Princové Lvíče a Tygr se zachránili.

Já jsem Lvíče, pán Hromkoček, a přikazuju ti, abys nás pustil.

Dobrá, Lvíče, pane Hromkoček, já jsem Koinelius Tunar, kapitán téhle lodě, chci, aby vás vykostili.

Víš, jaké to je, Lvíče, když přijdeš o všechno a zbyde ti jen hněv?

Řeknu ti, Lvíče, Ramlaka bychom dostali už dávno, kdyby tahle posádka nebyla plná neschopných podřízených.

Možná, že kvůli těm stromům nevidíš celý les, Lvíče.

Pověz, Lvíče, co tě přivedlo tak hluboko do tohoto lesa?

V zájmu většího dobra něco musí trpět, Lvíče.

Teď, Lvíče, nechceš použít to, co ses naučil, v praxi?

Až zítra zvon odbije večer, Lvíče se bude cítit zrazený svým bratrem.

Málokdo by vyšel vítězně z toho, čemu jsi tu dnes čelil, Lvíče.

Slyšela jsem o tom, čím jste si tam s Lvíčetem prošli.

Řekni mi, Lvíče... je snad mým osudem ztratit všechno to, na čem mi záleží nejvíc?

Jestli se o ni tak staráš, Lvíče, můžeš se k ní připojit.