Jer ću do sedam dana pustiti dažd na zemlju za četrdeset dana i četrdeset noći, i istrebiću sa zemlje svako telo živo, koje sam stvorio.
Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.
I udari dažd na zemlju za četrdeset dana i četrdeset noći.
I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.
I zatvoriše se izvori bezdanu i ustave nebeske, i dažd s neba prestade.
A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.
Tada pusti Gospod na Sodom i na Gomor od Gospoda s neba dažd od sumpora i ognja,
A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe.
I Mojsije otišavši od Faraona iza grada raširi ruke svoje ka Gospodu, i prestaše gromovi i grad, i dažd ne padaše na zemlju.
Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a ani déšť nelil se na zemi.
Ali Faraon videvši gde presta dažd i grad i gromovi, stade opet grešiti, i srce mu otvrdnu i njemu i slugama njegovim.
Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho.
Davaću vam dažd na vreme, i zemlja će radjati rod svoj, i drveta će u polju radjati rod svoj;
Tedy dám vám deště vaše časy svými, a země vydá úrody své, a stromoví polní vydá ovoce své,
Nego je zemlja u koju idete da je nasledite zemlja u kojoj su brda i doline, i natapa je dažd nebeski;
Ale země, do kteréž vy jdete, abyste jí dědičně vládli, jest země hornatá, mající i údolí, kteráž z deště nebeského svlažována bývá vodou,
Tada ću davati dažd zemlji vašoj na vreme, i rani i pozni i sabiraćeš žito svoje i vino svoje i ulje svoje;
Dám déšť zemi vaší časem svým, ranní i pozdní, a sklízeti budeš obilé své, víno své i olej svůj.
Otvoriće ti Gospod dobru riznicu svoju, nebo, da da dažd zemlji tvojoj na vreme, i blagosloviće svako delo ruku tvojih te ćeš davati u zajam mnogim narodima, a sam nećeš uzimati u zajam.
Otevře Hospodin tobě poklad svůj výborný, nebe, aby vydalo déšť zemi tvé časem svým, a požehná všelikému dílu ruky tvé, tak že mnohým národům půjčovati budeš, sám pak nic nevypůjčíš.
Učiniće Gospod da dažd zemlji tvojoj bude prah i pepeo, koji će padati s neba na te, dokle se ne istrebiš.
Dá Hospodin zemi tvé místo deště prach a popel, a toť s nebe sstoupí na tě, dokudž bys nebyl vyhlazen.
Neka se spusti kao dažd nauka moja, i neka padne kao rosa govor moj, kao sitan dažd na mladu travu i kao krupan dažd na odraslu travu.
Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
Tada Samuilo zavapi ka Gospodu, i Gospod spusti gromove i dažd u taj dan; i sav se narod poboja vrlo Gospoda i Samuila.
Protož volal Samuel k Hospodinu, a vydal Hospodin hřímání a déšť v ten den. I bál se všecken lid Hospodina velmi i Samuele.
Posle mnogo vremena, treće godine, dodje reč Gospodnja Iliji govoreći: Idi, pokaži se Ahavu, i pustiću dažd na zemlju.
Potom po mnohých dnech, po třetím tom létě, stalo se slovo Hospodinovo k Eliášovi, řkoucí: Jdi, ukaž se Achabovi, neboť dám déšť na zemi.
I reče Ilija Ahavu: Idi, jedi i pij, jer dolazi veliki dažd.
Tedy řekl Eliáš Achabovi: Jdi, pojez a napí se, nebo aj, zvuk velikého deště.
Ti čuj s neba, i oprosti greh slugama svojim i narodu svom Izrailju pokazavši im put dobri kojim će hoditi, i pusti dažd na zemlju svoju koju si dao narodu svom u nasledstvo.
Ty vyslýchej na nebi, a odpusť hřích služebníků svých a lidu svého Izraelského, vyučuje je cestě výborné, po níž by chodili, a dej déšť na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dědictví.
Koji spušta dažd na zemlju i šalje vodu na polja;
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Kad bi napunio trbuh svoj, poslaće na nj Bog jarost gneva svog, i pustiće je kao dažd na njega i na jelo njegovo.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Jer On steže kaplje vodene, koje liju dažd iz oblaka Njegovih;
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
Da bi išao dažd na zemlju gde nema nikoga, i na pustinju gde nema čoveka,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
Ima li dažd oca? Ili ko je rodio kaplje rosne?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Pustiće na bezbožnike dažd od živog ugljevlja, ognja i sumpora; i ognjeni vetar biće im deo iz čaše;
Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.
Blagodatni si dažd izlivao, Bože, i kad iznemagaše dostojanje Tvoje, Ti si ga krepio.
Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.
Sići će kao dažd na pokošenu livadu, kao kaplje koje porašaju zemlju.
Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi:
Idući dolinom plačevnom, pretvaraju je u izvore, i dažd je odeva blagoslovima.
Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich,
On zastire nebo oblacima, sprema zemlji dažd, čini te raste na gorama trava;
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Severni vetar nosi dažd, a potajni jezik lice srdito.
Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Kao sneg u leto i dažd o žetvi, tako ne dolikuje bezumnome čast.
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Neprestano kapanje kad je velik dažd, i žena svadljiva, jedno su;
Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;
Čovek siromah koji čini krivo ubogima jeste kao silan dažd iza kog nestaje hleba.
Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.
Kad se napune oblaci, prosipaju dažd na zemlju, i ako padne drvo na jug ili na sever, gde padne drvo onde će ostati.
Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.
Uparložiću ga, neće se rezati ni kopati, nego će rasti čkalj i trnje, i zapovediću oblacima da ne puštaju više dažd na nj.
Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni deště.
I daće dažd semenu tvom koje poseješ na njivi, i hleb od roda zemaljskog biće obilat i sit; tada će stoka tvoja pasti na paši prostranoj.
Dáť i déšť na rozsívání tvé, kterýmž bys osíval zemi, a chléb z úrody země, kterýž bude jadrný a zdárný; v ten den pásti se bude i dobytek tvůj na pastvišti širokém.
Jer kako pada dažd ili sneg s neba i ne vraća se onamo, nego natapa zemlju i učini da radja i da se zeleni, da daje seme da se seje i hleb da se jede,
Nebo jakož prší déšť neb sníh s nebe, a zase se tam nenavracuje, ale napájí zemi, a činí ji plodistvou a úrodnou, tak že vydává símě rozsívajícímu, a chléb jedoucímu,
Reci onim što mažu nevaljalim krečem da će pasti; doći će silan dažd, i vi, kamenje velikog grada, pašćete i oluja će razvaliti.
Rciž těm, kteříž obmítají vápnem ničemným: I však to padne. Přijde příval rozvodnilý, a vy, kamenové krupobití velikého, spadnete, a vítr bouřlivý roztrhne ji.
Zato ovako veli Gospod Gospod: Razvaliću olujom u gnevu svom, i silan će dažd doći u gnevu mom, i kamenje velikog grada u jarosti mojoj da potre.
Protož takto praví Panovník Hospodin: Roztrhnu ji, pravím, větrem bouřlivým v prchlivosti své, a příval rozvodnilý v hněvě mém přijde, a kamení krupobití velikého v prchlivosti mé k vyhlazení jí.
Sine čovečji, kaži joj: Ti si zemlja koja se nisi očistila; neće pasti na te dažd u dan gneva.
Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání.
I blagosloviću njih i šta je oko gore moje, i puštaću dažd na vreme; daždi će blagoslovni biti.
K tomu obdařím je i okolí pahrbku svého požehnáním, a ssílati budu déšť časem svým; dešťové požehnání budou bývati;
Tada ćemo poznati Gospoda i sve ćemo Ga više poznavati; jer Mu je izlazak uredjen kao zora, i doći će nam kao dažd, kao pozni dažd koji natapa zemlju.
Tak abychom znajíce Hospodina, více poznávati se snažovali; nebo jako jitřní svitání jest vycházení jeho, a přijde nám jako déšť jarní a podzimní na zemi.
A ja vam ustegoh dažd, kad još tri meseca behu do žetve, i pustih dažd na jedan grad, a na drugi grad ne pustih dažda, jedan se kraj nakvasi, a drugi kraj, na koji ne dažde, posuši se.
Já také zadržel jsem vám déšť, když ještě tři měsícové byli do žně, a dštil jsem na jedno město, a na druhé město jsem nedštil; jeden díl deštěm svlažen byl, a ten díl, na kterýž nepršelo, uschl.
I ostatak æe Jakovljev biti usred mnogih naroda kao rosa od Gospoda i kao sitan dažd po travi, koja ne èeka èoveka niti se uzda u sinove èoveèje.
A protož ostatkové Jákobovi u prostřed národů mnohých budou jako rosa od Hospodina, jako tiší dešťové skrápějící bylinu, jichž neočekává od žádného, aniž čeká od synů lidských.
Da budete sinovi Oca svog koji je na nebesima; jer On zapoveda svom suncu, te obasjava i zle i dobre, i daje dažd pravednima i nepravednima.
Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.
I udari dažd, i dodjoše vode, i dunuše vetrovi, i napadoše na kuću onu, i ne pade; jer beše utvrdjena na kamenu.
I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, a nepadl; nebo založen byl na skále.
I udari dažd, i dodjoše vode, i dunuše vetrovi, i udariše u kuću onu, i pade, i raspade se strašno.
I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.
A narodu govoraše: Kad vidite oblak gde se diže od zapada odmah kažete: Biće dažd; i biva tako.
Pravil také i k zástupům: Když vídáte oblak, an vzchodí od západu, hned pravíte: Příval jde, a tak bývá.
I opet ne ostavi sebe neposvedočenog, čineći dobro, dajući nam s neba dažd i godine rodne, puneći srca naša jelom i veseljem.
Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.
Jer zemlja koja pije dažd što često na nju pada, i koja radja povrće dobro onima koji je rade, prima blagoslov od Boga;
Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
Ilija beše čovek smrtan kao i mi, i pomoli se Bogu da ne bude dažda, i ne udari dažd na zemlju za tri godine i šest meseci.
Eliáš člověk byl týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.
I opet se pomoli i nebo dade dažd, i zemlja iznese rod svoj.
A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své.
I ovi će imati vlast da zatvore nebo, da ne padne dažd na zemlju u dane njihovog proricanja; i imaće vlast nad vodama da ih pretvaraju u krv, i da udare zemlju svakom mukom, kadgod budu hteli.
Tiť mají moc zavříti nebe, aby nepršel déšť za dnů proroctví jejich; a mají moc nad vodami, obrátiti je v krev, a bíti zemi všelikou ranou, kolikrát by koli chtěli.
1.0974569320679s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil. 