Kad biste pak znali šta je to: Milosti hoću a ne priloga, nikad ne biste osudjivali prave;
Než kdybyste věděli, co je to: Milosrdenství chci a ne oběti, neodsuzovali byste nevinných.
Videvši pak drugari njegovi taj dogadjaj žao im bi vrlo, i otišavši kazaše gospodaru svom sav dogadjaj.
Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
Kažem vam pak da neću odsad piti od ovog roda vinogradskog do onog dana kad ću piti s vama novog u carstvu Oca svog.
Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.
Behu pak još dva dana do pashe i do dana presnih hlebova; i tražahu glavari sveštenički i književnici kako bi Ga iz prevare uhvatili i ubili.
Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
Marija pak sedi s njom oko tri meseca, i vrati se kući svojoj.
I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
On pak odgovarajući reče im: Koji ima dve haljine neka da jednu onome koji nema; i ko ima hrane neka čini tako.
A on odpovídaje, pravil jim: Kdo má dvě sukně, dej jednu nemajícímu, a kdo má pokrmy, tolikéž učiň.
Reče pak: Zaista vam kažem: nikakav prorok nije mio na svojoj postojbini.
I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své.
Ustavši, pak, iz zbornice dodje u kuću Simonovu; a taštu Simonovu beše uhvatila velika groznica, i moliše Ga za nju.
Vstav pak Ježíš ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni.
Jedanput pak, kad narod naleže k Njemu da slušaju reč Božiju On stajaše kod jezera genisaretskog,
Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podle jezera Genezaretského.
Dogodi Mu se pak u prvu subotu po drugom danu pashe da idjaše kroz useve, i učenici Njegovi trgahu klasje, i satirahu rukama te jedjahu.
I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli.
Tih, pak, dana izidje na goru da se pomoli Bogu; i provede svu noć na molitvi Božijoj.
I stalo se v těch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží.
Došavši pak ljudi k Njemu rekoše: Jovan krstitelj posla nas k tebi govoreći: Jesi li ti Onaj što će doći, ili drugog da čekamo?
Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
Moljaše Ga pak jedan od fariseja da bi obedovao u njega; i ušavši u kuću farisejevu sede za trpezu:
Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
Dodjoše pak k Njemu mati i braća Njegova, i ne mogahu od naroda da govore s Njim.
Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.
Čovek, pak, iz koga izidjoše djavoli moljaše da bi s Njim bio; ali ga Isus otpusti govoreći:
Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:
Sazvavši, pak, dvanaestoricu dade im silu i vlast nad svim djavolima, i da isceljuju od bolesti.
I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
Zašto pak i sami od sebe ne sudite pravedno?
Ano proč i sami od sebe nesoudíte, což spravedlivého jest?
Kaza im pak ovu priču: Jedan čovek imaše smokvu usadjenu u svom vinogradu, i dodje da traži roda na njoj, i ne nadje.
Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
Reče Mu pak neko: Gospode! Je li malo onih koji će biti spaseni? A On im reče:
I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
Idjaše pak s Njim mnoštvo naroda, i obazrevši se reče im:
Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:
Lakše je, pak, nebu i zemlji proći negoli jednoj titli iz zakona propasti.
Snázeť jest zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákoně jednomu tytlíku zahynouti.
Čovek neki, pak, beše bogat, koji se oblačaše u skerlet i u svilu, i življaše svaki dan gospodski i veseljaše se.
Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.
Pogledavši pak gore vide bogate gde meću priloge svoje u haznu Božiju;
A pohleděv, uzřel lidi bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice.
Približavaše se pak praznik prijesnih hlebova koji se zove pasha.
Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.
I budući u borenju, moljaše se bolje; znoj pak Njegov beše kao kaplje krvi koje kapahu na zemlju.
A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
Videvši ga, pak, jedna sluškinja gde sedi kod ognja, i pogledavši na nj reče: i ovaj beše s njim.
A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
Vrativši se pak pripraviše mirise i miro; i u subotu dakle ostaše na miru po zakonu.
Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.
U Jerusalimu, pak, kod Ovčijih vrata ima banja, koja se zove jevrejski Vitezda, i oko nje pet pokrivenih tremova,
Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.
Vozivši, pak, oko dvadeset i pet ili trideset potrkališta ugledaše Isusa gde ide po moru i beše došao blizu do ladje, i uplašiše se.
A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.
Beše pak blizu praznik jevrejski, gradjenje senica.
A byl blízko svátek Židovský, památka stánků.
Dodjoše pak sluge ka glavarima svešteničkim i farisejima; i oni im rekoše: Zašto ga ne dovedoste?
Tedy přišli služebníci k předním kněžím a k farizeům, i řekli jim oni: Proč jste ho nepřivedli?
Beše pak jedan bolesnik, Lazar iz Vitanije iz sela Marije i Marte, sestre njene.
Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
Onde Mu, pak, zgotoviše večeru, i Marta služaše, a i Lazar sedjaše s njim za trpezom;
I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.
Za Isusom, pak, idjaše Simon Petar i drugi učenik; a učenik onaj beše poznat kod poglavara svešteničkog, i udje s Isusom u dvor poglavara svešteničkog;
Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze.
Poglavar, pak, sveštenički zapita Isusa za učenike Njegove i za Njegovu nauku.
Tedy nejvyšší kněz tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho.
Pilat, pak, napisa i natpis i metnu na krst; i beše napisano: Isus Nazarećanin, car judejski.
Napsal pak i nápis Pilát, a vstavil na kříž. A bylo napsáno: Ježíš Nazaretský, Král Židovský.
Dodje, pak, Simon Petar za njim, i udje u grob, i vide haljine same gde leže,
Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,
Mišljaše pak da braća njegova razumeju da Bog njegovom rukom njima spasenje dade: ali oni ne razumeše.
Domníval se zajisté, že bratří jeho rozumějí tomu, že skrze ruku jeho chce jim dáti Bůh vysvobození, ale oni nerozuměli.
Varnava, pak, izidje u Tars da traži Savla; i kad ga nadje, dovede ga u Antiohiju.
Tedy šel odtud Barnabáš do Tarsu hledati Saule, a nalezna jej, přivedl ho do Antiochie.
U Ikoniji pak dogodi se da oni zajedno udjoše o zbornicu jevrejsku, i govorahu tako da verova veliko mnoštvo Jevreja i Grka.
I stalo se v Ikonii, že vešli spolu do školy Židovské, a mluvili slovo Boží, takže jest uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství.
Pavle pak govoraše: Onog koji nas je odustao u Pamfiliji i nije išao s nama na delo na koje smo bili odredjeni, da ne uzimamo sa sobom.
Ale Pavlovi se nezdálo pojíti toho s sebou, kterýž byl odšel od nich z Pamfylie, aniž šel s nimi ku práci.
Dodje pak u Dervu i u Listru, i gle, onde beše neki učenik, po imenu Timotije, sin neke žene Jevrejke koja verovaše, a oca Grka;
Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
Dogodi se pak, kad beše Apolos u Korintu, da Pavle prolažaše gornje zemlje, i dodje u Efes, i našavši neke učenike
I stalo se, když Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, přišel do Efezu, a nalezna tu některé učedlníky,
Ovo ti pak priznajem da u putu, koji ovi nazivaju jeres, tako služim Bogu otačkom, verujući sve što je napisano u zakonu i u prorocima,
Ale totoť já před tebou vyznávám, že podle té cesty, kterouž oni nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců svých, věře všemu, cožkoli psáno jest v Zákoně a v Prorocích,
Gledaj, dakle, dobrotu i nepoštedjenje Božije: nepoštedjenje na onima što otpadoše, a na sebi dobrotu Božiju, ako ostaneš u dobroti; ako li pak ne, i ti ćeš biti odsečen.
A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.
Ako li vam pak ko reče: Ovo je idolska žrtva, ne jedite radi onog koji vam kaže, i radi savesti; jer je Gospodnja zemlja i šta je na njoj.
Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
Ovo pak velim: zavet, koji je od Boga potvrdjen za Hrista, ne odbacuje zakon, koji je postao posle četiri stotine i trideset godina, da ukine obećanje.
Totoť pak pravím: Že smlouvy prve od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, Zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, tak aby slib Boží v nic obrátil.
Zapovedamo vam pak, braćo, u ime Gospoda našeg Isusa Hrista, da se odvojite od svakog brata koji živi neuredno, a ne po uredbi koju primiše od nas.
Přikazujemeť pak vám, bratří, ve jménu Pána našeho Jezukrista, abyste se oddělovali od každého bratra, kterýž by se choval neřádně a ne podle naučení vydaného, kteréž přijal od nás.
A k tome i besposlene uče se skitati po kućama, ne samo pak besposlene, nego i jezične i sveznale, pa govore šta ne treba.
Nýbrž také i zahálejíce, učí se choditi po domích; a netoliko nedělné, ale jsou i klevetné a všetečné, mluvíce, což nesluší.
Vera je, pak, tvrdo čekanje onog čemu se nadamo, i dokazivanje onog što ne vidimo.
Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.
0.72793292999268s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Než kdybyste věděli, co je to: Milosrdenství chci a ne oběti, neodsuzovali byste nevinných. 