Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Jasný?
Roðena sam u istom trenutku kao i sunce.
Přišla jsem na svět v té samé chvíli jako slunce.
To nije mesto na kojem se želiš zadržavati, posebno kad zaprži sunce.
Není to místo, kde se člověk jen tak poflakuje, obzvláště když tam zasvítí slunce.
I tako je sunce sinulo na mračno doba Evrope.
A tak se v Evropě rozzářila doba temna.
Stavite zajedno sunce i mesec koji sijaju, i dobijate svetlost.
Když slunce a měsíc září spolu, je to JAS.
I kad kažem ''sve'' mislim, naravno, na vas i mene, Zemlju, Sunce, hiljade milijardi sunca u našoj galaksiji i na hiljade milijardi galaksija u nama poznatom svemiru.
Tím "vším" samozřejmě myslím sebe a vás, Zemi, Slunce, sto miliard sluncí v naší galaxii a sto miliard galaxií v pozorovatelném vesmíru.
I šta se onda dešava, svako jutro kada se pojavi sunce sipa odlazi da spava, zakopavajući se u pesak, i ima pumpu koja je spojena sa njenim svakodnevnim ritmom,
Takže každé ráno, když vychází slunce, jde oliheň spát, zahrabe se do písku, a pumpou, která je napojená na její cirkadiánní rytmus,
i kada sunce izađe, ona ispumpa nekih 95 procenata bakterije.
vypumpuje kolem 95 procent všech těch bakterií.
Čovek: budućnost je ovde. Vetar, sunce, nova energetska mreža.
Muž: Budoucnost je tady. Vítr, Slunce, nová elektrická síť.
A kad sunce beše na zalasku, uhvati Avrama tvrd san, i gle, strah i mrak velik obuze ga.
I stalo se, když slunce zapadalo, že dřímota těžká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej).
A kad se sunce smiri i kad se smrče, gle, peć se dimljaše, i plamen ognjeni prolažaše izmedju onih delova.
I stalo se, když zapadlo slunce, a tma bylo, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, kteráž šla mezi díly těmi.
I kad sunce ogranu po zemlji, Lot dodje u Sigor.
Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor.
I dodje na jedno mesto, i onde zanoći, jer sunce beše zašlo; i uze kamen na onom mestu, i metnu ga sebi pod glavu, i zaspa na onom mestu.
I trefil na jedno místo, na kterémžto zůstal přes noc, (nebo slunce již bylo zapadlo,) a nabrav kamení na místě tom, položil pod hlavu svou, a spal na témž místě.
Posle opet usni drugi san, i pripovedi braći svojoj govoreći: Usnih opet san, a to se sunce i mesec i jedanaest zvezda klanjahu meni.
Potom ještě měl jiný sen, a vypravoval jej bratřím svým, řka: Hle, opět jsem měl sen, a aj, slunce a měsíc, a jedenácte hvězd klanělo mi se.
Tako ga kupljahu svako jutro, svaki koliko mu trebaše za jelo; a kad sunce ogrevaše, tada se rastapaše.
Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpouštěla.
I biće kao svetlost jutarnja, kad sunce izlazi jutrom bez oblaka, i kao trava koja raste iz zemlje od svetlosti iza dažda.
Rovně jako bývá světlo jitřní, když slunce vychází ráno bez oblaků, a jako mocí tepla a deště roste bylina z země:
A ujutru kad ustaše i sunce ogranu nad onom vodom, ugledaše Moavci prema sebi vodu gde se crveni kao krv.
Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad těmi vodami, uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev.
Tvoj je dan i Tvoja je noć, Ti si postavio zvezde i sunce.
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Stvorio se mesec da pokazuje vremena, sunce poznaje zapad svoj.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Ne gledajte me što sam crna, jer me je sunce opalilo; sinovi matere moje rasrdivši se na me postaviše me da čuvam vinograde, i ne čuvah svoj vinograd, koji ja imam.
Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
Ko je ona što se vidi kao zora, lepa kao mesec, čista kao sunce, strašna kao vojska sa zastavama?
Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté.
I posramiće se mesec i sunce će se zastideti kad Gospod nad vojskama stane carovati na gori Sionu i u Jerusalimu, i pred starešinama svojim proslavi se.
I zahanbí se měsíc, a zastydí slunce, když kralovati bude Hospodin zástupů na hoře Sion, a v Jeruzalémě, a před starci svými slavně.
Neće biti gladni ni žedni, neće ih biti vrućina ni sunce; jer kome ih je žao, on će ih voditi, i pokraj izvora vodenih provodiće ih.
Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenů vod povede je.
Neće više zalaziti sunce tvoje, niti će mesec tvoj pomrčati; jer će ti Gospod biti videlo večno, i dani žalosti tvoje svršiće se.
Nezajdeť více slunce tvé, a měsíc tvůj neschová se, nebo Hospodin bude světlem tvým věčným, a tak dokonáni budou dnové smutku tvého.
Iznemoći će koja je rodila sedmoro i ispustiće dušu, sunce će joj zaći još za dana, sramiće se i stideće se, a ostatak ću njihov dati pod mač pred neprijateljima njihovim, govori Gospod.
Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou, zapadne jí slunce ještě ve dne, hanbiti a styděti se bude. Ostatek pak jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich, dí Hospodin.
I kad te ugasim, zastreću nebo, i zvezde na njemu pomračiti, sunce ću zakloniti oblakom, i mesec neće svetliti svetlošću svojom.
V tom, když tě zhasím, zakryji nebesa, a zasmušilé učiním hvězdy jejich; slunce mrákotou zastru, a měsíc nebude svítiti světlem svým.
Pred njima će se zemlja tresti, nebesa će se pokolebati, sunce će i mesec pomrknuti i zvezde će ustegnuti svetlost svoju.
Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.
Svetlost Mu beše kao sunce, zraci izlažahu Mu iz ruku, i onde beše sakrivena sila Njegova.
Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho.
Sunce i mesec stadoše u stanu svom, idoše prema svetlosti Tvoje strele, prema sevanju sjajnog koplja Tvog.
Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé.
A vama, koji se bojite imena mog, granuće Sunce pravde, i zdravlje će biti na zracima Njegovim, i izlazićete i skakaćete kao teoci od jasala.
Vám pak, kteříž se bojíte jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprslcích jeho. Tedy vycházeti budete, a porostete jako telata vykrmená.
I kad obasja sunce, povenuše, i budući da nemahu žila, posahnuše.
Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla.
Tada će se pravednici zasjati kao sunce u carstvu Oca svog.
A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého.
I preobrazi se pred njima, i zasja se lice Njegovo kao sunce a haljine Njegove postadoše bele kao svetlost.
A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, a roucho jeho učiněno bílé jako světlo.
I odmah će po nevolji dana tih sunce pomrčati, i mesec svoju svetlost izgubiti, i zvezde s neba spasti, i sile nebeske pokrenuti se.
A hned po soužení, kteréž bude těch dnů, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati s nebe a moci nebeské budou se pohybovati.
A kad bi pred veče, pošto sunce zadje, donošahu k Njemu sve bolesnike i besne.
Večer pak již při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky.
A kad obasja sunce, uvenu, i budući da nemaše korena, usahnu.
A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
Ali u te dane, posle te nevolje, sunce će pomrčati, i mesec svoju svetlost izgubiti.
V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.
A kad zahodjaše sunce, svi koji imahu bolesnike od različnih bolesti, dovodjahu ih k Njemu; a On na svakog od njih metaše ruke, i isceljivaše ih.
Při západu pak slunce všickni, kteříž měli nemocné rozličnými neduhy, vodili je k němu, a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav, uzdravoval je.
I pomrča sunce, i zaves crkveni razdre se napola.
I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.
Sunce će se pretvoriti u tamu i mesec u krv pre nego dodje veliki i slavni dan Gospodnji.
Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný.
A kad se ni sunce ni zvezde za mnogo dana ne pokazaše, i bura ne mala navalila, beše propala sva nada da ćemo se izbaviti.
A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
Gnevite se i ne grešite; sunce da ne zadje u gnevu vašem.
Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.
Jer sunce ogreja s vrućinom, i osuši travu, i cvet njen otpade, i krasota lica njena pogibe; tako će i bogati u hodjenju svom uvenuti.
Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
I držaše u svojoj desnoj ruci sedam zvezda, i iz usta Njegovih izlažaše mač oštar s obe strane, i lice Njegovo beše kao što sunce sija u sili svojoj.
A měl v pravé ruce své sedm hvězd, a z úst jeho meč s obou stran ostrý vycházel; a tvář jeho jako slunce, když jasně svítí.
I videh kad otvori šesti pečat, i gle, zatrese se zemlja vrlo, i sunce posta crno kao vreća od kostreti, i mesec posta kao krv;
I pohleděl jsem, když otevřel pečet šestou, a aj, země třesení veliké stalo se, a slunce učiněno jest černé jako pytel žíněný, a měsíc všecken byl jako krev.
I otvori studenac bezdana, i izidje dim iz studenca kao dim velike peći, i pocrne sunce i nebo od dima studenčevog.
Kterýžto otevřel studnici propasti. I vyšel dým z studnice jako dým z peci veliké, i zatmělo se slunce i povětří pro dým studnice.
I videh drugog andjela jakog gde silazi s neba, koji beše obučen u oblak, i duga beše na glavi njegovoj, i lice njegovo beše kao sunce, i noge njegove kao stubovi ognjeni;
Viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví.
I znak veliki pokaza se na nebu: žena obučena u sunce, i mesec pod nogama njenim, i na glavi njenoj venac od dvanaest zvezda.
I ukázal se div veliký na nebi: Žena oděná sluncem, pod jejímiž nohama byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd.
I četvrti andjeo izli čašu svoju na sunce, i dano mu bi da žeže ljude ognjem.
Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohněm.
I grad ne potrebuje ni sunce ni mesec da svetle u njemu; jer ga slava Božija prosvetli, i žižak je njegov Jagnje.
A to město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby svítily v něm; nebo sláva Boží je osvěcuje, a svíce jeho jest Beránek.
0.65216302871704s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Jasný? 