Tvoj sopstveni narod i prvosveštenik su mi rekli da se tako predstavljaš.
To je, co tvůj lid a kněží... tvrdí o tobě.
A onda, sve se promenilo kada je narod vatre napao.
Všechno se ale změnilo když ohnivý národ zaútočil.
Moj narod želi samo mir sa vašom planetom.
Moji lidé si přejí mír s vaší planetou.
Narod treba znati da sada možemo predvideti ove stvari.
Lidé musí vědět, že teď už ty věci umíme předpovídat.
Videla bih afrički narod na isti način na koji sam ja, kao dete, videla Fideovu porodicu.
Viděla bych Afričany stejným způsobem, jako jsem jako dítě viděla Fideho rodinu.
Viči i ridaj, sine čovečji; jer on ide na narod moj, na sve knezove Izrailjeve; pod mač će biti okrenuti s narodom mojim, za to udri se po bedru.
I jáť také tleskati budu rukama svýma, a doložím prchlivost svou. Já Hospodin mluvil jsem.
Pa će roditi Sina, i nadeni Mu ime Isus; jer će On izbaviti svoj narod od greha njihovih.
Porodíť pak syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš; onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.
I sabraše se oko Njega ljudi mnogi, tako da mora ući u ladju i sesti; a narod sav stajaše po bregu.
I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.
I izašavši Isus vide mnogi narod, i sažali mu se za njih, i isceli bolesnike njihove.
A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
A narod prećaše im da ućute; a oni još većma povikaše govoreći: Pomiluj nas Gospode, sine Davidov!
Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
A narod govoraše: Ovo je Isus prorok iz Nazareta galilejskog.
Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok od Nazarétu Galilejského.
Jer će ustati narod na narod i carstvo na carstvo; i biće gladi i pomori, i zemlja će se tresti po svetu.
Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou morové a hladové a zemětřesení po místech.
A glavari sveštenički i starešine nagovoriše narod da ištu Varavu, a Isusa da pogube.
Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.
I pogledavši na narod koji sedjaše reče: Evo mati moja i braća moja.
A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.
I odmah Isus oseti u sebi silu što izadje iz Njega, i obazrevši se na narod reče: Ko se to dotače mojih haljina?
A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
I rekoše Mu učenici Njegovi: Vidiš narod gde Te turka, pa pitaš: Ko se dotače mene?
I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
I ustavši odande dodje u okoline judejske preko Jordana, i steče se opet narod k Njemu; i kao što običaj imaše, opet ih učaše.
A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
Ali glavari sveštenički podgovoriše narod bolje Varavu da traže da im pusti.
Ale přední kněží ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabbáše.
I narod čekaše Zariju, i čudjahu se što se zabavi u crkvi.
Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
Jedanput pak, kad narod naleže k Njemu da slušaju reč Božiju On stajaše kod jezera genisaretskog,
Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podle jezera Genezaretského.
I udje u jednu od ladja koja beše Simonova, i zamoli ga da malo odmakne od kraja; i sedavši učaše narod iz ladje.
I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy.
I sav narod tražaše da Ga se dotaknu; jer iz Njega izlažaše sila i isceljivaše ih sve.
A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.
A kad ču narod gde prolazi zapita: Šta je to?
A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
I kad On u jedan od onih dana učaše narod u crkvi i propovedaše jevandjelje, dodjoše glavari sveštenički i književnici sa starešinama,
I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
I počeše Ga tužiti govoreći: Ovog nadjosmo da otpadjuje narod naš, i zabranjuje davati ćesaru danak, i govori da je on Hristos car.
A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
I narod stajaše te gledaše, a i knezovi s njima rugahu Mu se govoreći: Drugima pomože, neka pomogne i sebi, ako je on Hristos, izbranik Božji.
I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
I sav narod koji se beše skupio da gleda ovo, kad vide šta biva, vrati se bijući se u prsi svoje.
A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
Kad vide narod da Isusa ne beše onde ni učenika Njegovih, udjoše i oni u ladje, i dodjoše u Kapernaum da traže Isusa.
Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
Odgovori narod i reče: Je li djavo u tebi? Ko traži da te ubije?
Odpověděl zástup a řekl: Ďábelství máš. Kdo tě hledá zamordovati?
A ovo ne reče sam od sebe, nego, budući poglavar sveštenički one godine, proreče da Isusu valja umreti za narod;
Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
Razume, pak, mnogi narod iz Judeje da je onde i dodjoše ne samo Isusa radi nego i da vide Lazara kog podiže iz mrtvih.
Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.
A narod svedočaše koji beše pre s Njim kad Lazara izazva iz groba i podiže ga iz mrtvih.
Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.
A kad ču narod koji stajaše, govorahu: Grom zagrmi; a drugi govorahu: Andjeo mu govori.
Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
A Kajafa beše onaj što dade savet Judejcima da je bolje da umre jedan čovek nego narod da propadne.
Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid.
A kad postade ovaj glas, skupi se narod, i smete se: jer svaki od njih slušaše gde oni govore njegovim jezikom.
A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho.
I pobuniše narod i starešine i književnike, i napadoše i uhvatiše ga, i dovedoše ga na sabor.
A tak zbouřili lid a starší i zákoníky, a obořivše se na něj, chytili jej, a vedli do rady.
A beše jedan čovek, po imenu Simon, koji pre čaraše u gradu i dovodjaše u čudo narod samarijski, govoreći da je on nešto veliko;
Muž pak nějaký, jménem Šimon, před tím v tom městě čáry provodil, a lid Samařský mámil, pravě se býti nějakým velikým.
Kog i uhvati i baci u tamnicu i predade ga četvorici četvrtnika vojničkih da ga čuvaju, i mišljaše ga po pashi izvesti pred narod.
Kteréhož jav, do žaláře vsadil, poručiv jej šestnácti žoldnéřům k ostříhání, chtěje po velikonoci vyvésti jej lidu.
A kad videše Jevreji narod, napuniše se zavisti, i govorahu protivno rečima Pavlovim nasuprot govoreći i huleći.
A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se.
A kad vide narod šta učini Pavle, podigoše glas svoj govoreći likaonski: Bogovi načiniše se kao ljudi, i sidjoše k nama.
Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám.
A kad čuše apostoli, Varnava i Pavle, razdreše haljine svoje, i skočiše medju narod vičući i govoreći:
To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce,
A kad ih opremiše, dodjoše u Antiohiju, i sabravši narod predaše poslanicu.
Tedy oni propuštěni jsouce, přišli do Antiochie, a shromáždivše množství, dali jim list.
A kad razabraše Jevreji solunski da Pavle u Veriji propovedi reč Božju, dodjoše i onamo te uzdigoše i pobuniše narod.
A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce zástupy.
Jer sam ja s tobom, i niko se neće usuditi da ti šta učini; jer ja imam veliki narod u ovom gradu.
Nebť já s tebou jsem, a žádnýť nesáhne na tebe, ať by zle učinil; nebo mnoho mám lidu v tomto městě.
I sav se grad podiže, i navali narod sa sviju strana, i uhvativši Pavla vucijahu ga napolje iz crkve; i odmah se zatvoriše vrata.
Takž se zbouřilo všecko město, a sběhli se lidé, a uchopivše Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavříny jsou dveře.
A kad mu dopusti, stade Pavle na basamacima i mahnu rukom na narod; i kad posta velika tišina progovori jevrejskim jezikom govoreći:
A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na lid. A když se veliké mlčení stalo, mluvil k nim Židovsky, řka:
Ali kad Judejci govorahu nasuprot, natera me nevolja da se ištem pred ćesara, ne kao da bih svoj narod imao šta tužiti.
Ale když Židé tomu odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne jako bych měl co národ svůj žalovati.
Kao što i u Josiji govori: Nazvaću narod svojim koji nije moj narod, i neljubaznicu ljubaznicom.
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
Koji nekad ne bejaste narod, a sad ste narod Božji; koji ne bejaste pomilovani, a sad ste pomilovani.
Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství.
1.2370908260345s
Stáhněte si naši aplikaci s slovními hrami zdarma!
Spojte písmena, objevte slova a vyzvěte svou mysl na každé nové úrovni. Jste připraveni na dobrodružství?
Jenže vše se změnilo, když ohnivý národ zaútočil. 