Pišem studiju o Logoru Elemspur za Bajoransku Centralnu Arhivu i nadala sam se da æu vam moæi postaviti par pitanja.
Doplňuji data o nápravném zařízení Elemspur pro bajorský centrální archív. Doufala jsem, že byste mi mohla odpovědět na pár otázek.
Moram da pišem, ali ne moraš i ti da budeš unutra.
Musím si zaèít psát nový deník. Bez tebe.
U redu, ja pišem romane vezano za "Zvezdanu Kapiju", dakle, ja mislim da znam o èemu upravo sada govorim.
Já jsem viděl kurva ty filmy, Viděl jsem je! Počkej, jak to, že žijem?
Pišem po sat vremena, nekad dva, svake noæi.
Píšu hodinu, nebo někdy dvě, každý večer.
Pišem vam ovo, zato što sam mnogo bolesna.
Tento dopis píši proto, že jsem vážně onemocněla.
Takoðe, pišem eseje i prouèavam dodatne knjige van natavnog plana.
Taky píšu referáty a probírám knihy mimo naše hodiny.
Ležim noæu sama, i pišem o tebi u svoj dnevnik, i slikam tvoje portrete na platnu...
V noci nespím a píšu si o tobě do deníčku, nebo kreslím u stojanu tvou podobiznu.
Na svakoj ispruženoj ruci Pišem tvoje ime
Na každou podanou ruku. Píšu tvé jméno.
Pišem šta da piju i obuku.
Píšu co pijou, co si oblíkají..
Za četiri centa po riječi pišem ispovijesti.
Za čtyři centy za slovo píšu povídky ze života.
Abot želi da pišem po barijeri.
Abbott chce, abych psala na sklo.
Moj muž je otišao iz grada sa decom, jer uvek upadnem u tu ludu fazu, gde samo pišem i u svom istraživačkom sam modu.
Můj manžel opustil město i s dětmi protože já se vždycky dostanu do bláznivého, pollockovského stavu, kdy jenom píšu a jsem ve výzkumném režimu.
Pa pišem pesme kako bih skontala stvari.
Tak píšu básně, abych je pochopila.
A treća je počela kada sam shvatila da ne moram da pišem pesme koje su neugodne, ako to nije ono što sam ja.
A třetí krok začal, když jsem si uvědomila, že nemusím psát jen rozhořčené básně, pokud to nejsem já.
Pišem mjuzikle, pravim kratke filmove pored svojih pesama.
Píšu muzikály, vedle básní i točím krátké filmy.
Neka od pitanja o kojima sam razmišljao pre nekoliko godina kada sam počeo da pišem knjigu
Tyto otázky jsem si položil před pár lety, když jsem začal psát svoji knihu.
Posle koledža sam dobila posao konobarice, nastavila sam da radim i pišem i zaista se trudila da objavim svoje radove i doživljavala neuspehe.
Po vysoké jsem pracovala jako servírka, pořád jsem pracovala, pořád jsem psala, pořád jsem usilovala o publikování a pořád se mi to nedařilo.
Svesna sam misterije koja nas okružuje, tako da pišem o slučajnostima, predosećanjima, osećajima, snovima, moći prirode, magiji.
Uvědomuju si tajemství kolem nás, proto píšu o náhodách, zlých předtuchách, citech, snech, moci přírody a kouzlu.
Naučila sam da pišem kao one, a potom sam pronašla svoj stil.
Naučila jsem se psát jako ony a potom jsem se naučila psát jako já.
Tog jutra, kada sam dobila izliv nisam mogla da hodam, pričam, čitam, pišem ili se setim bilo čega o svom životu.
jsem nebyla schopna chodit, mluvit, číst, psát, nebo si vzpomenou na cokoliv ze svého života.
Stvarajući svako delo, pišem poruke svojim stilom kaligrafita - mešavina kaligrafije i grafita.
Do každého svého díla píšu vzkaz svým vlastním stylem kaligraffiti - mixem kaligrafie a graffiti.
Smešno je da čak i ljudi koji govore arapski jezik moraju zaista mnogo da se fokusiraju da bi dešifrovali ono što pišem.
Vtipné je, že dokonce i arabsky mluvící lidé se musí hodně soustředit, aby rozluštili, co píšu.
Rođen sam i odrastao u Francuskoj, u Parizu, i počeo da učim da pišem i čitam arapski kada sam imao 18 godina.
Narodil jsem se a vyrůstal ve Francii, v Paříži, a začal jsem se učit arabsky psát a číst, když mi bylo 18.
Danas pišem poruke samo na arapskom.
Dnes píšu vzkazy jedině v arabštině.
a ja sam mu odgovorio: „Smatrao bih tvoje interesovanje legitimnim da si me pitao zašto ne pišem na zulu jeziku.”
a já mu odpověděl: "Zvážil bych tvé obavy, kdyby ses mě zeptal, proč nepíšu zulštinou."
I pre nekoliko godina sam odlučio da pišem o odugovlačenju.
Před pár lety jsem se rozhodl napsat něco o prokrastinaci.
O ovome sam odlučio da pišem pre nekoliko godina na svom blogu.
Rozhodl jsem se o tom před pár lety napsat na svůj blog.
I dok smo završavali ove eksperimente, ja sam počinjao da pišem o originalcima i pomislio: „Ovo je pravo vreme da naučim da odlažem, dok pišem poglavlje o odlaganju.“
Když jsme dokončovali tyto experimenty, začínal jsem psát knihu o originálech a myslel si: „Když už píšu kapitolu o prokrastinaci, nastala ideální chvíle naučit sám sebe prokrastinovat.“
Počeo sam da pišem poglavlje o odlaganju i jednog dana - bio sam na polovini - bukvalno sam ga u sred rečenice ostavio na nekoliko meseci.
Začal jsem psát kapitolu o prokrastinaci a jeden den ‒ byl jsem uprostřed ‒ jsem na měsíce doslova odložil práci v polovině věty.
Mislio sam da vam pričam o onome o čemu volim da pišem.
Myslel jsem si, že bych vám řekl něco málo o čem rád píšu.
Počela sam da pišem o stvarima koje sam mogla da prepoznam.
Začala jsem psát o věcech, které jsem znala.
(Smeh) Volim da pišem od svoje četvrte godine, i kad mi je bilo šest moja mama mi je kupila moj lični lap-top opremljen Microsoft Word-om.
(smích) Už od čtyř let jsem ráda psala a když mi bylo šest, moje máma mi koupila můj vlastní laptop vybavený Microsoft Wordem.
Ne pišem ja ovo da posramim vas, nego vas učim kao svoju ljubaznu decu.
Ne proto, abych vás zahanbil, píši toto, ale jako svých milých synů napomínám.
Ako ko misli da je prorok ili duhovan, neka razume šta vam pišem, jer su Gospodnje zapovesti.
Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.
Napred kazah i napred govorim kako u vas bivši drugi put, i sad ne budući kod vas pišem onima koji su pre sagrešili i svima ostalima da ako dodjem opet neću poštedeti.
Předpovědělť jsem, a předpovídám po druhé jako přítomný, a nepřítomný nyní píši těm, kteříž prve hřešili, i jiným všechněm, že přijdu-liť opět znovu, neodpustím,
Zato, ne budući kod vas, pišem ovo da kad dodjem ne učinim bez štedjenja po vlasti koju mi je Gospod dao na popravljanje, a ne na raskopavanje.
Protož toto nepřítomný jsa, píši, abych snad potom přítomen jsa, nemusil býti přísný, podle moci, kterouž mi dal Pán k vzdělání, a ne k zkáze.
A šta vam pišem evo Bog vidi da ne lažem.
Cožť pak píši vám, aj, před Bohem osvědčuji, žeť neklamám.
Pozdrav mojom rukom Pavlovom, koje je znak u svakoj poslanici, ovako pišem:
Pozdravení mou vlastní rukou Pavlovou, což jest za znamení v každém listu. Takť obyčejně píši.
Ovo ti pišem nadajući se da ću skoro doći k tebi.
Totoť píši tobě, maje naději, že brzo přijdu k tobě.
Po Silvanu, vašem vernom bratu, kao što mislim, pišem vam ovo malo, savetujući i svedočeći da je ovo prava blagodat Božija u kojoj stojite.
Po Silvánovi, vám věrném bratru, tak za to mám, že jsem psal vám krátce, napomínaje a osvědčuje, že tato jest pravá milost Boží, v kteréž stojíte.
Evo vam, ljubazni, već pišem drugu poslanicu u kojima budim napominjanjem vaš čisti razum,
Nejmilejší, již toto druhý list vám píši, v kterýchžto listech vzbuzuji skrze napomínání vaši upřímnou mysl,
Ljubazni! Ne pišem vam nove zapovesti, nego zapovest staru koju imaste ispočetka. Zapovest stara jeste reč koju čuste ispočetka.
Bratří, ne nějaké nové přikázání vám píši, ale přikázání staré, kteréž jste měli od počátku. A to přikázání staré jestiť slovo to, kteréž jste slyšeli od počátku.
Opet vam pišem novu zapovest, koja je zaista u Njemu i u vama; jer tama prolazi, i videlo pravo već svetli.
A zase přikázání nové píši vám, kteréžto jest pravé i v něm i v vás. Nebo tma pomíjí, a světlo to pravé již svítí.
Pišem vam, dečice, da vam se opraštaju gresi imena Njegovog radi.
Píši vám, synáčkové, žeť jsou vám odpuštěni hříchové pro jméno jeho.
I sad molim te, gospodjo, ne kao da ti novu zapovest pišem, nego koju imamo ispočetka, da imamo ljubav medju sobom.
A nyní prosím tebe, paní, ne jako nové přikázání předkládaje tobě, ale to, kteréž jsme měli od počátku, abychom milovali jedni druhé.
Mnogo imadoh da pišem; ali neću mastilom i perom da ti pišem;
Mnohoť jsem měl psáti, ale nechci psáti černidlem a pérem.
I kad govoriše sedam gromova glasove svoje, htedoh da pišem, i čuh glas s neba koji mi govori: Zapečati šta govoriše sedam gromova, i ovo ne piši.
A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych to psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho.
0.23847603797913s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Doplňuji data o nápravném zařízení Elemspur pro bajorský centrální archív. Doufala jsem, že byste mi mohla odpovědět na pár otázek. 