Radila sam na konceptima kao što su elektronska tetovaža koja se pojačava na dodir ili haljine koje pod svetlošću crvene ili trepere.
Pracovala jsem na konceptech jako je elektronické tetování, které se s dotykem zvětšuje, nebo šaty, které se zbarví a rozechvějí působením světla.
Radili smo na dve neverovatne haljine koje smo ištampali u 3D-u.
Pracovali jsme na dvou neuvěřitelných šatech tištěných ve 3D.
Sa 3D štampanjem, dizajneri su dobili slobodu da prave haljine koje izgledaju baš kao što su zamislili, ipak, opet su veoma zavisili od velikih i skupih industrijskih štampača koji su se nalazili u laboratorijama daleko od njihovih ateljea.
S 3D tiskem měli návrháři volnost vytvořit vzhled šatů přesně jak chtěli, nicméně byli závislí na velkých a drahých průmyslových tiskárnách, umístěných v laboratořích daleko od jejich studia.
I načini Gospod Bog Adamu i ženi njegovoj haljine od kože, i obuče ih u njih.
I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.
I razdre Jakov haljine svoje, i veza kostret oko sebe, i tužaše za sinom svojim dugo vremena.
I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní.
Tada razdreše haljine svoje, i natovarivši svaki svoj tovar na svog magarca vratiše se u grad.
Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.
I haljine službene i svete haljine Aronu svešteniku i haljine sinovima njegovim, da vrše službu svešteničku,
I roucha k službě, i roucha svatá Aronovi knězi, i roucha synů jeho, aby mi úřad kněžský konali;
A kad to ču car Jezekija, razdre haljine svoje i veza oko sebe kostret, pa otide u dom Gospodnji.
I stalo se, když to uslyšel král Ezechiáš, že roztrhl roucho své, a oděl se žíní, a všel do domu Hospodinova.
I promeni mu haljine tamničke, i on jedjaše svagda s njim svega veka svog.
Změnil též roucho jeho, kteréž měl v žaláři, a jídal chléb před ním vždycky, po všecky dny života svého.
I gle, žena koja je dvanaest godina bolovala od tečenja krvi pristupi sastrag i dohvati Mu se skuta od haljine Njegove.
(A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho.
Jer govoraše u sebi: Samo ako se dotaknem haljine Njegove, ozdraviću.
Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.
Ni torbe na put, ni dve haljine ni obuće ni štapa; jer je poslenik dostojan svog jela.
Ani mošny na cestě, ani dvou sukní, ani obuvi, ani hůlky; hodenť jest zajisté dělník pokrmu svého.
I moljahu Ga da se samo dotaknu skuta od Njegove haljine; i koji se dotakoše ozdraviše.
A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
I preobrazi se pred njima, i zasja se lice Njegovo kao sunce a haljine Njegove postadoše bele kao svetlost.
A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, a roucho jeho učiněno bílé jako světlo.
Dovedoše magaricu i magare, i metnuše na njih haljine svoje, i posadiše Ga na njih.
Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej navrchu posadili.
A ljudi mnogi prostreše haljine svoje po putu; a drugi rezahu granje od drveta i prostirahu po putu.
Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z dříví sekali a metali na cestu.
I koji bude u polju da se ne vrati natrag da uzme haljine svoje.
A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucha svá.
I kad Mu se narugaše, svukoše s Njega kabanicu, i obukoše Ga u haljine Njegove, i povedoše Ga da Ga razapnu.
A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.
Kad je čula za Isusa, dodje u narodu sastrag, i dotače se haljine Njegove.
Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
Nego obuveni u opanke, i ne oblačeći dve haljine.
Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
I kud god idjaše u sela ili u gradove ili u palanke, na raskršćima metahu bolesnike i moljahu Ga da se barem skuta od haljine Njegove dotaknu: i ozdravljahu svi koji Ga se doticahu.
A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.
I haljine Njegove postadoše sjajne i vrlo bele kao sneg, kao što ne može belilja ubeliti na zemlji.
A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.
A on zbacivši sa sebe haljine svoje, ustade i dodje k Isusu.
On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
I dovedoše magare k Isusu, i metnuše na nj haljine svoje; i usede na nj.
Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.
A mnogi prostreše haljine svoje po putu; a jedni rezahu granje od drveta, i prostirahu po putu.
Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.
A poglavar sveštenički razdre svoje haljine, i reče: Šta nam trebaju više svedoci?
Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
I kad Mu se narugaše, svukoše s Njega skerletnu kabanicu, i obukoše Ga u Njegove haljine i izvedoše Ga da Ga razapnu.
A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali.
I kad Ga razapeše, razdeliše haljine Njegove bacajući kocke za njih ko će šta uzeti.
A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl.
On pak odgovarajući reče im: Koji ima dve haljine neka da jednu onome koji nema; i ko ima hrane neka čini tako.
A on odpovídaje, pravil jim: Kdo má dvě sukně, dej jednu nemajícímu, a kdo má pokrmy, tolikéž učiň.
A kad izidje On na zemlju, srete Ga jedan čovek iz grada u kome behu djavoli od mnogo godina, i u haljine ne oblačaše se, i ne življaše u kući, nego u grobovima.
A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.
I pristupivši sastrag dotače se skuta od haljine Njegove, i odmah stade tečenje krvi njene.
Přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.
I reče im: Ništa ne uzimajte na put, ni štapa ni torbe ni hleba ni novaca, niti po dve haljine da imate.
A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.
I dovedoše ga k Isusu, i baciše haljine svoje na magare, i posadiše Isusa.
I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše.
A Petar ustavši otrča ka grobu, i natkučivši se vide same haljine gde leže, i otide čudeći se u sebi šta bi.
Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
Ustade od večere, i skide svoje haljine, i uze ubrus te se zapreže;
Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.
A kad im opra noge, uze haljine svoje, i sedavši opet za trpezu reče im: Znate li šta ja učinih vama?
Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?
A vojnici kad razapeše Isusa uzeše Njegove haljine i načiniše četiri dela, svakom vojniku po deo, i dolamu; a dolama ne beše šivena nego izatkana sva s vrha do dna.
Žoldnéři pak, když Ježíše ukřižovali, vzali roucha jeho, a učinili čtyři díly, každému rytíři díl jeden, vzali také i sukni, kterážto sukně byla nesšívaná, ale odvrchu všecka naskrze setkaná.
Dodje, pak, Simon Petar za njim, i udje u grob, i vide haljine same gde leže,
Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,
I izvedavši ga iz grada stadoše ga zasipati kamenjem, i svedoci haljine svoje metnuše kod nogu mladića po imenu Savla.
A vyvedše jej z města, kamenovali ho. A svědkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul.
A kad čuše apostoli, Varnava i Pavle, razdreše haljine svoje, i skočiše medju narod vičući i govoreći:
To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce,
I sleže se narod na njih, i vojvode izdreše im haljine, i zapovediše da ih šibaju.
I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
A kad se oni protivljahu i huljahu, otrese haljine svoje i reče im: Krv vaša na vaše glave; ja sam čist, od sad idem u neznabošce.
A když jemu oni odporovali a rouhali se, vyraziv prach z roucha svého, řekl k nim: Krev vaše budiž na hlavu vaši. Já čist jsa, hned půjdu ku pohanům.
I kad se prolivaše krv Stefana svedoka Tvog, i ja stajah i pristajah na smrt njegovu, i čuvah haljine onih koji ga ubijaju.
A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
Bogatstvo vaše istruhnu, i haljine vaše pojedoše moljci;
Zboží vaše shnilo a roucho vaše zmolovatělo.
Koji pobedi on će se obući u haljine bele, i neću izbrisati ime njegovo iz knjige života, i priznaću ime njegovo pred Ocem svojim i pred andjelima Njegovim.
Kdo zvítězí, tenť bude odín rouchem bílým; a nevymažiť jména jeho z knih života, ale vyznámť jméno jeho před obličejem Otce svého i před anděly jeho.
I oko prestola behu dvadeset i četiri prestola; i na prestolima videh dvadeset i četiri starešine gde sede, obučene u bele haljine, i imahu krune zlatne na glavama svojim.
A okolo toho trůnu bylo stolic čtyřmecítma, a na těch stolicích viděl jsem čtyřmecítma starců sedících, oblečených v roucha bílá. A měli na hlavách svých koruny zlaté.
I dane biše svakome od njih haljine bele, i rečeno im bi da počinu još malo vremena, dokle se navrše i drugari njihovi i braća njihova, koji valja da budu pobijeni kao i oni.
Tedy dáno jednomu každému z nich roucho bílé, a řečeno jest jim, aby odpočívali ještě za malý čas, až by se naplnil počet spoluslužebníků jejich a bratří jejich, kteříž zmordováni býti mají, jako i oni.
I odgovori jedan od starešina govoreći mi: Ovi obučeni u bele haljine ko su, i otkuda dodjoše?
I promluvil ke mně jeden z těch starců, a řekl mi: Kdo jsou tito, kteříž oblečeni jsou v bílé roucho? A odkud přišli?
I izidjoše sedam andjela iz crkve, koji imahu sedam zala, obučeni u čiste i bele haljine od platna, i opasani po prsima pojasima zlatnim;
I vyšlo sedm těch andělů z chrámu, majících sedm ran, oblečeni jsouce rouchem lněným, čistým a bělostkvoucím, a přepásáni na prsech pasy zlatými.
Evo idem kao lupež; blago onome koji je budan i koji čuva haljine svoje, da go ne hodi i da se ne vidi sramota njegova.
Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho.
0.64531707763672s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Pracovala jsem na konceptech jako je elektronické tetování, které se s dotykem zvětšuje, nebo šaty, které se zbarví a rozechvějí působením světla. 