Uleteli smo u ðavolsku oluju iznad mora kod Japana?
Tak ani plískanice ani krupobití ani strach z noci.
Znaci, ni susnežica ni grad ni užas noci...
Krupobití však způsobilo vlhkost a tím i odchod kobylek a dal vzniknout mikrotoxinům.
Град је влажан, скакавци остављају остатке посуто по житарицама, и добијаш гљивичне отрове.
"A po jeho povstání nastalo krupobití a na zem začal padat oheň smíšený s krví."
"i nakon njegovog dolaska, padaæe grad i vatra, izmešani krvlju."
Krupobití a ohně už máme za sebou a krvi to asi nebude dlouho trvat.
Veæ smo imali grad i vatru. Pretpostavljam da neæemo èekati na krv dugo.
Opouštěli jsme město v krupobití kamenů.
Napustio sam grad pod kišom kamenja.
A hned potom začalo šílené krupobití.
A iznad njega na površinu se sruèila užasna meæava.
Všechny krupobití z nejlepších rodin v Evropě.
Svi su iz najuglednijih porodica u Evropi.
"PRI První zatroubil, tam Přišel Krupobití oheň smíchá s krví."
"Prvi zatrubi. I nastadoše tuèa i oganj, pomiješani s krvlju."
Krupobití, vředy - a voda proměněná v krev.
Vatrena oluja, plikovi i voda se pretvara u krv.
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské.
I Gospod reče Mojsiju: Pruži ruku svoju k nebu, neka udari grad po svoj zemlji misirskoj, na ljude i na stoku i na sve bilje po polju u zemlji misirskoj.
I bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé začali.
A beše grad i oganj smešan s gradom silan veoma, kakvog ne beše u svoj zemlji misirskoj otkako je ljudi u njoj.
Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití.
Samo u zemlji gesemskoj, gde behu sinovi Izrailjevi, ne beše grada.
Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), ať není hřímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zůstávati budete.
Molite se Gospodu, jer je dosta, neka prestanu gromovi Božji i grad, pa ću vas pustiti, i više vas neće niko ustavljati.
I řekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z města, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest země.
A Mojsije mu reče: Kad izadjem iza grada, raširiću ruke svoje ka Gospodu, a gromovi će prestati i grada neće više biti, da znaš da je Gospodnja zemlja.
Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a ani déšť nelil se na zemi.
I Mojsije otišavši od Faraona iza grada raširi ruke svoje ka Gospodu, i prestaše gromovi i grad, i dažd ne padaše na zemlju.
Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho.
Ali Faraon videvši gde presta dažd i grad i gromovi, stade opet grešiti, i srce mu otvrdnu i njemu i slugama njegovim.
A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.
I pokriće svu zemlju da se neće videti zemlja, i poješće ostatak što se sačuvao, koji vam je ostao iza grada, i poješće sva drveta što vam rastu u polju.
Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.
Tada reče Gospod Mojsiju: Pruži ruku svoju na zemlju misirsku, da dodju skakavci na zemlju misirsku i pojedu sve bilje po zemlji, šta god osta iza grada.
I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.
I pokriše svu zemlju, da se zemlja ne vidjaše, i pojedoše svu travu na zemlji i sav rod na drvetima, što osta iza grada, i ne osta ništa zeleno od drveta i od bilja poljskog u svoj zemlji misirskoj.
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Jesi li ulazio u riznice snežne? Ili riznice gradne jesi li video,
Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
Zagrme na nebesima Gospod, i Višnji pusti glas svoj, grad i živo ugljevlje.
I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
Pusti strele svoje, i razmetnu ih; silu munja, i rasu ih.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
Gradu predade stoku njihovu, i stada njihova munji.
Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
Mesto dažda posla na njih grad, živi oganj na zemlju njihovu.
Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho,
Oganj i grad, sneg i magla, vetar silni, koji izvršuje reč Njegovu.
A vykonám soud podlé pravidla, a spravedlnost podlé závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití, a skrýši povodeň zatopí.
I izvršiću sud po pravilu i pravdu po merilima; i grad će potrti lažno utočište i voda će potopiti zaklon.
Byť pak i krupobití spadlo na les, a velmi sníženo bylo město.
Ali će grad pasti na šumu, i grad će se vrlo sniziti.
Rciž těm, kteříž obmítají vápnem ničemným: I však to padne. Přijde příval rozvodnilý, a vy, kamenové krupobití velikého, spadnete, a vítr bouřlivý roztrhne ji.
Reci onim što mažu nevaljalim krečem da će pasti; doći će silan dažd, i vi, kamenje velikog grada, pašćete i oluja će razvaliti.
Protož takto praví Panovník Hospodin: Roztrhnu ji, pravím, větrem bouřlivým v prchlivosti své, a příval rozvodnilý v hněvě mém přijde, a kamení krupobití velikého v prchlivosti mé k vyhlazení jí.
Zato ovako veli Gospod Gospod: Razvaliću olujom u gnevu svom, i silan će dažd doći u gnevu mom, i kamenje velikog grada u jarosti mojoj da potre.
A vykonám při něm soud morem a krve prolitím a přívalem rozvodnilým, a kamením krupobití velikého, ohněm a sirou dštíti budu na něj i na houfy jeho, a na národy mnohé, kteříž jsou s ním.
I sudiću mu pomorom i krvlju; i pustiću na nj i na čete njegove i na mnoge narode, koji budu s njim, silan dažd, kamenje od grada, oganj i sumpor.
I zatroubil první anděl, a stalo se krupobití a oheň smíšený se krví, a svrženo jest to na zem. A třetí díl stromů shořel, a všecka tráva zelená spálena jest.
I prvi andjeo zatrubi, i posta grad i oganj, smešani s krvlju, i padoše na zemlju; i trećina drva izgore, i svaka trava zelena izgore.
I otevřín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho. I stalo se blýskání, a hlasové, a hromobití, a země třesení, i krupobití veliké.
I otvori se crkva Božija na nebu, i pokaza se ćivot zaveta Njegovog u crkvi Njegovoj; i biše sevanja munja, i glasovi, i gromovi, i tresenje zemlje, i grad veliki.
0.26896715164185s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Uleteli smo u ðavolsku oluju iznad mora kod Japana? 