Když ty sedíš tady a on sedí támhle...

Sedíš tady a nasáváš jak je den dlouhej.

To ty jsi zpomalil, sedíš tady a nehneš ani prstem.

Pátek večer a ty sedíš tady. A mě napadá, zaprvé: buď jsi totální ňouma.

Sedíš tady a jsi tak neuvěřitelně šťavnatý sendvič se šunkou, že si tě hned chci nacpat do pusy a nemůžu. Jako bych ji měl zašitou.

Jednou půlkou sedíš tady a ulevíš tak té druhé.

Vždyť jseš k smíchu! Sedíš tady a stěžuješ si jako malý dítě.

To tě žene v průběhu dne? Sedíš tady a nic neděláš zatímco ti lidé, které jsme ochraňovali, nás ukazují jako zloduchy, Clarku!

Tak jo, hele, jak by to mohlo být špatný? Sedíš tady a řekl bych, že to dopadlo dobře.

Místo aby ses ujal velení jako dospělý, sedíš tady a fňukáš jako dítě!

Ale místo toho sedíš tady a sleduješ, jak se trápím s večeří.

Sedíš tady a chceš mě říct, že nevíš, kde je?

Ty sedíš tady a mluvíš, a tadyhle my posloucháme.

Sedíš tady a chceš mluvit o mém potenciálu.

Sedíš tady a vymýšlíš šílené historky.

Sedíš tady a jsi ohledně té věci celá zmatená, ale aspoň jí máš.