Harry, jsem na smrt utahaná a potřebujeme peníze.

Jistě mě však omluvíte, že vás tak obtěžuji. - Ale stalo se mi něco divného.

Ale já... jí nemůžu jen tak mučit.

Nevadí mi, když jí budu mučit pro dobro týmu. Jo.

Tak tuto otázku jsem se snažil zodpovědět už roky.

Nechal jsem si ho tam na hraní, kdybych se cítil špatně.

Objevuji nové možnosti mučení tamtoho kluka.

Je tak nudný, že se ani nemohu obtěžovat o něm ještě někdy přemýšlet.

Kdybych tak mohl žít ve světě fantazie navěky, místo toho, že tu musím snášet tuhle banální sféru, a její hloupost, a slabomyslné smrtelníky.

Jen jí ukážu nějakej vercajk, kterým bych to udělal.

Proč se obtěžuji s tak skvělými metaforami, když to stejně nakonec musím říct?

Co já vím? Nesundávám holce podprdu, je to plenka.

"S mučením jsem na řadě já."

Tebe to možná neznervózňuje, ale mne ano, Paule.

Rozumíš, že tě budu muset mučit.

Ano, ale víš ty co? Jestli o tom někomu řekneš, budu se sem každý den vracet a obtěžovat tě.