I řekl Abram králi Sodomskému: Pozdvihl jsem ruky své k Hospodinu, Bohu silnému nejvyššímu, kterýž vládne nebem i zemí,
A Avram reče caru sodomskom: Dižem ruku svoju ka Gospodu Bogu Višnjem, čije je nebo i zemlja, zaklinjući se:
A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži stáli naproti němu.
Podigavši oči svoje pogleda, i gle, tri čoveka stajaše prema njemu.
Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka.
Treći dan podigavši oči svoje Avram ugleda mesto iz daleka.
Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.
Jer kad se upaljivaše stoka, podigoh oči svoje i videh u snu, a to ovnovi i jarci što skaču na ovce i koze behu šareni, s belegama prutastim i kolastim.
Potom pozdvihl hlasu svého s pláčem; a slyšeli to Egyptští, slyšel také dům Faraonův.
Pa briznu plakati tako da čuše Misirci, ču i dom Faraonov.
I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát; i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich.
I diže Mojsije ruku svoju i udari u stenu štapom svojim dva puta, i izidje voda mnoga, te se napoji narod i stoka njihova.
Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý.
I kad Isus beše kod Jerihona, podiže oči svoje i pogleda, a to čovek stoji prema njemu s golim mačem u ruci.
Tedy, kteříž byli v zálohách, rychle vyskočili z místa svého, a běželi, když pozdvihl ruky své, a všedše do města, vzali je, a spěšně zapálili město ohněm.
A oni što behu u zasedi odmah ustaše sa svog mesta, i potrčaše čim on podiže ruku svoju, i udjoše u grad i uzeše ga, i brzo zapališe grad ognjem.
I stalo se, když mluvil anděl Hospodinův slova tato všechněm synům Izraelským, že pozdvihl hlasu svého lid a plakal.
A kad izgovori andjeo Gospodnji ove reči svim sinovima Izrailjevim, narod podiže glas svoj i plaka.
A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
I kad momak otide, David usta s južne strane i pade ničice na zemlju, i pokloni se tri puta, i poljubiše se, i plakaše obojica, a David osobito.
Potom Abizai bratr Joábův, syn Sarvie, byl přední mezi třmi, kterýž pozdvihl kopí svého proti třem stům, kteréž i pobil, a byl z těch tří nejslovoutnější.
I Avisaj brat Joavov sin Serujin beše prvi izmedju trojice; on mahnu kopljem svojim na tri stotine, i pobi ih, i proslavi se medju trojicom.
Postavil se pak Šalomoun před oltářem Hospodinovým, přede vším shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi,
Potom stade Solomun pred oltar Gospodnji pred svim zborom Izrailjevim, i podiže ruke svoje k nebu,
Všelikou modlitbu a každé úpění, kteréž by činěno bylo od kteréhokoli člověka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, kdož by jen poznal ránu srdce svého, a pozdvihl by rukou svých v domě tomto,
Svaku molbu i svaku molitvu, koja bude od koga god čoveka ili od svega Tvog naroda Izrailja, ko pozna muku srca svog i podigne ruke svoje u ovom domu,
Jeroboám také syn Nebatův Efratejský z Sareda, (a jméno matky jeho ženy vdovy bylo Serua), služebník Šalomounův, pozdvihl ruky proti králi.
I Jerovoam sin Navatov, Efraćanin iz Saride, čija mati beše po imenu Seruja žena udovica, sluga Solomunov, podiže se na cara.
A tato byla příčina, pro kterouž pozdvihl ruky proti králi Šalomounovi: Že vystavěv Šalomoun Mello, zavřel mezeru města Davidova otce svého.
A ovo bi uzrok zašto se podiže na cara: Solomun gradjaše Milon i zazidjivaše prolom grada Davida, oca svog;
Tento jest počet silných, kteréž měl David: Jasobam syn Chachmonův, přední z vůdců. Ten pozdvihl kopí svého proti třem stům, a zbil je pojednou.
I ovo je broj junaka Davidovih: Jasoveam sin Ahmonijev, prvi izmedju trideset; on mahnu kopljem svojim na tri stotine, i pobi ih u jedanput.
Potom Abizai bratr Joábův byl přední mezi třmi, a ten také pozdvihl kopí svého proti třem stům, i pobil je, a byl z těch tří nejslovoutnější.
I Avisaj brat Joavov beše prvi izmedju trojice. I on mahnu kopljem svojim na tri stotine, i pobi ih, i proslavi se medju trojicom;
I postavil se před oltářem Hospodinovým, přede vším shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých.
Potom stade Solomun pred oltar Gospodnji, pred svim zborom Izrailjevim, i podiže ruke svoje.
Všelikou modlitbu a každé úpění, kteréž by pocházelo od kteréhokoli člověka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, když by jen poznajíce jeden každý ránu svou a bolest svou, pozdvihl by rukou svých v domě tomto,
Svaku molbu i svaku molitvu, koja bude od koga god čoveka ili od svega naroda Tvog Izrailja, ko pozna muku svoju i bol svoj, i podigne ruke svoje u ovom domu,
Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.
Ali Ti, Gospode, smiluj se na me, i podigni me; a ja ću im vratiti.
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
I On podiže ruku svoju na njih, da ih pobije u pustinji,
Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské.
Jer će podignuti na nj Gospod nad vojskama bič, te će biti kao rasap madijanski kod kamena Oriva i kao štap njegov na moru, i podignuće ga kao u Misiru.
Tedy pozdvihl jsem oči svých k cestě na půlnoci, a aj, na půlnoci u brány oltářové ta modla horlení, právě kudyž se vchází.
I podigoh oči svoje k severu, i gle, sa severa na vratima oltarskim beše onaj idol od revnosti na ulasku.
Padneť, aniž více povstane panna Izraelská; opuštěna bude v zemi své, nebude žádného, kdo by jí pozdvihl.
Pade, neće više ustati devojka Izrailjeva; bačena je na zemlju svoju, nema nikoga da je podigne.
Tedy pozdvihl jsem očí svých, a uzřel jsem, a aj, čtyři rohové.
Tada podigoh oči svoje i videh, i gle, četiri roga.
Opět pozdvihl jsem očí svých, a uzřel jsem, a aj muž, v jehož ruce byla šnůra míry.
Opet podigoh oči svoje i videh, i gle, čovek, i u ruci mu uže meračko.
A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim.
I pristupivši podiže je uzevši je za ruku i pusti je groznica odmah, i služaše im.
Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.
A Isus uzevši ga za ruku podiže ga: i usta.
Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.
Ne govorim za sve vas, jer ja znam koje izabrah; nego da se zbude pismo: Koji sa mnom hleb jede podiže petu svoju na me.
To pověděv Ježíš, i pozdvihl očí svých k nebi a řekl: Otče, přišlať jest hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe;
Ovo govori Isus, pa podiže oči svoje na nebo i reče: Oče! Dodje čas, proslavi Sina svog, da i Sin Tvoj proslavi Tebe;
A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých.
A Petar stade sa jedanaestoricom i podiže glas svoj i reče im: Ljudi Judejci i vi svi koji živite u Jerusalimu! Ovo da vam je na znanje, i čujte reči moje.
I ujav jej za ruku jeho pravou, pozdvihl ho, a hned utvrzeny jsou nohy jeho i kloubové.
I uze ga za desnicu i podiže. I odmah se utvrdiše njegova stopala i gležnji.
A podav jí ruky Petr, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou.
Petar pak pruživši joj ruku podiže je; i dozvavši svete i udovice pokaza je živu.
Ale Petr pozdvihl ho, řka: Vstaň, všakť i já také člověk jsem.
I Petar ga podiže govoreći: Ustani, i ja sam čovek.
Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi,
I andjeo kog videh gde stoji na moru i na zemlji, podiže ruku svoju k nebu,
0.30496001243591s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
A Avram reče caru sodomskom: Dižem ruku svoju ka Gospodu Bogu Višnjem, čije je nebo i zemlja, zaklinjući se: 