Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, což já přikazuji tobě.
Nego sada, sine, poslušaj me šta ću ti kazati.
Jemužto odpověděla matka: Nechť jest na mne zlořečenství tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi.
A mati mu reče: Neka prokletstvo tvoje, sine padne na mene; samo me poslušaj, i idi i donesi mi.
Tedy řekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo.
A Isak reče sinu svom: Kad brže nadje, sine? A on reče: Gospod Bog tvoj dade, te izadje preda me.
I řekl Izák Jákobovi: Přistupiž, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi.
Tada reče Isak Jakovu: Hodi bliže, sine da te opipam jesi li sin moj Isav ili ne.
I řekl jemu Izák otec jeho: Přistupiž nyní, a polib mne, synu můj.
Potom Isak, otac njegov reče mu: Hodi sine, celivaj me.
Odpověděl Izák a řekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Což tedy již tobě učiniti mohu, synu můj?
A Isak odgovori, i reče Isavu: Eto sam ga postavio tebi za gospodara; i svu braću njegovu dadoh mu da mu budu sluge; pšenicom i vinom ukrepih ga; pa šta bih sada tebi učinio, sine?
Protož nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran.
Nego, sine, poslušaj šta ću ti kazati; ustani i beži k Lavanu bratu mom u Haran.
I řekl: Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj!
I reče: Bog da ti bude milostiv, sinko!
Ale nepovolil otec jeho, a řekl: Vím, synu můj, vím; takéť i on bude v lid, a také i on vzroste; však bratr jeho mladší více poroste než on, a símě jeho bude u veliké množství národů.
Ali otac njegov ne hte, nego reče: Znam, sine, znam; i od njega će postati narod, i on će biti velik; ali će mladji brat njegov biti veći od njega, i seme će njegovo biti veliko mnoštvo naroda.
Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho?
Laviću Juda! S plena si se vratio, sine moj; spusti se i leže kao lav i kao ljuti lav; ko će ga probuditi?
I řekl Jozue Achanovi: Synu můj, dej, prosím, chválu Hospodinu Bohu Izraelskému, a vyznej se jemu, a oznam mi aspoň již, co jsi učinil, netaj již toho přede mnou.
I reče Isus Ahanu: Sine, hajde daj hvalu Gospodu Bogu Izrailjevom, i priznaj pred Njim, i kaži mi šta si učinio, nemoj tajiti od mene.
I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.
A mati mu reče: Gospod da te blagoslovi, sine!
Tedy povolal Elí Samuele a řekl: Samueli, synu můj. Kterýž odpověděl: Teď jsem.
A Ilije zovnu Samuila i reče: Samuilo, sine! A on reče: Evo me.
Tedy poznal Saul hlas Davidův a řekl: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide?
Tada Saul pozna glas Davidov, i reče: Je li to tvoj glas, sine Davide?
I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali.
Ali car reče Avesalomu: Nemoj, sine, nemoj da idemo svi, da ti ne budemo na tegotu.
I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráně, plakal a jda, mluvil takto: Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu můj, synu můj!
Tada se car sneveseli, i pope se u gornju klet nad vratima, i stade plakati, a idući govoraše: Sine moj Avesalome, sine moj, sine moj Avesalome! Kamo da sam ja umro mesto tebe! Avesalome sine moj, sine moj!
Král pak zakryl tvář svou, a křičel král hlasem velikým: Synu můj Absolone, Absolone synu můj, synu můj!
A car pokri lice svoje; i vikaše glasno: Sine moj Avesalome! Avesalome sine moj, sine moj!
A řekl David Šalomounovi: Synu můj, uložil jsem byl v srdci svém vystavěti dům jménu Hospodina Boha svého.
I reče David Solomunu: Sine! Bio sam naumio da sazidam dom imenu Gospoda Boga svog.
Protož, synu můj, Hospodin bude s tebou, a šťastněť se povede, a vystavíš dům Hospodina Boha svého, jakož mluvil o tobě.
Zato, sine, Gospod će biti s tobom, i bićeš srećan, te ćeš sazidati dom Gospoda Boga svog kao što je govorio za te.
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Slušaj, sine, nastavu oca svog, i ne ostavljaj nauke matere svoje.
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
Sine moj, ako bi te mamili grešnici, ne pristaj;
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
Sine moj, ne idi na put s njima, čuvaj nogu svoju od staze njihove.
Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
Sine moj, ako primiš reči moje, i zapovesti moje sahraniš kod sebe,
Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.
Sine moj, ne zaboravljaj nauke moje, i zapovesti moje neka hrane srce tvoje.
Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.
Sine moj, ne odbacuj nastave Gospodnje, i nemoj da ti dosadi karanje Njegovo.
Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.
Sine moj, da ti to ne odlazi iz očiju; čuvaj pravu mudrost i razboritost;
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Slušaj, sine moj, i primi reči moje, i umnožiće ti se godine životu.
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Sine moj, slušaj reči moje, prigni uho svoje besedi mojoj.
Obogatiæu se pomoæu tebe, sine moj. 