A onda sam putovao kroz sedam čokoladnih nivoa ušečerene šume prošao more šarenih žvakačih guma, a onda sam prošao kroz Linkolnov tunel.
Nejdřív jsem překročil sedmero lánů Cukrkandlového lesa přebrodil moře lepkavě patlavých gumových bonbónů a pak jsem prošel Lincolnovým tunelem.
Vidiš, bila je ta žena promenljiva i oštra,...i neukrotiva kao more.
Byla to žena tak proměnlivá, tak krutá a tak nezkrotná jako moře samo.
Duboko sam polaskan, sinko, ali moja prva i jedina ljubav je more.
Jsem hluboce polichocen, synku, ale má jediná láska je moře.
Vidim more kroz ove štapiæe uživanja.
Už vidím moře přímo přes tuhle malou trubičku požitku.
Ali moraš razumeti da je veoma teško, s obzirom na more i tminu precizno znati...
Ale musíš pochopit, že je velmi těžké díky moři a tmě...
Ruska armija sad otkriva informacije koje su prikupili s oba svoja mesta spuštanja i objavili su da je Crno more demilitarizovana zona.
Ruská armáda nyní zveřejňuje informace, které získala z obou svých stanovišť jeden z 12 kousků skládačky, která do sebe začíná zapadat.
Takođe, taj rasol koji se proizvede se često samo pumpa cevima, nazad u more.
A také ten roztok, který vzniká, je častokrát vypouštěn zpět do moře
Bespomoćno i beznadežno, počela sam da se povlačim u ovaj unutrašnji svet noćne more u kom su glasovi predodređeni da budu oboje: i progonitelji i moji jedini poznati drugovi.
Bez pomoci a bez naděje jsem se stahovala do světa nočních můr, ve kterém se měly tyto hlasy stát mými pronásledovateli a jedinými domnělými společníky.
I moj duh je sukljao slobodno, kao veliki kit klizeći kroz more tihe euforije.
A má duše se volně vznášela jako obrovská velryba plující mořem tiché euforie.
Svi se ovi skupiše u dolini sidimskoj koja je sada slano more.
Všickni tito sjeli se do údolí Siddim, to jest již moře solné.
A ti digni štap svoj i pruži ruku svoju na more, i rascepi ga, pa neka idu sinovi Izrailjevi posred mora suvim.
Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je; a nechať jdou synové Izraelští prostředkem moře po suše.
I Mojsije pruži ruku svoju na more, i dodje opet more na silu svoju pred zoru, a Misirci nagoše bežati prema moru; i Gospod baci Misirce usred mora.
I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a navrátilo se moře ráno k moci své, a Egyptští utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské do prostřed moře.
A vrativši se voda potopi kola i konjike sa svom vojskom Faraonovom, što ih god beše pošlo za njima u more, i ne osta od njih nijedan.
A navrátivše se vody, zatopily vozy i jezdce se vším vojskem Faraonovým, což jich koli vešlo za nimi do moře, tak že nezůstal z nich ani jeden.
I ispod kraja njegovog behu ispupčene kao jabuke svuda unaokolo po deset na jedan lakat, kojima beše optočeno more unaokolo, dva reda jabuka beše saliveno s njim.
Pod jehožto krajem pukly tykvím polním podobné všudy vůkol, po desíti do lokte, obkličovaly moře vůkol; dva řady tykví litých bylo s ním slito.
Neka pljeska more i šta je u njemu; neka skače polje i sve što je na njemu.
Zvuk vydá moře, i což v něm jest, veseliti se bude pole i vše, což jest na něm.
On je pretvorio more u suhotu, preko reke predjosmo nogama; onde smo se veselili o Njemu;
Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
A on im reče: Uzmite me i bacite me u more, i more će vam utoliti, jer vidim da je s mene došla na vas ova velika bura.
Jimžto řekl: Vezměte mne, a uvrzte mne do moře, a utichne moře před vámi; nebo já vím, že příčinou mou bouře tato veliká jest proti vám.
Jer ovako veli Gospod nad vojskama: Još jednom, do malo, i ja ću potresti nebesa i zemlju i more i suvu zemlju;
Podlé slova, jímž jsem smlouvu učinil s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Duch také můj stane u prostřed vás, nebojtež se.
I idući pokraj mora galilejskog vide dva brata, Simona, koji se zove Petar, i Andriju brata njegovog, gde meću mreže u more, jer behu ribari.
A chodě Ježíš podle moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí sít do moře, (nebo byli rybáři.)
A ljudi čudiše se govoreći: Ko je Ovaj da Ga slušaju i vetrovi i more?
Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají?
Još je carstvo nebesko kao mreža koja se baci u more i zagrabi od svake ruke ribe;
Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující;
Teško vama književnici i fariseji, licemeri, što prohodite more i zemlju da bi prisvojili jednog, i kad ga prisvojite, činite ga sinom paklenim, udvoje većim od sebe.
Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami.
I hodeći pokraj mora vide Simona i Andriju, brata njegovog, gde bacaju mreže u more; jer behu ribari.
A chodě podle moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, nebo rybáři byli.
I uplašiše se vrlo, i govorahu jedan drugom: Ko je Ovaj, dakle, da Ga i vetar i more slušaju?
I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
I opet izadje Isus iz krajeva tirskih i sidonskih i dodje na more galilejsko u krajeve desetogradske.
Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
A koji sablazni jednog od ovih malih koji veruju mene, bolje bi mu bilo da obesi kamen vodenični o vrat svoj i da se baci u more.
A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.
Imajte veru Božju; jer vam zaista kažem: ako ko reče gori ovoj: Digni se i baci se u more, i ne posumnja u srcu svom, nego uzveruje da će biti kao što govori: biće mu šta god reče.
Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl.
Bolje bi mu bilo da mu se vodenični kamen obesi o vratu, i da ga bace u more, nego da sablazni jednog od ovih malih.
Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.
A Gospod reče: Kad biste imali vere koliko zrno gorušičino, i rekli biste ovom dubu: Iščupaj se i usadi se u more, i poslušao bi vas.
I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.
A kad bi uveče sidjoše učenici Njegovi na more,
Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
A more se podizaše od velikog vetra.
Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
A oni kad čuše, jednodušno podigoše glas k Bogu i rekoše: Gospode Bože, Ti koji si stvorio nebo i zemlju i more i sve što je u njima;
Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,
A kad ladjari gledahu da pobegnu iz ladje, i spustiše čamac u more izgovarajući se kao da hoće s prednjeg kraja da spuste lengere,
Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
I nasitivši se jela, olakšaše ladju izbacivši pšenicu u more.
A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
A kad dodjosmo kao na jedan jezik, gde se more kao razdeljuje, nasadi se ladja; i prednji kraj, koji se nasadi, osta tvrd da se ne može pomaknuti, a krma se razbijaše od sile valova.
Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
Ali neću vam zatajiti, braćo, da očevi naši svi pod oblakom biše, i svi kroz more prodjoše;
Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli,
Verom predjoše Crveno More kao po suvoj zemlji; koje i Misirci okušavši potopiše se.
Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli.
I pred prestolom beše stakleno more, kao kristal; i nasred prestola i oko prestola četiri životinje, pune očiju spred i sastrag.
A před trůnem bylo moře sklené, podobné křišťálu, a uprostřed trůnu a vůkol trůnu čtvero zvířat, plných očí zpředu i zzadu.
I potom videh četiri andjela gde stoje na četiri ugla zemlje, i drže četiri vetra zemaljska, da ne duše vetar na zemlju, ni na more, ni na i kakvo drvo.
Potom jsem viděl čtyři anděly, stojící na čtyřech úhlech země, držící čtyři větry zemské, aby nevál vítr na zemi, ani na moře, ani na žádný strom.
I videh drugog andjela gde se penje od istoka sunčanog, koji imaše pečat Boga Živoga; i povika glasom velikim na četiri andjela kojima beše dano da kvare zemlju i more, govoreći:
A viděl jsem jiného anděla, vystupujícího od východu slunce, majícího pečet Boha živého. Kterýž zvolal hlasem velikým na ty čtyři anděly, jimž dáno, aby škodili zemi a moři,
I drugi andjeo zatrubi; i kao velika gora ognjem zapaljena pade u more; i trećina mora posta krv.
Potom zatroubil druhý anděl, a uvržena jest do moře jako hora veliká ohněm hořící. I učiněn jest krví třetí díl moře.
I imaše u ruci svojoj knjižicu otvorenu, i metnu nogu svoju desnu na more, a levu na zemlju.
A v ruce své měl knížky otevřené. I postavil nohu svou pravou na moři a levou na zemi.
I zakle se Onim koji živi va vek veka, koji sazda nebo i šta je na njemu, i zemlju i šta je na njoj, i more i šta je u njemu, da vremena već neće biti;
A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude.
I govoraše velikim glasom: Bojte se Boga, i podajte Mu slavu, jer dodje čas suda Njegovog; i poklonite se Onome koji je stvorio nebo i zemlju i more i izvore vodene.
Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.
I videh kao stakleno more smešano s ognjem, i one što pobediše zver i ikonu njenu, i žig njen, i broj imena njenog, gde stoje na moru staklenom i imaju gusle Božije;
A viděl jsem jako moře sklené, smíšené s ohněm, a ty, kteříž zvítězili nad šelmou a obrazem jejím a nad charakterem jejím i nad počtem jména jejího, ani stojí nad tím mořem skleným, majíce harfy Boží,
I drugi andjeo izli čašu svoju u more; i posta krv kao od mrtvaca, i svaka duša živa umre u moru.
Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.
I uze jedan andjeo jak kamen veliki, kao kamen vodenični, i baci u more govoreći: Tako će sa hukom biti bačen Vavilon, grad veliki, i neće se više naći;
I zdvihl jeden silný anděl kámen jako žernov veliký a hodil jím do moře, řka: Tak prudce uvržen bude Babylon, to město veliké, a již více nebude nalezeno.
I more dade svoje mrtvace, i smrt i pakao dadoše svoje mrtvace; i sud primiše po delima svojim.
A vydalo moře mrtvé, kteříž byli v něm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteříž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podle skutků svých.
0.7038140296936s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
800 lidí to spláchlo do moře. 