Kada sam bio na studijama prava, uvek smo govorili o...pravdi.
Když jsem studoval práva, vždycky jsme si povídali o spravedlnosti.
Kad je moj suprug umro ljudi su mi stalno govorili da ne plaèem.
Když mi zemřel muž... lidi mi říkali, aby jsem neplakala.
Gretel i svi ostali su govorili sve te stvari, i da su vojnici tako strašni.
Gretel a ostatní pořád vykládali ty věci a z toho vojáka šel strach.
Svi su govorili da je to zbog alkohola, ali bolnièarka Adams je spominjala napad.
A podle všech to bylo kvůli tomu, že pil. Ale sestra Adamsová řekla, že měl někdo záchvat. Ale Junior to být nemůže.
Prošli put smo govorili o tome da treba da ažuriramo tvoj profil.
Minule jsem říkal, že musíme doplnit váš profil.
Ma daj, èak nisu govorili engleski.
Prosím vás, Clyde, říkají vlastně anglicky?
Šta god govorili o tebi, greše.
Cokoliv o tobě říkají... pletou se.
Svi su nam stalno govorili, "Ona je sada na lepšem mestu."
Všichni nám pořád říkali, že už je na lepším místě.
Znam da kada su odtali Buvsi govorili OU, nisu bili srećni što me vide.
Vím, že když říkali ostatní Buvané "O", tak nebyli rádi, že mě vidí.
Znate li možda zašto ste to govorili?
Víte, proč jste to říkal? - Ne.
Ljudi su govorili, "To je ludost. To je nemoguće.
Lidé říkali: "To je šílené, to nemůžeš.
A kada pitate ljude o vezama, priče koje su mi govorili bile su o nepovezanosti.
A když se lidí zeptáte na spojení, tak příběhy, které říkají, jsou o opaku - o odpojení.
Nisu govorili o ranjivosti kao o nečem prijatnom, ili kao nečem vrlo bolnom - što se moglo čuti u intervjuima o sramoti.
Nemluvili o zranitelnosti jako o něčem pohodlném, ani o ní nemluvili jako o něčem nesnesitelném -- jak jsem to slyšela dříve, když jsem dělala rozhovory o studu. Mluvili o ní jako o nečem nezbytném.
Govorili su o spremnosti da prvi kažu "volim te",
Mluvili o ochotě říct "Miluju tě" jako první,
I zapravo, naučnici su na početku govorili da će polarni led nestati u narednih sto godina, onda su rekli 50 godina.
Ve skutečnosti vědci nejprve tvrdili, že ledovce zmizí v příštích sto letech, potom začali říkat v příštích padesáti letech.
Štaviše, ne znamo čak ni kojim su jezikom oni govorili.
Navíc ani nevíme, jakou řečí tito lidé hovořili.
Znate, neki od mojih prijatelja su uvek govorili da sam paranoičan, pitali zašto to radim,
Přátelé mi vždy říkali: "Seš pouze paranoidní. Proč to děláš?
Znala sam svoj nivo inteligencije jer sam sebe doživljavala kao pametnu i govorili su da sam bila nadareno dete.
Znala jsem svoje IQ, byla jsem považována za chytrou a jako dítěti mi říkali, že jsem nadaná.
U isto vreme, imali smo i puno roditelja, bogataša, koji su imali računare, i koji su mi govorili: "Znate, ja mislim da je moj sin nadaren, jer radi neverovatne stvari na računaru.
Měli jsme mnoho rodičů, bohatých, co měli počítače a co mi říkali: "Víte, myslím, že můj syn je nadaný, protože s počítači dokáže dělat úžasné věci.
Ljudi koji su mi govorili: "Više nemaš prava da tražiš takvu vrstu pomoći", podsetili su me na ljude koji su mi iz auta dobacivali: "Zaposli se!"
Jak lidé říkali: „Už nemůžeš prosit o takovou pomoc, “ připomínalo mi to lidi, kteří na mě křičeli ze svých aut: „Najdi si práci.“
U isto vreme dok su nam govorili šta smo, pitali su nas: "Šta želiš da budeš kad odrasteš?"
A ve stejnou dobu, kdy se dozvíme, kým jsme už se nás ptají, "Čím chceš být, až budeš velký?"
Klinci su govorili: "Izgleda kao pogrešan odgovor koji su probali da izbrišu, ali nisu to baš dobro odradili".
Děti říkaly, "Vypadá jako špatná odpověď, kterou chtěl někdo vygumovat, ale nestihl to."
Meni su bili potrebni učitelji, u učionici svakog dana, koji bi govorili: "Ti možeš više od ovog".
Potřebovala jsem učitele, každý den, ve třídě, kteří by mi říkali: "Máš na víc."
Pa, to bi bilo sasvim prihvatljivo kada bismo govorili o nekoj nevažnoj životnoj obavezi.
Nevadilo by to, kdyby to byl druhořadý životní zájem,
Kada smo, sedamdesetih, razgovarali o "autentičnom paradajz sosu", govorili smo o italijanskom paradajz sosu, o najranijem "Raguovom" sosu, koji nije imao vidljivih komadića, je l' tako?
Když jsme mluvili o autentické rajčatové omáčce v 70. letech, mluvili jsme o italské rajčatové omáčce. Mluvili jsme o nejrannějších ragů. Které neměly žádné viditelné kousky, správně?
(Aplauz) Sledeći put kada budete govorili, uradite to unapred.
(potlesk) Až budete příště mluvit, tak to proveďte v předstihu.
Kakav bi svet bio, ako bismo govorili moćno ljudima koji bi pažljivo slušali u okruženju koje je odgovarajuće?
Jaký by byl svět, kdybychom účinně mluvili k lidem, kteří vědomě poslouchají, v prostředích, která skutečně odpovídají svému účelu?
Neurolozi kao što je Frensis Krik i fizičari poput Rodžera Penroza govorili su da je vreme da se nauka lati svesti.
Neurovědci jako Francis Crick a fyzikové jako Roger Penrose začali prosazovat, že nastal čas vytvořit vědu o vědomí.
Dok smo govorili, rekla mi je: "Bilo je toliko mnogo više toga što sam želela da uradim sa svojim životom."
Jak jsme mluvili, řekla mi: "Chtěla jsem v životě zvládnout o tolik víc."
Govorili su stvari, kao: "Ja volim izazove", ili: "Znate, nadala sam se da bi ovo moglo da bude poučno."
Říkali věci jako "Miluju výzvy, " nebo "Doufal jsem, že se poučím".
Govorili su nam da kukavica ide kući svojoj majci.
Říkali nám, že zbabělec jde domů za svojí matkou.
Fizičari su nam dugo govorili da metal na tom vozu izgleda čvrsto ali zapravo je on većinom prazan prostor sa mikroskopskim česticama koje zvrje naokolo.
Fyzikové nám už dlouhou dobu říkají, že kov vlaku působí pevně, ale z větší části je to prázdný prostor s drobounkými částicemi svištícími kolem.
Direktno smo govorili sa 50 000 ljudi, i sa još stotine hiljada preko bilborda i reklama na televiziji, na radiju i preko postera.
Přímo jsme mluvili s 50 000 lidmi a s dalšími stovkami tisíc skrze bilboardy a televizní reklamy, rozhlasové reklamy a plakáty.
Kada sam bio dete, roditelji su mi govorili: "Možeš da praviš nered, ali moraš da počistiš za sobom."
Když jsem byl kluk, rodiče mi říkali: "Můžeš udělat nepořádek, ale musíš po sobě uklidit."
A potom sam slušala, gledala i čitala upozorenja nacionalnih muslimanskih organizacija, govorili su stvari poput: "Budite na oprezu", "Pazite se", "Držite se dobro osvetljenih područja", "Ne okupljajte se."
Všude jsem slyšela a viděla varování Národní muslimské organizace: ″Dávejte si pozor″, ″Buďte ostražití″, ″Držte se na dobře osvětlených místech″, "Neshromažďujte se″.
Te, čim sam to objavio, dobio sam mnogo poruka od ljudi govorili su: "Hvala što si dao glas nečemu što sam osećao čitav život, ali nije postojala reč za to."
A jakmile jsem ho publikoval, dostalo se mi od lidí velké odezvy, jako: "Děkuji, že jsi pojmenoval něco, co jsem celý svůj život cítil, ale neexistovalo pro to žádné slovo."
Najvažnije je da ste bili to što jeste i govorili ste što ste mislili.
Nejdůležitější bylo, že jste byli tím, čím jste byli a říkali jste, co si myslíte.
Ja kažem, "Kako bi ste vi hodali? Govorili?
Já říkám: "Jak byste chodili? Jak byste mluvili? Jak byste žili,
Ipak, socijalni radnici, ljudi iz hitne pomoći, kao i sudija, govorili su isto: „Mrsko nam je što tako postupamo, ali moramo da sledimo proceduru.“
Ale sociální pracovníci a lidi ze záchranky a soudce, všichni říkali to samé: "Děláme to hrozně neradi, ale musíme plnit předpisy."
Stoga smo dovodili ljude u laboratoriju i govorili im "Danas imamo za vas dva zadatka."
Takže jsme nahnali lidi do laboratoře a řekli jsme: "Máme pro vás dneska dva úkoly."
Lekari su u to vreme rutinski govorili muškarcima koliko je važno da zadovolje svoje žene.
Doktoři tenkrát běžně říkali mužům, jak je důležité uspokojovat jejich ženy.
Tokom večeri smo već govorili o matičnim ćelijama.
Dnes večer jsme hovořili o kmenových buňkách.
Francuski roditelji su govorili stvari kao, "Noa je bio tu tako kratko, ali nas je naučio tako mnogo.
Francouzští rodiče říkali spíše: "Noah zde byl tak krátce, ale naučil nás tak mnoho."
Američki roditelji su govorili stvari kao, "Šta bi bilo? Šta bi bilo?"
Američtí rodiče říkali spíše: "Co kdyby.." "Co kdyby.."
Kaži im: Tako ja živ bio, kaže Gospod, učiniću vam onako kako ste govorili i ja čuh.
Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeť vám učiním tak, jakž jste mluvili v uši mé:
Za greh usta njihovih; za reči jezika njihovog; nek se uhvate u oholosti svojoj za kletvu i laž koju su govorili.
Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.
3.7355601787567s
Stáhněte si naši aplikaci s slovními hrami zdarma!
Spojte písmena, objevte slova a vyzvěte svou mysl na každé nové úrovni. Jste připraveni na dobrodružství?
Když jsem studoval práva, vždycky jsme si povídali o spravedlnosti. 