Jednoho dne mi vyprávěla, že obloha je modrá, protože žijeme uvnitř oka modrookého obra jménem Macomber.
Једном ми је рекла да је небо плаво зато што живимо у унутрашњости ока плавооког дива по имену Макомбер.
Žijeme na Weissingerově náměstí, byt č.7.
Živim u Wasinger Platzu, br 7.
Roky tu žijeme v bezpečí a ty k našemu kmeni přivedeš lidi.
Godinama smo bezbedno živeli a ti si dovela ljude u ovo bratstvo.
Tenhle mi chce říkat, že žijeme ve společenství.
Ovaj lik želi da mi kaže, da živimo u zajednici.
Život muže, dobrého muže, dělníka v přístavu ve městě, ve kterém žijeme.
Život dobrog èoveka koji radi u luci u našem gradu?
Tohle je svět, ve kterém žijeme.
To je svet u kome živimo.
Žijeme tady taky, víš, co tím myslím?
I mi ovde živimo. Shvataš li me?
Líbí se mi, že žijeme ve městě, kde policie raději chytá tebe než mafiány, kteří kradou léky.
Ne koliko neke stvari. Volim da živimo u grad u kojem je policija su više zainteresirani u vas uhvatiti oddroge kradu mafijaši.
Všichni žijeme v jeho péči a poručenství.
Brine o nama, a mi ga slušamo.
V životě se musíme nějak rozhodovat a pak s tím rozhodnutím žijeme.
U životu valjda donosimo odluke i odlucujemo da živimo s njima.
Žijeme v divokém světě, ve kterém věci umírají, anebo se vzájemně jedí nám přímo pod nohama.
To je divlji svijet stvorenja koja umiru ili se meðusobno jedu pod našim nogama.
Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
Znaèi, ako živimo iLi umremo, pripadamo gospodu.
Musím ti říkat, že žijeme v nejnebezpečnějších časech od 2 sv. války?
Da li moram da ti kažem da su ovo najopasnija vremena još od velikog rata.
to je svět, ve kterém žijeme.
ovo je svet u kojem živimo.
Žijeme, kde si usmyslíme, alespoň tedy v západní kultuře.
Živimo gde hoćemo da budemo, makar u zapadnim zemljama.
Hej, žijeme ve velmi škodlivém světě.
Hej, mi živimo u veoma nezdravom svetu.
Stále žijeme podle staré představy o věku jako o oblouku.
I dalje živimo u staroj paradigmi da je starenje kao luk.
Umíme jednat. Žijeme svůj vlastní život.
"Da, ko kaže?" Mi imamo volju.
a smutným faktem je, že jsme tak roztržití, že už nejsme přítomni ve světě, v němž žijeme.
i tužna je činjenica da smo tako poremećeni da nismo više prisutni u svetu u kom živimo.
V dnešní době žijeme a vychováváme naše děti pod rouškou jakéhosi dětsko-fantasticko-úžasného průmyslového komplexu.
Živimo u današnjici i odgajamo svoju decu, u nekoj vrsti spektakularnog industrijskog kompleksa dečije fantazije.
Ale nyní chceme, aby nám náš partner stále dával všechny ty věci, a navíc chceme, aby byl naším nejlepším přítelem a zpovědníkem a ještě ke všemu vášnivým milencem, a to žijeme dvakrát déle.
Ali sada od partnera tražimo sve ovo, ali još hoću i da mi budeš najbolji prijatelj i verni pouzdanik i strastveni ljubavnik i uz sve to, mi živimo duplo duže.
Vytváříme své životy a můžeme je přetvářet během toho, co je žijeme.
Mi stvaramo svoje živote, i možemo da ih osmišljavamo u toku.
Víte, že žijeme ve světě, který je podrobený stále přísnějším předpisům týkajících se bezepčnosti dětí.
(Smeh) Vidite, živimo u svetu koji je sve izloženiji strogim propisima po pitanju bezbednosti dece.
Tyto černé skříňky, se kterými žijeme a které považujeme za samozřejmé, jsou vlastně komplexní věci, vytvořené jinými lidmi a vy jim můžete porozumět.
Ove crne kutije sa kojima živimo i koje uzimamo zdravo za gotovo, u stvari su komplikovane stvari koje su drugi ljudi napravili i koje vi možete razumeti.
jak senzačním darem by mohl tento zážitek být a jak moc by mohl přispět k pochopení toho, jak žijeme své životy.
shvatila koliko bi ogroman dar ovo iskustvo moglo biti, kakav udar uvida bi ovo moglo biti o tome kako živimo svoje živote.
Žijeme v kultuře, ve které se lidé cítí stále náchylnější ke všem druhům závislostí, ať už na svých smartphonech, nakupování nebo jídle.
Živimo u kulturi gde se ljudi osećaju sve podložnije svim vrstama zavisnosti, bilo od mobilnih telefona, od kupovine ili od jela.
(Smích) Tvrdí se, že žijeme v době přehlcené informacemi, že?
(Smeh) Kažu da živimo u dobu prenatrpanosti informacijama.
Toto je svět, ve kterém žijeme.
Ovo je svet u kome živimo.
Takže jak ztrácíme kontext vlastní identity, stává se nesmírně důležité, aby se to, co sdílíme, stalo kontextem sdíleného příběhu, kontextem, ve kterém žijeme.
Dakle, kako gubimo kontekst svog identiteta, postaje neverovatno važno da ono što delite postane kontekst zajedničke priče, postane kontekst u kome živimo.
Je to pravda. Takový je opravdu svět, ve kterém žijeme.
То је истина. То је стварност света у коме живимо.
Víte, často slyšíme, že žijeme ve velmi materialistických časech, že jsme všichni hrabiví lidé.
Vidite, često čujemo da živimo u vreme materijalizma i da smo svi veoma pohlepni.
Myslím si, že žijeme ve společnosti, která zkrátka propojila určité emoční odměny se získáváním hmotných statků.
Smatram da živimo u društvu u kojem je sticanje materijalnih dobara povezano sa izvesnim emotivnim priznanjem.
Nyní žijeme v systému, ve kterém může každý vystoupat na jakoukoliv pozici, která se mu zlíbí.
U našem sistemu svako može da dostigne položaj koji želi.
A teď, jen velice rychle, další důvod, proč se nám nedaří řádně uvažovat o štěstí: my se nevztahujeme ke stejným věcem když uvažujeme o životě a když skutečně žijeme.
Сад, на брзину, још један разлог што не можемо да размишљамо исправно о срећи је тај да не мислимо на исте ствари када мислимо о животу и када га заиста живимо.
Žijeme ve světě, ve kterém hranice mezi národy znamenají čím dál méně a jednoho dne nebudou znamenat nic.
Živimo u svetu u kom granice među nacijama sve manje znače, a jednoga dana neće ništa značiti.
Svět, ve kterém žijeme teď, vypadá takto.
Svet u kome sada živimo izgleda ovako.
Dneska, ve světě, ve kterém žijeme -- my, bohatí, průmysloví občané, s očekáváním dokonalosti -- můžete v nejlepším případě doufat, že ta věc bude tak dobrá, jak čekáte.
Sada, u svetu u kome živimo -- mi imućni, industrijalizovani građani, sa očekivanjima dovedenim do savršenstva -- najbolje čemu se možemo nadati jeste da stvari ispunjavaju naša očekivanja.
Mění to způsob, jakým vytváříme naše organizace, jak děláme vládní politiku a jak žijeme naše životy.
Мења начин на који стварамо организације, водимо политику и живимо своје животе.
0.949383020401s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Хана, ми живимо у физичком свету, зар не? - Аха. 