A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte.
Pa otide koliko se može strelom dobaciti, i sede prema njemu; jer govoraše: Da ne gledam kako će umreti dete.
Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu.
Uzmi oružje svoje, tul i luk, i izadji u planinu, te mi ulovi lov;
Však zůstalo v síle lučiště jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkudž byl pastýř a kámen Izraelův;
Opet osta jak luk njegov i ojačaše mišice ruku njegovih od ruku jakog Boga Jakovljevog, odakle posta pastir, kamen Izrailju,
Lučiště i silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.
Luk junacima slomi se, i iznemogli opasaše se snagom.
A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.
I skide Jonatan sa sebe plašt, koji nošaše, i dade ga Davidu, i odelo svoje i mač svoj i luk svoj i pojas svoj.
Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo, a meč Saulův nenavracoval se prázdný.
Bez krvi pobijenih i bez masti od junaka nije se vraćao luk Jonatanov, niti je mač Saulov dolazio natrag prazan.
Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
Uči ruke moje boju, te lome luk bronzani mišice moje.
Muž pak jeden střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje.
A jedan zastreli iz luka nagonom, i ustreli cara Izrailjevog gde spuča oklop.
Ale Jéhu pochytiv lučiště, postřelil Jorama mezi ramenem jeho, tak že střela pronikla srdce jeho. I padl na voze svém.
Ali Juj zgrabi luk svoj i ustreli Jorama medju pleća da mu strela prodje kroz srce, te pade u kolima svojim.
Ale Elizeus řekl jemu: Vezmi lučiště a střely.
A Jelisije mu reče: Uzmi luk i strele.
Synů Rubenových a Gádových a polovice pokolení Manassesova, mužů silných, nosících štít a meč, a natahujících lučiště, a umělých v bitvě, čtyřidceti a čtyři tisíce, sedm set a šedesát vycházejících k boji.
Sinova Ruvimovih i Gadovih i polovine plemena Manasijinog, hrabrih ljudi, što nošahu štit i mač, i zatezahu luk, i veštih boju, beše četrdeset i četiri hiljade i sedam stotina i šezdeset, koji idjahu na vojsku;
Nosíce lučiště, a bojujíce pravicí i levicí kamením i střelami z lučiště, a byli z bratří Saulových, z pokolení Beniaminova:
Naoružani lukom, iz desne ruke i iz leve gadjahu kamenjem i iz luka strelama, izmedju braće Saulove, od plemena Venijaminovog:
Připravil pak Uziáš všemu tomu vojsku pavézy, kopí, lebky, pancíře, lučiště i kamení prakové.
I načini Ozija svoj vojsci štitove i koplja i šlemove i oklope i lukove i kamenje za praćke.
Ale však od toho dne polovice služebníků mých dělali, a polovice jich držela kopí, pavézy a lučiště, a pancíře, a knížata stála za vší čeledí Judskou.
I od tada polovina mojih momaka poslovaše, a druga polovina držaše koplja i štitove i lukove i oklope, i knezovi stajahu iza svega doma Judinog.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
Kad stane bežati od oružja gvozdenog, prostreliće ga luk bronzani.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Slava moja podmladjivaše se u mene, i luk moj u ruci mojoj ponavljaše se.
Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je.
I zapinje smrtnu strelu, čini strele svoje da pale.
Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.
Jer evo grešnici nategoše luk, zapeše strelu svoju za tetivu, da iz mraka streljaju prave srcem.
Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
Ti mi daješ štit spasenja svog; desnica Tvoja drži me, i milost Tvoja čini me velika.
Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
Mač potežu bezbožnici, zapinju luk svoj, da obore ubogoga i ništega i pokolju one koji idu pravim putem.
Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
Mač će njihov udariti u njihovo srce, i lukovi njihovi polomiće se.
Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,
Utolite i poznajte da sam ja Bog; ja sam uzvišen po narodima, uzvišen na zemlji.
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Sinovi Jefremovi naoružani, koji streljaju iz luka, vratiše se natrag, kad beše boj.
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Odustaše i odvrgoše se, kao i oci njihovi, slagaše kao rdjav luk.
Střely jeho ostré, a všecka lučiště jeho natažená; kopyta koňů jeho jako škřemen souzena budou, a kola jeho jako vichřice.
Strele će im biti oštre, i svi lukovi njihovi zapeti; kopita u konja njihovih biće kao kremen i točkovi njihovi kao vihor.
Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich.
Od vike konjika i strelaca pobeći će svi gradovi, otići će u guste šume i na stene će se popeti; svi će gradovi biti ostavljeni i niko neće u njima živeti.
Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská.
Luk i koplje nosiće, žestoki će biti i nemilostivi, glas će im bučati kao more, i jahaće na konjima, spremni kao junaci da se biju s tobom, kćeri sionska.
A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin.
I zapinju jezik svoj kao luk da lažu, i osiliše na zemlji, ali ne za istinu, nego idu iz zla u zlo, niti znaju za me, govori Gospod.
Křepčtež, ó koni, a běžte s hřmotem, ó vozové; nechť vytáhnou i silní, Mouřenínové a Putští, kteříž užívají pavézy, i Ludimští, kteříž užívají a natahují lučiště.
Izlazite, konji, besnite, kola; i neka izadju junaci, Husi i Fudi, koji nose štitove, i Ludeji, koji nose i natežu luk.
Takto praví Hospodin zástupů: Aj, já polámi lučiště Elamitských, největší sílu jejich.
Ovako veli Gospod nad vojskama: Evo, ja ću slomiti luk Elamu, glavnu silu njegovu;
Sšikujte se proti Babylonu vůkol všickni, kteříž natahujete lučiště, střílejte proti němu, nelitujte střely; nebo hřešil proti Hospodinu.
Postavite se oko Vavilona svi koji natežete luk, streljajte ga, ne žalite strela; jer je sagrešio Gospodu.
Lučiště a kopí pochytí, ukrutní budou, a neslitují se; hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních pojedou, sšikovaní jako muž udatný k boji proti tobě, ó dcero Babylonská.
Luk i koplje nosiće, žestoki će biti, niti će žaliti; glas će im kao more bučati i jahaće na konjima, spremni kao junaci za boj, na tebe, kćeri vavilonska.
Natahujícímu, kterýž silně natahuje lučiště své, a kráčí v pancíři svém, dím: Neslitovávejtež se nad mládenci jeho, zahlaďte jako proklaté všecko vojsko jeho.
Strelac neka nateže luk na strelca i na onog koji se ponosi svojim oklopom, i ne žalite mladića njegovih, potrite mu svu vojsku,
Když přitáhne na něj, na Babylon zhoubce. I budou jati silní jeho, potříno bude lučiště jejich; nebo Bůh silný odplatí, Hospodin vrchovatě odplatí.
Jer dodje na nj, na Vavilon, zatirač, junaci se njegovi zarobiše, lukovi se njihovi potrše; jer je Gospod Bog koji plaća, doista će platiti.
Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou.
Nateže luk svoj kao neprijatelj, podiže desnicu svoju kao protivnik, i pobi sve što beše drago očima; na šator kćeri sionske prosu kao oganj gnev svoj.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Nateže luk svoj, i metnu me streli za belegu.
Nebo vyrazím lučiště tvé z ruky tvé levé, a střely z ruky tvé pravé vyvrhu.
I izbiću ti luk tvoj iz leve ruke, i prosuću ti iz desne ruke strele.
Tehdy vyjdou obyvatelé měst Izraelských, a zapálíce, popálí zbroj a štíty i pavézy, lučiště i střely, dřevce i kopí, a budou je páliti ohněm sedm let.
Tada će izaći stanovnici gradova Izrailjevih, i naložiće na oganj i spaliće oružje i štitove i štitiće, lukove i strele, sulice i koplja, i ložiće ih na oganj sedam godina.
I stane se v ten den, že polámi lučiště Izraelovo v údolí Jezreel.
I u to ću vreme slomiti luk Izrailjev u dolini jezraelskoj.
A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně.
I tada ću im učiniti zavet sa zverjem poljskim i sa pticama nebeskim i s bubinama zemaljskim; i polomiću luk i mač i rat da ih nestane u zemlji, i učiniću da leže bez straha.
Navracujíť se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako lučiště omylné, padají od meče knížata jejich, od rozhněvání jazyka jejich, což jim ku posměchu jest v zemi Egyptské.
Vraćaju se, ali ne ka Višnjem, postaše kao luk lažljiv; knezovi će njihovi popadati od mača s obesti jezika svog; to će im biti podsmeh u zemlji misirskoj.
A ten, kterýž se chápá lučiště, neostojí, a čerstvý na nohy své neuteče, a ten, kterýž jezdí na koni, nevysvobodí života svého.
I strelac neće se održati, i laki na nogu neće se izbaviti, niti će konjanik spasti duše svoje.
Nebo vypléním vozy z Efraima a koně z Jeruzaléma, a vypléněna budou lučiště válečná; nadto rozhlásí pokoj národům, a panování jeho od moře až k moři, a od řeky až do končin země.
Jer ću istrebiti iz Jefrema kola i iz Jerusalima konje; i istrebiće se luk ubojiti; i On će kazivati mir narodima, i vlast će mu biti od mora do mora i od reke do krajeva zemaljskih.
Když sobě napnu Judu a lučiště naplním Efraimem, a vzbudím syny tvé, ó Sione, proti synům tvým, ó Javane, a nastrojím tě jako meč udatného.
Jer zapeh sebi Judu kao luk, i napunih Jefrema, i podigoh sinove tvoje, Sione, na sinove tvoje, Javane, i učinih te da si kao mač junački.
Od něho úhel, od něho hřeb, od něho lučiště válečné, od něho též pojde všeliký úředník.
Od Njega je ugao, od Njega kolje, od Njega luk ubojiti, od Njega izlazi i svaki nastojnik.
I pohleděl jsem, a aj, kůň bílý, a ten, jenž seděl na něm, měl lučiště. A dána jest jemu koruna, i vyjel, přemáhaje, a aby přemáhal.
I videh, i gle, konj beo, i onaj što sedjaše na njemu imaše strelu; i njemu se dade venac, i izidje pobedjujući, i da pobedi.
0.37806391716003s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Pa otide koliko se može strelom dobaciti, i sede prema njemu; jer govoraše: Da ne gledam kako će umreti dete. 