Hleb naš nasušni daj nam danas, i oprosti nam dugove naše, kao što i mi opraštamo dužnicima svojim.
Nášdenníchléb Dej nám dnes Odpusť nám naše viny... Jako i my odpouštíme, kteří se proti nám provinili...
Hleb naš nasušni daj nam danas i oprosti nam dugove naše kao što mi opraštamo dužnicima svojim.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.
Hleb naš nasušni daj nam danas i oprosti nam dugove naše kao što i mi opraštamo dužnicima svojim.
Dej nám dnes náš denní chléb. Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
Hleb naš nasušni daj nam danas, i oprosti nam dugove naše kao što i mi opraštamo dužnicima svojim.
Dej nám dnes náš denní chléb a odpusť nám naše viny, stejně jako mi odpuštíme viníkům.
Znam jednog gospodina koji je 25 godina u braku i koji žudi za tim da njegova žena kaže, "Hvala ti što donosiš hleb na sto, kako bih ja mogla da budem kod kuće sa decom", ali ne želi da pita.
Znám jednoho muže, který je 25 let ženatý a který touží po tom, aby mu jeho žena řekla: "Děkuji Ti za to, že jsi živitelem rodiny a že já mohu zůstat doma s dětmi, " ale nikdy si o to neřekne.
Tako da sam, kao dete, videla kako džem nestaje sa stola za ručavanje, onda kako margarin nestaje, kako hleb postaje previše skup, kako mleko počinje da se deli u porcijama.
A tak jsem jako dítě viděla, jak ze snídaně mizí marmeláda, pak zmizel margarín, pak už byl i chleba moc drahý a mléko začalo být na příděly.
Sa znojem lica svog ješćeš hleb, dokle se ne vratiš u zemlju od koje si uzet; jer si prah, i u prah ćeš se vratiti.
V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.
Ali najposle nasta glad i po svoj zemlji misirskoj, i narod povika k Faraonu za hleb; a Faraon reče svima Misircima: Idite k Josifu, pa šta vam on kaže ono činite.
Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.
I postavi na njemu hleb pred Gospodom kao što beše zapovedio Gospod Mojsiju.
A zřídil na něm zpořádaní chlebů před Hospodinem, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi.
On će nastavati na visokim mestima; gradovi na stenama biće mu utočište, hleb će mu se davati, voda mu neće nedostajati.
Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.
Hleb naš potrebni daj nam danas;
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A On odgovarajući reče: Nije dobro uzeti od dece hleb i baciti psima.
On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
I rekoše Mu učenici Njegovi: Otkuda nam u pustinji toliki hleb da se nasiti toliki narod?
I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
I kad jedjahu, uze Isus hleb i blagoslovivši prelomi ga, i davaše učenicima, i reče: Uzmite, jedite; ovo je telo moje.
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
I videvši neke od učenika Njegovih da nečistim, to jest, neumivenim rukama jedu hleb, ukoriše ih.
A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
A potom pitahu Ga fariseji i književnici: Zašto učenici tvoji ne žive kao što nam je ostalo od starih, nego jedu hleb neumivenim rukama?
Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
A Isus reče joj: Stani da se najpre deca nahrane; jer nije pravo uzeti hleb od dece i baciti psima.
Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
I zaboraviše učenici Njegovi uzeti hleba, i nemahu sa sobom u ladji do jedan hleb.
I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
I kad jedjahu uze Isus hleb i blagoslovivši prelomi ga, i dade im, i reče: Uzmite, jedite; ovo je telo moje.
A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
I reče Mu djavo: Ako si Sin Božji, reci ovom kamenu da postane hleb.
I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať jest chléb.
Jer dodje Jovan krstitelj koji ni jede hleb ni pije vino, a vi kažete: Djavo je u njemu;
Nebo přišel Jan Křtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Ďábelství má.
I dogodi Mu se da dodje u subotu u kuću jednog kneza farisejskog da jede hleb; i oni motrahu na Njega.
I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
I uzevši hleb dade hvalu, i prelomivši ga dade im govoreći: Ovo je telo moje koje se daje za vas; ovo činite za moj spomen.
A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
I kad sedjaše s njima za trpezom, uze hleb i blagoslovivši prelomi ga i dade im.
I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
A druge ladje iz Tiverijade dodjoše blizu onog mesta gde jedoše hleb kad Gospod dade hvalu,
(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)
Očevi naši jedoše manu u pustinji, kao što je napisano: Hleb s neba dade im da jedu.
Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
Tada im reče Isus: Zaista, zaista vam kažem: Mojsije ne dade vama hleb s neba, nego vam Otac moj daje hleb istiniti s neba;
Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
Jer je hleb Božiji onaj koji silazi s neba i daje život svetu.
Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.
Tada Mu rekoše: Gospode! Daj nam svagda taj hleb.
A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
A Isus im reče: Ja sam hleb života: Koji meni dolazi neće ogladneti, i koji mene veruje neće nikad ožedneti.
I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
Tada vikahu Jevreji na Njega što reče: Ja sam hleb koji sidje s neba.
I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.
Ovo je hleb koji silazi s neba: da koji od Njega jede ne umre.
Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.
Ja sam hleb živi koji sidje s neba; koji jede od ovog hleba živeće vavek; i hleb koji ću ja dati telo je moje, koje ću dati za život sveta.
Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.
Ovo je hleb koji sidje s neba: ne kao što vaši očevi jedoše manu, i pomreše; koji jede hleb ovaj živeće vavek.
Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.
Ne govorim za sve vas, jer ja znam koje izabrah; nego da se zbude pismo: Koji sa mnom hleb jede podiže petu svoju na me.
Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.
Kad, dakle, izidjoše na zemlju, videše oganj naložen, i na njemu metnutu ribu i hleb.
A jakž vystoupili na břeh, uzřeli řeřavé uhlí a rybu svrchu položenou a chléb.
A dodje i Isus, i uze hleb, i dade im, tako i ribu.
I přišel Ježíš, a vzal chléb, a dával jim, i rybu též.
I svaki dan behu jednako jednodušno u crkvi, i lomljahu hleb po kućama, i primahu hranu s radošću i u prostoti srca,
A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,
A u prvi dan nedelje, kad se sabraše učenici da lome hleb, govoraše im Pavle, jer htede sutradan da podje, i proteže besedu do ponoći.
Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.
Onda izidje gore, i prelomivši hleb okusi, i dovoljno govori do same zore, i tako otide.
A vstoupiv zase na síň, lámal chléb a jedl, a kázání jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.
I rekavši ovo uze hleb, i dade hvalu Bogu pred svima, i prelomivši stade jesti.
A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
Jer smo jedan hleb, jedno telo mnogi; jer svi u jednom hlebu imamo zajednicu.
Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.
Jer ja primih od Gospoda šta vam i predadoh, da Gospod Isus onu noć u koju bivaše predan uze hleb.
Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
Jer kad god jedete ovaj hleb i čašu ovu pijete, smrt Gospodnju obznanjujete, dokle ne dodje.
Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.
Tako koji nedostojno jede ovaj hleb ili pije čašu Gospodnju, kriv je telu i krvi Gospodnjoj.
A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
A koji daje seme sejaču, daće i hleb za jelo: i umnožiće seme vaše, i daće da uzrastu žita pravde vaše;
Ten pak, kterýž dává símě rozsívajícímu, dejž i vám chléb k jedení, a rozmnožiž símě vaše, a přispořiž úrody spravedlnosti vaší,
Niti zabadava hleb jedosmo u koga, nego u trudu i u poslu, dan i noć radeći, da ne budemo na dosadu nikome od vas.
Aniž jsme darmo chleba jedli u koho, ale s prací a s těžkostí, ve dne i v noci dělajíce, abychom žádnému z vás nebyli k obtížení.
Takvima zapovedamo i molimo ih u Gospodu našem Isusu Hristu, da mirno radeći svoj hleb jedu.
Protož těm, kteříž takoví jsou, přikazujeme, a napomínáme jich skrze Pána našeho Jezukrista, aby pokojně pracujíce, svůj chléb jedli.
0.72936201095581s
Stáhněte si naši aplikaci s slovními hrami zdarma!
Spojte písmena, objevte slova a vyzvěte svou mysl na každé nové úrovni. Jste připraveni na dobrodružství?
Chléb náš vezdejší dejž nám dnes... 