Nejvíc se bojíme, že si jeden z nich chytne stopa a někdo s ním vyjede ven, aniž by se sám nakazil, a rozšíří tu infekci všude jako rozsévač.
Najviše se bojimo da æe jedan od njih naæi tijelo koje æe iznijeti odavde nekonzumirano. Da raširi zarazu, kao jebeni John Sijaè.
Sebrali jsme nějakýho chlápka a bojíme se ho strčit za katr.
Да. Покупили смо овог лика. Не знамо шта да радимо са њим.
Čeho my se bojíme ve tmě a co leží v temnotě.
Ono èega se bojimo u tami i onoga što leži iza tame.
A kdo říká že se bojíme?
Па, ко каже да се ми плашимо?
Je to stvůra z dávných časů, které se bojíme víc než koho jiného.
Древно створење, кога се ми, паукови, највише бојимо.
Bojíme se, že se jí něco stalo.
Bojimo se da joj se nešto možda dogodilo.
Stále utíkáme, stále se díváme na oblohu a bojíme se.
Uvek bežati. Uvek gledati u nebo sa strahom.
A nejvíc se bojíme promeškaný příležitosti.
A najvise od svega plase se propustene prilike.
Bojíme se, ale jestli strach upevní podporu veřejnosti pro prostředky, které zachrání náš národ před zánikem, pak si pište, že podporuji strach.
Ali ako strah poveæa potporu javnosti za mere koje æe naciju spasiti od izumiranja, onda podržavam strah.
Ale možná se bojíme toho, že to bude stejné.
Možda je ono èega se bojime da æe sve biti isto.
Bojíme se toho, že se vaše žena znovu vdá a bude chtít být uložena vedle svého nového manžela, takže prodá tohle místo tomu s nejlepší nabídkou.
Brinemo se ako se tvoja žena preuda i poželi da je sahrane sa njenim novim mužem. A onda proda mesto onome ko najviše ponudi.
My jsme čtyři, ale bojíme se vás.
Èetvorica smo, ali mi se bojimo tebe.
Modlímeseza jejichnávrat, ale bojíme se, žejsmeještěneviděli krutost přírody v plné síle.
Molimo se za njihov siguran povratak i bojim se da još nismo videli punu okrutnost prirode.
Nejdražší dcero, s tvým otcem se o tebe moc bojíme.
Draga æerko, otac ija mnogo birnemo za tebe.
Žít tu jako zvířata, boje mezi jednotlivými kmeny, bojíme se za sebe postavit.
Ovdje živeæi poput životinja, borbeæi se meðu plemenima, bojeæi se zauzeti za sebe.
Teď se akorát díváme dolů a bojíme se o naše místo v prachu.
Sad samo gledamo u zemlju i brinemo se o svom mestu u prašini.
Tvrdí, že nás všechny omilostní, ale podle mě je nabízení milostí tomu, koho se bojíme, jen známka zbabělosti.
Kažu da æe nam svima oprostiti, ali ja kažem da je nuðenje oproštaja nekome koga se plašiš kukavièki èin.
Vše, po čem dychtíme, vše, čeho se bojíme, že mít nebudeme, všechno, co nakonec nakoupíme, je protože na konci dne toužíme po lásce, chtěli bychom mít víc času, a bojíme se smrti.
Sve što smo poželeli, sve što smo se bojali da neæemo imati, sve zbog èega æemo na kraju završiti kupujuæi, je zato što na kraju dana èeznemo za ljubavlju, želimo da imamo više vremena, i bojimo se smrti.
A bojíme se, že si neuvědomuješ, do čeho ses dostala.
И забринути смо да не схватате у шта си се увалила.
a tím víc se bojíme. Tak vypadá dnešní politika.
Što se više bojimo, to smo ranjiviji, i sve se više bojimo.
Čím to je? Čeho se to tak bojíme, že by s těmi zbraněmi malí kluci mohli dělat?
Чега се бојимо да би овај младић могао учинити са тим пиштољем?
A všichni se bojíme si to přiznat.
Nama je zaista teško to da priznamo.
Bojíme se víc o to, jak jsme hodnoceni a vnímáni druhými, jestli jsme vnímáni jako atraktivní, chytří, všechny tyto věci.
Више бринемо како ће нас други видети и процењивати, да ли нас сматрају згодним, паметним, и све слично томе.
Jsme osamělí, ale bojíme se důvěrností.
Усамљени смо, али се бојимо интимности.
A bojíme se, jako mladí milenci, že mnoho mluvení může ten románek zničit.
И као млади љубавници, бојимо се да превише приче може покварити романтику.
A to jsme ještě neudělali, takže nemůžeme čekat, že najdeme odpověď, pokud se stále bojíme otázky.
Mi to nismo uradili i ne možemo da očekujemo da ćemo naći rešenje, ako se još uvek plašimo da postavimo pitanje.
Spíše věříme těmto příběhům, protože jsme předpojati jim uvěřit a jsme předpojati jim uvěřit, protože se tak bojíme smrti.
Zapravo, verujemo ovim pričama jer smo podešeni da verujemo u njih, a podešeni smo da im verujemo jer toliko strahujemo od smrti.
A jsou přehnané, zvlášť věci, kterých se bojíme.
Oni su preuveličani, naročito stvari koje nas plaše.
Způsobuje, že se bojíme otevřít a spojit s ostatními, protože proč bychom se vystavovali odmítnutí a bolesti, když už teď nás bolí srdce víc, než se dá vydržet?
Čini da smo uplašeni da posegnemo, jer zašto postaviti sebe za odbacivanje i lomljenje srca kada vaše srce već boluje više nego što možete podneti?
A důvod, proč tomu tak bude, je ten, že se všichni bojíme o své soukromí.
a razlog zbog kog su budućnost je jer smo svi zabrinuti za našu privatnost.
Taky jsme zvyklí být začátečníci, protože jsme jimi byli už tolikrát v minulosti. To taky znamená, že se méně bojíme zkoušet nové věci a vystupovat ze své komfortní zóny.
Takođe smo naviknuti na početke jer smo već toliko puta bili početnici, a to znači da nas je manje strah da probamo nove stvari i da iskoračimo iz ustaljenih stanovišta.
Bojíme se utrpení, bojíme se bolesti, bojíme se smrtelnosti.
Бојимо се патње, бола, бојимо се смртности.
Nebo možná, možná se jen bojíme, že nebudou mít budoucnost, kterou se můžeme chlubit svým kamarádům nebo nálepkami na svých autech.
Ili smo možda, možda, prosto uplašeni da neće imati budućnost kojom možemo da se hvalimo pred našim prijateljima i sa nalepnicama na pozadini automobila.
CA: Ale je zde racionální obava, že skutečně, důvod proč se bojíme je, že si myslíme, že jednou přijde den D?
КА: Али постоји ли рационалан страх, уствари, бојимо се тога јер мислимо да ће Велики да се деси.
A co je vlastně na uměleckých profesích takového, že se tak vzájemně bojíme o svoje duševní zdraví, když v jiných profesích to jaksi nedělají?
А шта је то посебно код креативних подухвата што чини да смо јако забринути за ментално здравље једни других на начин који друге професије не изазивају?
Když přemýšlíme nad selháním v životě a prohře, jeden z důvodů, proč se selhání bojíme, je nejen ztráta příjmu nebo statutu.
Kad razmišljamo u neuspehu u životu, mi se ne bojimo neuspeha samo kao gubitka prihoda, gubitka statusa.
To, čeho se bojíme, je mínění a posměch druhých.
Ono čega se bojimo jeste osuda i podsmeh drugih ljudi.
Proto se dnes chřipky tak bojíme, že?
I zato smo toliko uplašeni od gripa, zar ne?
Nevěříme mu. Místo abychom mu věřili, se jej bojíme.
Umesto da joj verujemo, mi je se bojimo.
Muži pak Davidovi řekli jemu: Aj, my zde v Judstvu bojíme se, čím více, když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských.
A Davidu rekoše ljudi njegovi: Evo nas je strah ovde u Judinoj zemlji, a šta će biti kad podjemo u Keilu, na logor filistejski?
Poněvadž i říkají: Nemáme žádného krále, nýbrž aniž se bojíme Hospodina, a král co by nám učinil?
Jer sada govore: Nemamo cara; ne bojimo se Gospoda; i šta bi nam učinio car?
Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni měli Jana za proroka.
Ako li kažemo: Od ljudi, bojimo se naroda; jer svi Jovana držahu za proroka.
I odpověděly opatrné, řkouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jděte raději k prodavačům a kupte sobě.
A mudre odgovoriše govoreći: Da ne bi nedostalo i nama i vama, bolje je idite k trgovcima i kupite sebi.
0.55793499946594s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Najviše se bojimo da æe jedan od njih naæi tijelo koje æe iznijeti odavde nekonzumirano. Da raširi zarazu, kao jebeni John Sijaè. 