Protož nyní, ó Bože Izraelský, prosím, nechť jest upevněno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému, Davidovi otci mému.
17. И сега. Господи, Боже Израилев, да бъде вярно словото Ти, що си изрекъл на Своя раб Давида!
A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás z ruky jeho, aťby poznala všecka království země, že jsi ty Hospodin sám.
И сега, Господи, Боже наш, избави ни от ръцете му, и всички земни царства ще познаят, че Ти, Господи, си Бог един”.
Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.
Намерих Твоите думи и ги погълнах; и Твоето слово ми биде за радост и веселие на сърцето; защото Твоето име е призовано върху мене, Господи, Боже Саваот.
Ty však, Bože, snadný k odpuštění, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich.
Но понеже си Бог, Който обичаш да прощаваш, милостив и жалостив, дълготърпелив и многомилостив, Ти не ги остави.
I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,
Тогава Яков каза: Боже на баща ми Авраам и Боже на баща ми Исаака, Господи, Който си ми рекъл: Върни се в отечеството си и при рода си, и Аз ще ти сторя добро,
Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
като му свидетелствуваше и Бог чрез знамения и чудеса, чрез разни, велики дела и чрез раздаване Светия Дух по волята Си?
Tedy volal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, také-liž s tou vdovou, u kteréž pohostinu jsem, tak zle nakládáš, že jsi umořil syna jejího?
И извика към ГОСПОДА и каза: ГОСПОДИ, Боже мой, зло ли правиш и на вдовицата, при която живея, като уморяваш сина й?
Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Ти си изгорил с ръката Си народите, а тях си насадил; Съкрушил си племена, а тях си разпространил.
Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k mému dobrému.
Помни ме, Боже мой, за добро.
Bože, slituj se nad jeho duší.
Нека Господ се смили над душата ти.
Bože, smiluj se nad jeho duší.
Нека Господ се смили над душата му.
Bože, doufám, že děláme správnou věc.
Надявам се, че правим правилното нещо.
Oh, můj bože, co se stalo?
Господи, какво ти се е случило?
Bože, doufám, že je v pořádku.
Боже, надявам се, че е добре.
Bože, co se to se mnou děje?
О, Боже, какво се случва с мен?
Můj bože, co jsem to udělal?
Ah! Боже мой, какво съм направил?
A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás, prosím, z ruky jeho, ať by poznala všecka království země, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem.
Сега, прочее, Господи Боже наш, отарви ни, моля Ти се, от ръката му, за да познаят всичките земни царства, че Ти си Господ, единственият Бог.
Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
Защото не щеш да Ти принеса жертва; Всеизгаряния не Ти са угодни.
Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.
Винаги ли ще бъдеш разгневен на нас? Ще продължаваш ли да се гневиш из род в род?
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Но Ти си Светият, Който си възцарен между Израилевите хваления.
Nyní tedy, Hospodine Bože, slovo to, jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho, naplniž je až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil,
И сега, Господи Боже, утвърди до века думата, която си говорил на слугата Си, и за дома му, и стори както си говорил.
Protož dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já jdu,
И като пристигнах днес на извора, рекох: Господи, Боже на господаря ми Авраама, моля, ако правиш пътуването ми, по което ходя, успешно,
17. И сега. Господи, Боже Израилев, да бъде вярно словото Ти, що си изрекъл на Своя раб Давида! 