovek lud koji sazida kuću svoju na pesku:
A každý, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku.
I udari dažd, i dodjoše vode, i dunuše vetrovi, i udariše u kuću onu, i pade, i raspade se strašno.
I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.
A ulazeći u kuću nazovite joj: Mir kući ovoj.
A vcházejíce do domu, pozdravtež ho.
Kako udje u kuću Božju, i hlebove postavljene pojede, kojih nije valjalo jesti njemu ni onima što su bili s njim, nego samim sveštenicima.
Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím?
Ali ovo znajte: kad bi znao domaćin u koje će vreme doći lupež, čuvao bi i ne bi dao potkopati kuću svoju.
Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedalť by podkopati domu svého.
Kako udje u Božju kuću pred Avijatarom poglavarom svešteničkim i hlebove postavljene pojede kojih ne beše slobodno nikome jesti osim sveštenicima, i dade ih onima koji behu s njim?
Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichžto neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli?
Niko ne može pokućstvo jakoga, ušavši u kuću njegovu, oteti ako najpre jakoga ne sveže: i onda će kuću njegovu opleniti.
Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
I dodje u kuću starešine zborničkog, i vide vrevu i plač i jauk veliki.
I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
I kad dodje od naroda u kuću pitahu Ga učenici Njegovi za priču.
A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
I ustavši odande ode u krajeve tirske i sidonske, i ušavši u kuću htede da niko ne čuje za Nj; i ne može se sakriti.
A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
I kad udje u kuću, pitahu Ga učenici Njegovi nasamo: Zašto ga mi nismo mogli isterati?
A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?
A Isus odgovarajući reče: Zaista vam kažem: nema nikoga koji je ostavio kuću, ili braću, ili sestre, ili oca, ili mater, ili ženu, ili decu, ili zemlju, mene radi i jevandjelja radi,
Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
I koji bude na krovu da ne silazi u kuću, niti da ulazi da uzme šta iz kuće svoje;
A kdož na střeše jest, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého.
Kao što čovek odlazeći ostavi kuću svoju, i da slugama svojim vlast, i svakome svoj posao; i vrataru zapovedi da straži.
Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.
I udje u kuću Zarijinu, i pozdravi se s Jelisavetom.
I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
Ustavši, pak, iz zbornice dodje u kuću Simonovu; a taštu Simonovu beše uhvatila velika groznica, i moliše Ga za nju.
Vstav pak Ježíš ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni.
Kako udje u kuću Božiju, i uze hlebove postavljene i izjede, i dade ih onima što behu s njim, kojih nikome ne valjaše jesti osim jedinih sveštenika.
Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým kněžím?
Moljaše Ga pak jedan od fariseja da bi obedovao u njega; i ušavši u kuću farisejevu sede za trpezu:
Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
I gle, dodje čovek po imenu Jair, koji beše starešina u zbornici, i pade pred noge Isusove, i moljaše Ga da udje u kuću njegovu;
A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.
A kad dodje u kuću, ne dade nijednome ući osim Petra i Jovana i Jakova, i devojčinog oca i matere.
A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.
U koju god kuću udjete najpre govorite: Mir kući ovoj.
A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprve rcete: Pokoj tomuto domu.
A u onoj kući budite, i jedite i pijte šta u njih ima; jer je poslenik dostojan svoje plate; ne prelazite iz kuće u kuću.
A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest. Nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.
A kad idjahu putem i On udje u jedno selo, a žena neka, po imenu Marta, primi Ga u svoju kuću.
I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.
Ali ovo znajte: kad bi znao domaćin u koji će čas doći lupež, čuvao bi i ne bi dao potkopati kuću svoju.
Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.
I dogodi Mu se da dodje u subotu u kuću jednog kneza farisejskog da jede hleb; i oni motrahu na Njega.
I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
A On im reče: Zaista vam kažem: nema nijednoga koji bi ostavio kuću, ili roditelje, ili braću, ili sestre, ili ženu, ili decu carstva radi Božijeg,
On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
I svi, kad videše, vikahu na Njega govoreći da grešnom čoveku dodje u kuću.
A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil.
A On im reče: Eto kad udjete u grad, srešće vas čovek koji nosi vodu u krčagu; idite za njim u kuću u koju on udje,
On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
A učenici se Njegovi opomenuše da u pismu stoji: Revnost za kuću Tvoju izjede me.
I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne.
I otišavši odande dodje u kuću nekoga po imenu Justa, koji poštovaše Boga, i kog kuća beše kraj zbornice.
A jda odtud, všel do domu člověka jednoho, jménem Justa, ctitele Božího, kteréhož dům byl u samé školy.
A sutradan pošavši Pavle i koji bejasmo s njim dodjosmo u Ćesariju; i ušavši u kuću Filipa jevandjelista, koji beše jedan od sedam djakona, ostasmo u njega.
A nazejtří vyšedše Pavel a my, jenž jsme s ním byli, přišli jsme do Cesaree, a všedše do domu Filipa evangelisty, (kterýž byl jeden z oněch sedmi,) pobyli jsme u něho.
Jer znamo da kad se zemaljska naša kuća tela raskopa, imamo zgradu od Boga, kuću nerukotvorenu, večnu na nebesima.
Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích.
Hoću, dakle, da se mlade udovice udaju, decu radjaju, kuću kuće, a nikakav uzrok da ne daju protivniku za huljenje.
Protož chci, aby se mladší vdávaly, děti rodily, hospodyně byly, a tak žádné příčiny protivníku nedávaly ku pomlouvání.
I vi kao živo kamenje zidajte se u kuću duhovnu i sveštenstvo sveto, da se prinose prinosi duhovni, koji su Bogu povoljni, kroz Isusa Hrista.
I vy, jakožto kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Jezukrista.
Ako ko dolazi k vama i ove nauke ne donosi, ne primajte ga u kuću, i ne pozdravljajte se s njim;
Přichází-li kdo k vám, a tohoto učení nepřináší, nepřijímejte ho do domu, aniž ho pozdravujte.
I otvori usta svoja za huljenje na Boga, da huli na ime Njegovo, i na kuću Njegovu, i na one koji žive na nebu.
Protož otevřela ústa svá k rouhání se Bohu, aby se rouhala jménu jeho, i stánku jeho, i těm, kteříž přebývají na nebi.
0.67791104316711s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Nedlouho poté, co jsme s Tipper opustili – (falešný vzlyk) – Bílý dům – (smích), jsme jeli autem z našeho domova v Nashvillu, na naši malou farmu asi 80 km na východ od Nashvillu. 