Stále si však pamatuji refrén jedné hodně populární vojenské písně z té doby, ve které se hrdě hlásá, že "Staří vojáci nikdy neumírají."

Mají zabít čas, než se dostaneme k refrénu.

Co-co ta poslední část po refrénu, bylo to trochu ošidné.

Ok, Paule, zkusíme to znova a vem to od vrchu refrénu, prosím tě.

Můžeš mi to odpřísáhnout na Shirleyino mrtvé tělo? Řekneš mi všechno. Tímhle Refrainem...

Ale my si... už si nepamatujeme refrén.

Teď to zahrajte znovu od refrénu.

Začátek druhého refrénu, to je kdy na mě vyleješ tu vodu.

Moc se mi líbí ta sestupná basová linka v refrénu.

Tohle je až po refrénu, měla bych být uprostřed.

Dobře, od vysokých tónů z refrénu.

Přes první a druhou sloku až k prvnímu refrénu?

To hned říkám: "Mazej!" Nechci slyšet žádný: "Měla bys do toho vnést nějakou strukturu." Ve studiu jsem skutečná umělkyně.

Říkám si, jestli na to Lou v refrénech moc netlačí.

Zazpívej to aspoň třikrát, jinak bude brečet.

Chodí na zápasy, mávají pompomy a vyšilují kvůli sólu ve sboru?

Přidal se při pohybech boky během refrénu.

Dostal jsem se do chvíle "My, my, my, my, " a pak "prásk". Hotovo.

Ne, ne, ne. Když začneš podruhé zpívat "Žiju, abych tě miloval", dojde k tomu tvůrčímu, zlomovému momentu.

Bude to takový refrén během této prezentace.