Jedné osudové noci jsem sedl za volant svého zbrusu nového sporťáku, opilý do němoty.

Pak jsem se posadil do křesla, abych se podíval jejíma očima, jak to celé dopadlo.

Seděla u stolku sama, tak jsem přisedl.

Minulou noc, sem si sedl za ten stůl.

Loď se zmítala v bouři a já seděl uprostřed, aby se loď uklidnila.

No jakmile jsem si to přečetl skočil jsem na svoje kolo a jel jsem zpátky do Fisherova obchodu a... Řekl panu Fisherovi, že jsem to šlohl.

Nakonec si sednu, přesně jak mi řek.

Mami, jen jsem si na minutku sednul.

I když jsem si právě sednul do nachos.

Tak jsem jí usadil a dal jí tolik rad, co jsem mohl.

Já, uh, pálilo to, když jsem si sedl.

Když jste vstala od stolu a sedla si na židli... A pak... jste řekla, "oops."

Tak jsem nasranej, hodiny ubíhaj, tak skočim do svýho náklaďáku.

Rozhodl jsem se přestěhovat. A na okně tady visel leták:

To je poprvé co sedím na žralokovi.

Zrovna jsme se potkali, ale jsem rád, že jsem seděl vedle ní.

Ne, to už tady bylo, když jsem si sedl.

Před deseti lety jsem seděl u počítače a měl pocit, že už nikdy nevstanu.

No, pomyslel jsem si, že jsem hotový, tak jsem si sednul pod ten dub, v ruce tu knihu, co mi byla k ničemu a čekal.

Jsem Seo Yu-jin z Mujinského centra pro lidská práva.

Ale až když jsem si znovu přečetl jeho román, který je teď dostupný v krásné edici k 10.výročí, jsem si uvědomil, jak skvělý spisovatel je Calvin Weir-Fields.

Tuhle jsme se s Beth tak pohádali, že jsem sednul do auta a odjel.

A když si sednu, nemyslím si, že se znovu postavím.

Panebože. - Kdybych seděl u okénka, nemusel bych tě pouštět.

Tak jsem se posadil vedle něj, nastavil klobouk a začal zpívat svým nejlepším skotským přízvukem.

Přišel jsem domů dřív, otevřel jsem si pivo, ale než jsem se rozkoukal, měl jsem takový pocit, že mě někdo sleduje.

Vzal jsem to. Vstal jsem a protáhl si nohy na pouhou minutu a když jsem se posadil, můj laptop byl pryč.

Dnes ráno jsem seděl na gauči a jedl jsem zmrzlinu.

A potom jsem nasedl do letadla do Číny.

Tak jsem se... vrátil do auta a odjel jsem domů.

A když jsem si vedle něho sedl, tak mi vyprávěl o společnosti, kterou založil, a že dělal roboty pro automobilové továrny, aby pohybovaly věcmi v těchto továrnách.

Ale počkejte. Okamžitě si sedám. To je reflex provazochodců.

Jednou jsem ve Frankfurtu, v Německu nasedl do letadla a vedle mě si sedla mladá Němka a zapředla se mnou velmi přátelskou konverzaci zhruba na půl hodinky. A pak se prostě otočila a seděla v klidu po 12 hodin.

WM: Například dnes jsem se šel nechat ostříhat a kadeřník měl všechny nástroje v krabici s vlajkou Chicaga. V zrcadle jsem viděl další vlajku, která visela na zdi za mnou.