Ustanovení mých ostříhejte. Hovadu svému nedáš se scházeti s hovadem jiného pokolení. Pole svého neposeješ rozdílným semenem, a rouchem z rozdílných věcí, jako z vlny a ze lnu, setkaným nebudeš se odívati.
Uredbe moje držite; živinčeta svog ne puštaj na živinče druge vrste; ne zasevaj njive svoje dvojakim semenom, i ne oblači na se haljine od dvojakih stvari.
A na to dají přikrytí z koží jezevčích, a přistrou svrchu rouchem z samého postavce modrého, a provlekou sochory její.
Pa će po njemu prostreti pokrivač od koža jazavičijih, i odozgo će prostreti prostirač od same porfire, i provući će mu poluge.
A mluvil k nim, řka: S bohatstvím velikým navracujete se do stanů svých a s dobytky velmi mnohými, s stříbrem a zlatem, s mědí a železem a rouchem velmi mnohým; rozděltež se loupeží nepřátel svých s bratřími svými.
I reče im govoreći: S velikim blagom vraćate se u šatore svoje, sa stokom vrlo brojnom; sa srebrom i zlatom i medju i gvoždjem i odelom vrlo mnogim; podelite plen od neprijatelja svojih s braćom svojom.
I stalo se téhož času, že když vyšel Jeroboám z Jeruzaléma, našel jej prorok Achiáš Silonský na cestě, jsa odín rouchem novým. A byli sami dva na poli.
Pa u to vreme kad Jerovoam otide iz Jerusalima, nadje ga na putu Ahija Silomljanin, prorok imajući na sebi novu haljinu, i behu njih dvojica sami u polju.
(Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský, jeden každý na stolici své, odění jsouce rouchem, seděli v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi.
A car Izrailjev i Josafat car Judin sedjahu svaki na svom prestolu obučeni u carske haljine na poljani kod vrata samarijskih, i svi proroci prorokovahu pred njima.
Tedy řekl tomu, kterýž vládl rouchem: Vynes roucha všechněm ctitelům Bálovým.
Tada reče onome koji beše nad riznicom: Iznesi haljine svim slugama Valovim.
Tedy šli Helkiáš kněz a Achikam, a Achbor, a Safan a Asaia k Chuldě prorokyni, manželce Salluma, syna Tekue, syna Charchas, strážného nad rouchem; nebo bydlila v Jeruzalémě na druhé straně. A mluvili s ní.
I tako otide Helkija sveštenik i Ahikam i Ahvor i Safan i Asaja k proročici Oldi, ženi Saluma sina Tekuja sina Arasa rizničara; a ona stajaše u Jerusalimu u drugom kraju, i govoraše s njom.
(Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský seděli jeden každý na stolici své, odíni jsouce rouchem. Seděli pak v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi.
A car Izrailjev i Josafat, car Judin sedjahu, svaki na svom prestolu obučeni u carske haljine, sedjahu na poljani kod vrata samarijskih, i svi proroci prorokovahu pred njima.
Tedy šli, Helkiáš a kteříž byli při králi, k Chuldě prorokyni, manželce Salluma syna Tekue, syna Chasrova, strážného nad rouchem, nebo bydlila v Jeruzalémě na druhé straně, a mluvili k ní ty věci.
I tako otide Helkija i ljudi carevi k Oldi proročici, ženi Saluma sina Tekuja sina Asre rizničara, a ona sedjaše u Jerusalimu u drugom kraju, i govoriše s njom o tom.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Toga radi optočeni su oholoću kao ogrlicom, i obučeni u obest kao u stajaće ruho.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Obukao si svetlost kao haljinu, razapeo nebo kao šator;
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Bezdanom kao haljinom odenuo si je; na gorama stoje vode.
I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den, a řeknou: Chléb svůj jísti budeme, a rouchem svým se odívati, toliko ať po tobě se jmenujeme; odejmi pohanění naše.
I u ono vreme sedam će žena uhvatiti jednog čoveka govoreći: Svoj ćemo hleb jesti i svoje ćemo odelo nositi, samo da se zovemo tvojim imenom, skini s nas sramotu.
Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.
Ko je ono što ide iz Edoma, iz Vosora, u crvenim haljinama? Krasno odeven, koračajući u veličini sile svoje? Ja sam, koji govorim pravdu i vredan sam spasti.
A zanítím oheň v domích bohů Egyptských, aby je popálil, a zajal je. A přioděje se zemí Egyptskou, tak jako se odívá pastýř rouchem svým, a vyjde odtud s pokojem,
I raspaliću oganj u kućama bogova misirskih; i popaliće ih i odvešće ih u ropstvo, i ogrnuće se zemljom misirskom kao što se pastir ogrće plaštem svojim, i otići će odande s mirom.
Sláva pak Boha Izraelského sstoupila byla s cherubína, na kterémž byla, k prahu domu, a zvolala na muže toho oděného rouchem lněným, při jehož bedrách byl kalamář písařský.
A slava Boga Izrailjevog podiže se s heruvima, na kojima beše, na prag od doma, i viknu čoveka obučenog u platno koji imaše uz bedricu opravu pisarsku.
A aj, muž oděný rouchem lněným, při jehož bedrách byl kalamář, oznámil to, řka: Učinil jsem, jakž jsi mi rozkázal.
I gle, čovek obučeni u platno, kome uz bedricu beše oprava pisarska, javi govoreći: Učinio sam kako si mi zapovedio.
Tedy promluviv k muži tomu oděnému rouchem lněným, řekl: Vejdi do prostřed kol pod cherubíny, a naplň hrsti své uhlím řeřavým z prostředku cherubínů, a roztrus po městě.
I progovori čoveku obučenom u platno, i reče: Udji medju točkove pod heruvimima, i uzmi pune pregršti žeravice izmedju heruvima i razaspi na grad.
I stalo se, když přikázal muži tomu oděnému rouchem lněným, řka: Vezmi ohně z prostředku kol, z prostředku cherubínů, že všel a postavil se podlé kol.
I kad zapovedi čoveku obučenom u platno govoreći: Uzmi ognja izmedju točkova izmedju heruvima; on udje i stade kod točkova.
Tedy vztáhl cherubín jeden ruku svou z prostředku cherubínů k ohni tomu, kterýž byl u prostřed cherubínů, a vzav, dal do hrsti toho oděného rouchem lněným. Kterýžto vzal a vyšel.
I jedan heruvim pruži ruku svoju izmedju heruvima k ognju koji beše medju heruvimima, i uze i metnu u pregršti obučenom u platno i on primi i izidje.
Nadto přioděl jsem tě rouchem krumpovaným, a obul jsem tě v drahé střevíce, a opásal jsem tě kmentem, a přioděl jsem tě rouchem hedbávným.
I obukoh ti vezenu haljinu, i obuh ti crevlje od jazavca, i opasah te tankim platnom i zastreh te svilom.
Kterýž by žádného neutiskal, základ dlužníku svému by navracoval, cizího mocí nebral, chleba svého by lačnému udílel, a nahého přiodíval rouchem;
I nikome ne čini nasilja, zalog dužniku svom vraća, ništa ne otima, hleb svoj daje gladnome i gologa odeva,
A aniž by koho utiskal, základu by nezadržoval, cizího mocí nebral, chleba svého lačnému by udílel, a nahého rouchem by přiodíl;
I nikome ne bi činio nasilja, zalog ne bi uzimao i ne bi ništa otimao, davao bi hleb svoj gladnome i golog bi odevao,
A majíce vyjíti do síně zevnitřní, do síně zevnitřní k lidu, svlekou roucha svá, v kterýchž služby konali, a nechají jich v komůrkách svatyně, a oblekou roucha jiná, a nebudou posvěcovati lidu rouchem svým.
A kad izlaze u trem spoljašnji, u spoljašnji trem k narodu, neka svuku sa sebe haljine u kojima služe, i ostave ih u kletima svetim, pa neka obuku druge haljine, da ne osvećuju narod haljinama svojim.
Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou.
Eto, koji meke haljine nose po carskim su dvorovima.
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Izašavši pak car da vidi goste ugleda onde čoveka neobučenog u svadbeno ruho.
Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.
I za Njim idjaše nekakav mladić ogrnut platnom po golom telu; i uhvatiše onog mladića.
A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se.
I ušavši u grob videše mladića obučenog u belu haljinu gde sedi s desne strane; i uplašiše se.
A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.
A kad izidje On na zemlju, srete Ga jedan čovek iz grada u kome behu djavoli od mnogo godina, i u haljine ne oblačaše se, i ne življaše u kući, nego u grobovima.
Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne strojením a křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem, anebo perlami, anebo drahým rouchem,
Tako i žene u pristojnom odelu, sa stidom i poštenjem da ukrašuju sebe, ne pletenicama, ni zlatom, ili biserom, ili haljinama skupocenim,
Kdo zvítězí, tenť bude odín rouchem bílým; a nevymažiť jména jeho z knih života, ale vyznámť jméno jeho před obličejem Otce svého i před anděly jeho.
Koji pobedi on će se obući u haljine bele, i neću izbrisati ime njegovo iz knjige života, i priznaću ime njegovo pred Ocem svojim i pred andjelima Njegovim.
I vyšlo sedm těch andělů z chrámu, majících sedm ran, oblečeni jsouce rouchem lněným, čistým a bělostkvoucím, a přepásáni na prsech pasy zlatými.
I izidjoše sedam andjela iz crkve, koji imahu sedam zala, obučeni u čiste i bele haljine od platna, i opasani po prsima pojasima zlatnim;
Žena pak odína byla šarlatem a brunátným rouchem, a ozdobena zlatem a kamením drahým i perlami, mající koflík zlatý v ruce své, plný ohavností a nečistoty smilstva svého.
I žena beše obučena u porfiru i skerlet i nakićena zlatom i kamenjem dragim i biserom, i imaše čašu u ruci svojoj punu mrzosti i poganštine kurvarstva svog;
A řkouce: Běda, běda, ó město veliké, kteréž odíno kmentem, a šarlatem, a brunátným rouchem, a ozdobeno bylo zlatem, a kamením drahým, i perlami! nebo v jednu hodinu zahynula tak veliká bohatství.
I govoreći: Jaoh! Jaoh! Grade veliki, obučeni u svilu i porfiru i skerlet, i nakićeni zlatom i kamenjem dragim i biserom;
1.0746288299561s
Stáhněte si naši aplikaci s slovními hrami zdarma!
Spojte písmena, objevte slova a vyzvěte svou mysl na každé nové úrovni. Jste připraveni na dobrodružství?
Uredbe moje držite; živinčeta svog ne puštaj na živinče druge vrste; ne zasevaj njive svoje dvojakim semenom, i ne oblači na se haljine od dvojakih stvari. 