Občas se za svoji hloupost až stydím.

Omlouvám se, nechtěl jsem vás uvést do rozpaků.

Přepokládala jsem, že se budu cítit hrozně, ale překvapivě jsem nic necítila.

Bylo to dost divné, víte, mluvit s ním, protože jsem skoro neslyšel co říkal. Ale nechtěl jsem ji zahanbit.

Myslíš si, že jakmile si oblíknu sako, tak oproti mně vypadá hned James Bond jako nějakej vydlák.

Přivedla jsi ho, protože sis myslela, že ti to usnadním.

Ale nedokázal jsem to udělat, Paule, protože tam tolik běhala, hýbala se, tancovala, potila, že jsem ji nechtěl přivést do rozpaků.

Není divné, že ho já můžu na jevišti takhle přivést do rozpaků?

Nechci jí být na překážku. Jsem tu, aby mě viděla, ne abych jí zničila.

Prosím, neříkej, že se mi podařilo udělat z velkého Sherlocka Holmese stydlína.

Jen jsem jí chtěla udělat hanbu, víš?

Jen jsem nechtěla nikoho ztrapnit a také jsem nechtěla, ať na Rona změníš názor - kvůli téhle historce. - Ne, ne, v pořádku.

Já... Nechtěla jsem tě zahanbit, Mariano.

Nechci toho chudáka ztrapnit v televizi. Tak jsem skryl jeho totožnost.

Ne proto, abych vás zahanbil, píši toto, ale jako svých milých synů napomínám.