Prvi put da si mi dao razloga... da te proklinjem!
To je poprvý, cos mi dal důvod tě... k čertu s tebou!
Ponekad proklinjem dan kad sam te upoznao.
Někdy proklínám den, kdy jsem tě potkal.
Zbog toga zaslužuješ da umreš, zato te proklinjem!
Za to si zasloužíš umřít, takže jsem tě proklel!
Nešto od toga je, znaš, bilo ja kako si govorim da te mrzim i proklinjem tvoje ime.
Část mého já si říkala, jak moc tě nenávidím... a proklínám tvoje jméno.
U tvoje ime, ja se proklinjem.
V jeho jménu, snažně tě prosím.
U ovakvim prilikama proklinjem boga što živimo u Francuskoj Polineziji.
V takových časech proklínám, že žijeme ve Francouzské Polynésii.
Želim da se popnem na vrh planine i proklinjem naše idiotske, moderne, maloumne, neše bedne, civilizovane metode preživljavanja bolesti.
Chci vylézt na vrcholek hory a proklít naše idiotské a novosvětské, beznadějné metody léčení nemocí.
Proklinjem dan kad sam te srela.
Lituji dne, kdy jsme se setkali!
Proklinjem te i celo tvoje potomstvo.
Proklínám tě, i celý tvůj rod.
Proklinjem dan kad sam se prikljucio Olivaresu, tom tiranu i potomku jevreja koji je opustosio Spaniju.
Proklínám okamžik, kdy jsem dal své pero do služeb Olivarese. Ten tyran, co chrání lumpy, kteří Španělsko vysávají.
Proklinjem te, Martha, što si me stavila u ovu poziciju.
K čertu s tebou, Martho, za to, že mě stavíš do téhle pozice. Vzala jsi to na sebe.
A ja stojim tu i proklinjem èinjenicu, da mi nije dozvoljeno da ti ih sve uzmem.
Já tu stojím a nadávám, že jsem nemohl vzít celý.
Zato ležim ovde i proklinjem Boga što je tako okrutan.
Tak tady ležím a proklínám Boha za jeho krutost.
Kostima ovog mrtvog èoveka u ovom sanduk, ja te proklinjem.
U kostí mrtvýho muže v tý rakvi, proklínám tě.
Ona je tek slika u mojoj glavi... a ipak me može zaustaviti usred bijela dana... da proklinjem sebe kao tvrdoglavu staru budalu.
Ona je jediným obrázkem v mé hlavě... díky kterému se zastavím během jasného dne... a nadávám si do starých paličatých bláznů.
U ime oca, i sina, i svetoga duha, ja te proklinjem.
Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého, zatracuji tebe.
Proklinjem dan kada sam se udala u ovu obitelj.
Želím dne, kdy jsem se do téhle rodiny vdala.
Proklinjem njene oèi, njene zube, proklinjem njene brkove.
Proklínám její oči, její zuby, její knír.
Proklinjem tebe i tvoje ime i sve koji doðu poslije tebe!
Proklínám tě. Proklínám tvé jméno a všechny, kdo přijdou po tobě! Znovu se setkáme, Haddocku!
Proklinjem vas sudije da umrete strašnom i užasnom smræu, i da ustanete iz grobova kao živi mrtvaci!
Proklela žalobce hrozivou smrtí a pak vstali ze svých hrobů, jako oživlé mrtvoly.
Zadnjim snagama proklinjem ovog nesvetog Papu!
A ze svých posledních sil proklínám toho bezbožného papeže.
Vraže Anse Hatfielde, proklinjem dan kad sam ti spasio život.
Ďábelskej Ansi Hatfielde, lituju dne, kdy jsem ti zachránil život.
George Plantagenet, vojvoda od Clarence-a, proklinjem i tebe.
Georgi Plantagenete, vévodo Clarenský, tebe proklínám také.
Ne, gledaj, ja jesam proklinjem dan.
Ne, podívejte, proklel jsem ten den.
Proklinjem trenutak kad sam te videla.
Proklínám moment, kdy jsem tě spatřila.
Proklinjem dan kad sam se rodila.
Proklínám den, kdy jsem se narodila.
Kad sam mislila da je Sara umrla na "Gambitu", jedino što sam mogla da uradim je da proklinjem okean.
Když jsem myslela, že Sara zemřela na Gambitu, tak jsem dokázala jen křičet na oceán.
Proklinjem te na život bez mira, bez sreæe, i da sve svoje bogatstvo, izgubiš.
Přeji ti život bez míru, bez špetky štěstí. A všechno, čeho si ceníš, ztratíš.
Proklinjem te životom da nikada ne upoznaš mir, da sam veèno hodaš zemljom!
Proklínám tě darem života. Nikdy nenalezneš klidu. Budeš bloudit na zemi sám navěky.
Proklinjem te na ovo telo, beznacajnost, samacku smrt..
Proklínám tě k tomuto tělu, k bezvýznamné, osamělé smrti.
Proklinjem te na ovo telo, nemogucnost da skocis u drugo.
Proklínám tě, abys zůstal v tomto těle a nemohl přeskočit do jiného.
Proklinjem te na ovo telo, beznaèajnost, smrt u samoæi.
Proklínám tě k tomuto tělu, k nicotné, osamělé smrti.
Znaš, još uvek proklinjem samog sebe kada pomislim na ono objašnjenje koje sam dao šinterima zašto smo ih zvali u panici kada su oni naišli na prazno drvo.
Pořád se chci říznout pokaždé, když pomyslím na to, jak jsme museli těm strážníkům vysvětlovat, proč jsme v panice volali kvůli několika prázdným stromům.
Proklinjem dan kad ti ime dadoh.
Proklínám den, kdy jsem ti dal jméno.
0.43631911277771s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
To je poprvý, cos mi dal důvod tě... k čertu s tebou! 