Kdyby nám byla zima, tak bychom se schoulili pod tuhle deku.
Postoji nešto, nešto prezirno u tome kako jednostavno možeš dolutati do njezine dekice i stvoriti osjeæaj povezanosti koji ti dopušta da je pokupiš.
Musí v tom být nějaká forma pohrdání, co člověku dovolí nonšalantně se přiloudat k její dece a vyvolat zdání sounáležitosti, které mu dovolí ji odvézt.
U redu je, dekice, ja cu ovog.
V pořádku, dědo, Tenhle je můj.
Kolica, krevetiæi, autiæi, pelene, dekice, monitori, toplomjeri, tute! Nikad se nisam osjeæao tako pokradeno.