Cítíme se díky faktu, že jsme zakořeněni v minulosti, bezpečněji v přítomnosti?
Дали фактът, че сме вкоренени в историята ни кара да се чувстваме по-сигурни в настоящето си?
Informace proudí dovnitř jako souběžné proudy energie přicházející ze všech smyslových orgánů a poté explodují do ohromné koláže toho, jak přítomný okamžik vypadá, jak voní a chutná, jak ho cítíme a slyšíme.
Информация под формата на енергия се влива едновременно от всички наши сетивни системи, а след това избухва в един огромен колаж от това как изглежда настоящия момент, какъв аромат и вкус има, как се усеща и как звучи.
Takže čistým výsledkem je, že se máme lépe obecně, objektivně, ale cítíme se hůře.
А всъщност ние се справяме по-добре като цяло - обективно, но се чувстваме по-зле.
Cítíme se jako děti, o které je dobře postaráno.
Това ни кара да се чувстваме като добре гледани деца.
Bolest, kterou nad touto strašnou ztrátou všichni cítíme, mi připomíná, nám připomíná, že sice pocházíme z různých míst a mluvíme různými jazyky, ale naše srdce bijí stejně.
Болката, която изпитваме при тази загуба, напомня на всички ни, че макар да сме от различни места и говорим различни езици, сърцата ни бият като едно.
A cítíme mokré větve dotýkající se našich tváří.
И усещаме, как влажните клонки, се докосват до лицето ни.
Jen chtěl, ať se my prváci cítíme líp.
Просто искаше да разведри нас, зайците.
Už jsem nemohla pokračovat v tom, že se cítíme jako nějaký sračky.
Не можех да остана там, където се държим по такъв начин.
Máš teda představu, co cítíme my k tobě.
Така ще имаш представа, какво чувстваме към теб.
My z dominantní společnosti se dnes možná cítíme velmi vzdáleni masakru z roku 1890 nebo sérii porušování smluv před 150 lety, přece se však musím zeptat, jak bychom se měli cítit při pohledu na dnešní statistiky?
Колкото и отдалечени като доминиращо общество да се чувстваме от клането през 1890 година, или от поредицата нарушени договори от преди 150 години, аз все пак трябва да ви задам въпроса: как се чувствате за статистиката в днешно време?
protože se cítíme osobně zapojeni do toho příběhu.
защото се чувстваме лично обвързани в тази история.
Ať už jsme křesťané, muslimové nebo židé, zbožní nebo ne, cítíme, že na tom máme osobní zájem.
Без значение дали сме християни, мюсюлмани или евреи религиозни или нерелигиозни, ние приемаме, че имаме пръст в него.
A potom jsme trosky, které se snaží nají smysl a význam, a cítíme se zranitelní, takže pak si dáme pár piv a banánovo-oříškový muffin.
И тогава сме нещастни, и търсим цел и смисъл, и тогава се чувстваме уязвими, и накрая изпиваме няколко бири и изяждаме няколко сладкиша.
Vlastně jsme skončili tak, že procházíme životem uvězněni v malé bublince, ve které se cítíme, že máme ve všem pravdu.
И така, ние лъкатушим през живота, затворени в този балон на усещането, че сме прави за всичко.
Víte, už se vlastně mýlíme, už vlastně máme problém, ale stále se přitom cítíme pevní v kramflecích.
Сещате се, ние вече бъркаме, вече сме в беда, но ние се усещаме на твърда земя.
Přeci jen něco cítíme, když se mýlíme; cítíme, že máme pravdu.
Има усещане когато бъркаме – усеща се като да си прав.
Proto prostě trváme na tom, že máme pravdu, protože se pak cítíme chytří a zodpovědní a perfektní a jistí.
И ние просто настояваме, че сме прави защото ни кара да се чустваме умни и отговорни, и добродетелни, и в безопасност.
A možná tou nejtěžší věcí ze všech je pochopit, že to, co si myslí a co cítí ostatní, není úplně totéž, co si myslíme a co cítíme my.
И може би най-трудното от всички е да осъзнаем, че това, което другите хора мислят и чувстват всъщност не е съвсем същото като това, което ние мислим и чувстваме.
Možná, že stále cítíme psychickou bolest, jizvu.
Може би все още страдаме от душевна болка, рана.
A přitom se pořád cítíme tak v pohodě.
И в същото време за нас изглежда много удобно.
Protože to, jak se cítíme, když dostaneme vyhazov nebo jsme zvoleni zaměstnancem měsíce, závisí na tom, jak tuto událost interpretujeme.
Защото това, как се чувстваме, когато ни изритат или ни изберат за служител на месеца, зависи от това, как интерпретираме събитието.
Zvuky ovlivňují to, jak se cítíme fyzicky, psychicky, ovlivňuji naši kognitivitu a chování.
Звукът ни влияе психологически, физиологически, когнитивно и засяга поведението ни.
Jak se ukazuje, existuje silná vazba mezi toulkami myslí a tím, že se vzápětí poté cítíme nešťastní, v souladu s myšlenkou, že toulky myslí navozují lidem pocity nešťěstí.
Оказва се, че има силна връзка между разсейването сега и нещастието малко по-късно, което подкрепя идеята, че разсейването е причината хората да бъдат нещастни.
Pokud je toto pravda a pokud díky tomu budoucnost cítíme jako něco vzdálenějšího a odlišného od současnosti, bude také těžší šetřit.
Ако това е истина, и то ви кара да виждате бъдещето като нещо много по-далечно и по-различно от сегашното, това ще прави спестяването на пари по-трудно.
Někdy se s Brianem procházíme parkem se Scarlett, a ona se válí v trávě a my se na ní jenom díváme, poté se podíváme na sebe a cítíme se vděční.
Понякога с Браян я разхождаме в парка, тя се рови в тревата, а ние просто я наблюдаваме. После се споглеждаме и чувстваме благодарност.
Obvykle když cítíme mrzutost, nenávist, máme na někoho zlost nebo na něco neustále myslíme, mysl se znovu a znovu vrací k tomuto objektu.
Обикновено, когато се почустваме раздразнени или разстроени от някого, или обсебени от нещо, мисълта се връща отново и отново към този обект.
A proto jsme se vyvinuli ve společenská zvířata, která žijí společně a pracují společně v tom, co nazývám kruh důvěry uvnitř kmene, kde se cítíme jako bychom tam patřili.
Така ние сме еволюирали до социални животни, които живеят и работят заедно в нещо, което аз наричам „кръг на сигурността“ вътре в племето, където чувстваме, че принадлежим.
Když se cítíme bezpečně uvnitř organizace, tak přirozeně spojujeme svůj talent, naše silné stránky, neúnavnou práci tváří v tvář nebezpečí z venčí a snažíme se chopit příležitostí.
Когато се чувстваме сигурни вътре в организацията, ние по естествен начин комбинираме талантите си и силните си страни и работим неуморно, за да посрещнем опасностите отвън и да се възползваме от предоставилите се възможности.
To znamená, že pokud se staráme o druhého člověka, automaticky se do něj vciťujeme, automaticky s ním cítíme.
Това ще рече, че ако се погрижим за другия човек, сме автоматично съпричастни, автоматично му съчувстваме.
Všichni se cítíme mladší než ve skutečnosti jsme, protože duše nikdy nestárne.
Всички се чувстваме по-млади от истинската си възраст, защото духът никога не остарява.
Vesmír je absurdní, ale pořád mu můžeme dávat smysl a jeden docela dobrý existuje a celková průměrnost reality tak nějak souzní s průměrností, kterou všichni v jádru našeho bytí cítíme.
Вселената е абсурдна, но ние все пак можем да си построим цел, а това си е доста добра цел, и цялата посредственост на реалността някак много приятно резонира с посредствеността, която всички чувстваме дълбоко в себе си.
Řekneme celý příběh, vysvětlíme, kdo ti lidé jsou, jak se s nimi cítíme, řekneme všechny interní vtipy.
Казваме им цялата история, обясняваме кои са хората, как се чувстваме спрямо тях, обясняваме всички вътрешни шеги.
Takže cítíme, že jsme vytvořili s dívkami úspěšnou online komunitu.
Затова имаме усещането, че успешно сме създали онлайн общност за момичета.
Pokud někdo "z našich" podvádí a my to vidíme, cítíme, že je celkem v pořádku, jako skupina se takto chovat.
Ако някой от нашата вътрешна група мами и го видим как мами, усещаме, че е по-подходящо като група да се държим по този начин.
Je naplněný, chutná dobře, cítíme ho dobře, voní dobře.
Той е богат, има добър вкус, усеща се добре, ухае добре.
Střední svět -- to rozpětí velikostí a rychlostí, s nímž se díky svému vývoji intuitivně cítíme spokojení -- je tak trochu jako to úzké rozpětí elektromagnetického spektra, které vidíme jako světlo různých barev.
Средният свят, обхвата от размери и скорости, с които ние сме еволюирали да се чувстваме комфортно на интуитивно ниво е един вид като тeсния диапазон от електромагнитния спектър, който ние виждаме като светлина с различни цветове.
0.78191709518433s
Stáhněte si naši aplikaci s slovními hrami zdarma!
Spojte písmena, objevte slova a vyzvěte svou mysl na každé nové úrovni. Jste připraveni na dobrodružství?
Дали фактът, че сме вкоренени в историята ни кара да се чувстваме по-сигурни в настоящето си? 