Dáš všechno, co můžeš, aby naše zástava mohla stoupat?

Někteří padnou a někteří budou žít. Postavíš se a chopíš se své šance?

Přidáš se k naší křížové výpravě?

Chcete říct své rodině, že žijete?

Má-li to být můj poslední rozhovor s Johnem Watsonem, můžeme být chvíli o samotě?

Řekneš mi teď, co tu děláš?

Řekneš mi o protokolu Théta? - Ne.

Řekneš mi prosím, co se děje?

Odkdy dáš na lidi? -Mě to bavit nemusí.

A ona pak poodstoupila a řekla: "Můžu taky dostat?"

Budeš mě proklínat? Budeš mi nadávat?

Nesčetněkrát se mi pacient podíval do očí a řekl: "Budete si mě pamatovat?"

V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným?

Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteříž jsou v něm?

I řekla sestra jeho k dceři Faraonově: Mám-li jíti a zavolati tobě chůvy z žen Hebrejských, kteráž by odchovala tobě dítě?

A rozpomínati se budeš na všecku cestu, kterouž tě vedl Hospodin Bůh tvůj již teď čtyřidceti let po poušti, aby ponížil tebe a zkusil tě, aby známé bylo, co jest v srdci tvém, budeš-li ostříhati přikázaní jeho, čili nic.

Odpověděl Izaiáš: Toto bude tobě znamení od Hospodina, že Hospodin učiní věc tuto, kterouž mluvil: Chceš-li, aby postoupil dále stín o deset stupňů, aneb navrátil se zpátkem o deset stupňů?

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

Zdali od nynějšího času volati budeš ke mně: Otče můj, ty jsi vůdce mladosti mé?

Zdali jich zastávati budeš? Zdali zastávati budeš, synu člověčí? Oznam jim ohavnosti otců jejich,

I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš?

Budeš-liž tu ještě říkati před oblíčejem mordéře svého: Bohem jsem, poněvadž jsi člověk a ne Bůh silný, jsa v ruce toho, jenž tě mordovati bude?

A když mluviti budou k tobě synové lidu tvého, řkouce: Což nám neoznámíš, co ty věci znamenají:

A zanechávati lidí jako ryb mořských, jako zeměplazu, kterýž nemá pána?

Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž, tedy půjdeme a vytrháme jej?

A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš učinil?

Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?

Oni pak sšedše se, otázali se ho, řkouce: Pane, v tomto-li času napravíš království Izraelské?

Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?