Od sreæe spreman sam da zaplaèem, što mogu da im pomognem.
Plakal, a nebo ho někdo viděl plakat kvůli tomu chlapovi Busterovi?
Jel plakao, ili rekao da jeste uopšte, oko tog siledžije?
Kdo byl ten co plakal, že potřebujeme větší dům?
Коме је било потребно више простора?
Plakal dva dny kvůli tomu psovi.
Dva dana je plakao zbog tog psa.
Pokud bych někdy plakal. Bylo by to kvůli tobě, Áresi.
Ako budem plakao, biæe to zbog tebe, Arese.
Můj malý bratr plakal, když jsem odjížděla ze Zimohradu.
Moj mali brat je plakao kada sam ja otišla iz Zimovrela.
Přišla za tebou, když jsi pro ní plakal.
Došla je kad si plakao za njom.
On plakal pro Vašeho chlapce jako první.
Prvi je zaplakao za vašim sinom.
Plakal jsem, plakal jsem jako malé dítě.
Сузе ми се котрљају низ лице, плачем као дете.
(Potlesk) Když jsem ho šel po dvou dnech navštívit, objal mě a plakal a děkoval mi za záchranu jeho života.
(Aplauz) Kada sam otišao da ga posetim 2 dana kasnije, zagrlio me je, plakao i zahvaljivao mi je što sam mu spasio život.
Chvilku plakal, pak se zvedl, vylezl zpátky a natáhl se pro krabičku s náplastmi, aby si bolístku zalepil.
Plakao je minut, ali onda je ponovo ustao, vratio se na stolicu, i posegao za kutijom flastera da stavi jedan na posekotinu.
Ano, v tom momentu jsem plakal.
Pa, u tom trenutku sam plakao.
I přišel Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí.
I dodje Avram da ožali Saru i oplače.
A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal.
I poljubi Jakov Rahilju, i povikavši zaplaka se.
Sešli se pak všickni synové jeho, a všecky dcery jeho, aby ho těšili. Ale on nedal se potěšiti, a řekl: Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu. A plakal ho otec jeho.
I svi sinovi njegovi i sve kćeri njegove ustadoše oko njega tešeći ga, ali se on ne dade utešiti, nego govoraše: S tugom ću u grob leći za sinom svojim. Pa i njegov otac plakaše za njim.
Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam.
A Josifu goraše srce od ljubavi prema bratu svom, te brže potraži gde će plakati, i ušavši u jednu sobu plaka onde.
Tedy padl na šíji Beniamina bratra svého, a plakal; Beniamin také plakal na šíji jeho.
Tada pade oko vrata Venijaminu bratu svom i plaka. I Venijamin plaka o vratu njegovom.
A políbiv všech bratří svých, plakal nad nimi; a potom mluvili bratří jeho s ním.
I izljubi svu braću svoju i isplaka se nad njima. Potom se braća njegova razgovarahu s njim.
Jozef pak zapřáh do svého vozu, vyjel vstříc Izraelovi otci svému do Gesen; a jakž ho Jákob uzřel, padl na jeho šíji, a plakal dlouho na šíji jeho.
A Josif upreže u kola svoja, i izadje na susret Izrailju ocu svom u Gesem; i kad ga vide Jakov, pade mu oko vrata, i plaka dugo o vratu njegovom.
Tedy padl Jozef na tvář otce svého, a plakal nad ním, líbaje ho.
Tada Josif pade na lice ocu svom, i plaka nad njim celujući ga.
Tehdy pozdvihše se všecko množství, křičeli, a plakal lid v tu noc.
Tada se podiže sav zbor i stade vikati, i narod plakaše onu noć.
Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským; i plakal lid velmi.
I Mojsije kaza sve ove reči svim sinovima Izrailjevim, i narod plaka veoma.
I stalo se, když mluvil anděl Hospodinův slova tato všechněm synům Izraelským, že pozdvihl hlasu svého lid a plakal.
A kad izgovori andjeo Gospodnji ove reči svim sinovima Izrailjevim, narod podiže glas svoj i plaka.
A již potom více Samuel neviděl Saule až do dne smrti své; však plakal Samuel Saule. Hospodin pak želel toho, že učinil Saule králem nad Izraelem.
I Samuilo ne vide više Saula do svoje smrti, i plakaše Samuilo za Saulom, što se Gospod pokaja što je postavio Saula carem nad Izrailjem.
A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid.
A kad pogreboše Avenira u Hevronu, car podiže glas svoj i plaka na grobu Avenirovom; plaka i sav narod.
Pro dítě, když živo bylo, postils se a plakal, ale jakž dítě umřelo, vstal jsi a přijal jsi pokrm.
Dok beše dete živo, postio si i plakao; a kad umre dete, ustao si i jedeš.
Kterýžto řekl: Pokudž ještě dítě živo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem řekl: Kdo ví? Můžeť se smilovati nade mnou Hospodin, aby živo bylo dítě.
A on reče: Dok dete beše živo, postio sam i plakao, jer govorah: ko zna, može se smilovati Gospod na me da dete ostane živo.
I plakal David syna svého po všecky ty dny.
A David plakaše za sinom svojim svaki dan.
I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráně, plakal a jda, mluvil takto: Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu můj, synu můj!
Tada se car sneveseli, i pope se u gornju klet nad vratima, i stade plakati, a idući govoraše: Sine moj Avesalome, sine moj, sine moj Avesalome! Kamo da sam ja umro mesto tebe! Avesalome sine moj, sine moj!
Protož vzav prorok tělo muže Božího, vložil je na osla, a přinesl je. I přišel do města svého, aby ho plakal a pochoval.
Tada prorok podiže telo čoveka Božijeg, i metnuv ga na magarca, odnese ga natrag, i dodje u grad stari prorok da ga ožali i pogrebe.
I pochovali je, a plakal ho všecken lid Izraelský vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze služebníka svého, Achiáše proroka.
I pogreboše ga i sav Izrailj plaka za njim po reči Gospodnjoj, koju reče preko sluge svog Ahije proroka.
V tom proměniv muž Boží tvář svou, ukázal se k němu neochotně a plakal.
I uprvši oči u nj gledaše dugo i zaplaka se čovek Božji.
Když se pak Ezdráš, padna před domem Božím, tak modlil a vyznával s pláčem, sešel se k němu z lidu Izraelského zástup velmi veliký mužů i žen i dětí. A když plakal lid pláčem velikým,
A kad se moljaše Jezdra i ispovedaše grehe plačući i ležeći pred domom Božjim, skupi se k njemu iz Izrailja veliko mnoštvo ljudi i žena i dece; i narod plakaše veoma.
Kterážto slova když jsem uslyšel, sedna plakal jsem a kvílil za několik dní, a postil jsem se, i modlil před Bohem nebeským.
A kad čuh te reči sedoh i plakah, i tužih nekoliko dana, i postih i molih se pred Bogom nebeskim,
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Mesto haljine oblačim vreću, i bivam im priča.
Knížetsky, pravím, potýkal se s andělem, a přemohl; plakal a pokorně ho prosil; v Bethel jej nalezl, a tam s námi mluvil.
U utrobi uhvati za petu brata svog, i u sili svojoj bori se s Bogom;
A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,
I kad se približi, ugleda grad i zaplaka za njim
Aby mne opět, když bych přišel, neponížil Bůh můj u vás, a plakal bych mnohých z těch, kteříž jsou prve hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.
Da me opet kad dodjem ne ponizi Bog moj u vas, i ne usplačem za mnogima koji su pre sagrešili i nisu se pokajali za nečistotu i kurvarstvo i sramotu, što počiniše.
Pročež já plakal jsem velmi, že není nalezen žádný, kterýž by hoden byl otevříti a čísti tu knihu, ani pohleděti do ní.
I ja plakah mnogo što se niko ne nadje dostojan da otvori i da pročita knjigu, niti da zagleda u nju.
0.38834595680237s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Deèak je vrištao dan i noæ. 