I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, a přikázaní dal jim k synům Izraelským a k Faraonovi králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z země Egyptské.
Ali Gospod govori Mojsiju i Aronu, i zapovedi im da idu k sinovima Izrailjevim i k Faraonu, da izvedu sinove Izrailjeve iz zemlje misirske.
Tito jsou, kteříž mluvili Faraonovi, králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z Egypta; toť jest ten Mojžíš a Aron.
To su koji govoriše Faraonu, caru misirskom, da izvedu sinove Izrailjeve iz Misira; to je Mojsije i to je Aron.
Tedy poslal lid Izraelský posly k Seonovi králi Amorejskému, řka:
Tada posla Izrailj poslanike k Sionu, caru amorejskom govoreći:
Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Neboj se ho; nebo v ruce tvé dal jsem jej, i všecken lid jeho, i zemi jeho, a učiníš jemu tak, jakož jsi učinil Seonovi, králi Amorejskému, kterýž bydlil v Ezebon.
A Gospod reče Mojsiju: Ne boj ga se; jer sam ga dao u tvoje ruke i sav narod njegov i zemlju njegovu; i učini mu kako si učinio Sionu, caru Amorejskom koji življaše u Esevonu.
A všecko, což učinil dvěma králům Amorejským, kteříž bydlili za Jordánem, Seonovi, králi Ezebon, a Ogovi, králi Bázan, kterýž byl v Astarot.
I sve što je učinio dvojici careva amorejskih, koji behu s one strane Jordana, Sionu caru esevonskom i Ogu caru vasanskom koji beše u Astarotu.
Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým.
I dodje Avesalom k caru i reče mu: Evo, sad se strižu ovce sluzi tvom; neka podje car i sluge njegove sa slugom svojim.
I odpověděla žena Tekoitská králi: Nechť jest, pane můj králi, na mne ta nepravost, a na dům otce mého, král pak a stolice jeho ať jest bez viny.
A žena Tekujanka reče caru: Care gospodaru! Neka na me i na dom oca mog padne krivica, a car i njegov presto neka je prav.
Činíval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek přicházel k králi; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských.
Tako činjaše Avesalom sa svakim Izrailjcem, koji dolažaše na sud k caru; i Avesalom primamljivaše srca ljudi Izrailjaca.
Odpovídaje pak Ittai králi, řekl: Živť jest Hospodin a živť jest pán můj král, že na kterémkoli místě bude pán můj král, buď mrtev aneb živ, tuť bude i služebník tvůj.
A Itaj odgovori caru i reče: Tako živ da je Gospod i tako da je živ car gospodar moj, gde bude car gospodar moj, bilo na smrt ili na život, onde će biti i sluga tvoj.
A když oni odešli, tito vystoupivše z studnice, šli a oznámili králi Davidovi a řekli jemu: Vstaňte a přepravte se rychle přes vodu, nebo toto radil proti vám Achitofel.
A kad otidoše, oni izadjoše iz studenca, i otidoše te javiše caru Davidu, i rekoše mu: Ustanite i predjite brže preko vode; jer je tako i tako savetovao Ahitofel na vas.
Tedy Achimaas syn Sádochův řekl: Medle, nechť běžím, abych zvěstoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel jeho.
Tada reče Ahimas sin Sadokov: Da otrčim da odnesem glas caru, da ga je Gospod izbavio iz ruku neprijatelja njegovih.
Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z Bahurim, a vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi.
Pohita i Simej, sin Girin, od Venijamina, koji beše iz Vaurima, i sidje s ljudima roda Judinog na susret caru Davidu;
Ještě řekl Mifibozet králi: Třebas nechť všecko vezme, když se jen navrátil pán můj král v pokoji do domu svého.
A Mefivostej reče caru: Neka uzme sve, kad se car gospodar moj vratio na miru u dom svoj.
Ale Barzillai odpověděl králi: Jacíž jsou dnové věku mého, abych šel s králem do Jeruzaléma?
Ali Varzelaj reče caru: Koliko ima veka mog, da idem s carem u Jerusalim?
Joáb také vrátil se do Jeruzaléma k králi.
A Joav se vrati u Jerusalim k caru.
I řekli jemu služebníci jeho: Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny, kteráž by byla při králi a opatrovala jej, a aby spala v lůnu jeho, a zahřívala pána našeho krále.
Tada mu rekoše sluge njegove: Neka potraže caru gospodaru našem mladu devojku, pa ona neka stoji pred carem i dvori ga, i na krilu neka mu spava, da se zagreva car, gospodar naš.
Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská přisluhovala králi.
A car beše vrlo star; i Avisaga Sunamka dvoraše ga.
A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane můj králi, nic nevíš o tom.
A sad evo Adonija se zacari, a ti, gospodaru moj care, i ne znaš.
Ješto ty, pane můj králi, víš, že oči všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by seděti měl na stolici pána mého krále po tobě.
Sada, care gospodaru moj, oči su svega Izrailja uprte u tebe, da im kažeš ko će sesti na presto tvoj, gospodaru moj care, posle tebe.
Zatím řekl Nátan: Pane můj králi, ty-lis pověděl: Adoniáš kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé?
I reče Natan: Care, gospodaru moj, jesi li ti kazao: Adonija će biti car posle mene, i on će sedeti na prestolu mom?
A naklonivši hlavy Betsabé tváří k zemi, poklonu učinila králi a řekla: Živ buď pán můj král David na věky.
Tada Vitsaveja savi se licem do zemlje i pokloni se caru, pa reče: Da živi gospodar moj car David doveka!
I dala králi sto a dvadceti centnéřů zlata, a vonných věcí velmi mnoho, i kamení drahého, aniž bylo kdy více přivezeno takových vonných věcí tak mnoho, jako darovala královna z Sáby králi Šalomounovi.
Potom dade caru sto i dvadeset talanata zlata i vrlo mnogo mirisa i dragog kamenja: nikada više ne dodje toliko takvih mirisa koliko dade carica savska caru Solomunu.
Tedy poslal muž Boží k králi Izraelskému, řka: Viz, abys netáhl přes to místo, nebo tam Syrští jsou v zálohách.
A čovek Božji posla k caru Izrailjevom i poruči: Čuvaj se da ne ideš onuda, jer su onde Sirci u zasedi.
Jemuž řekl jeden z služebníků jeho: Nikoli, pane můj králi, ale Elizeus prorok, kterýž jest v Izraeli, oznamuje králi Izraelskému slova, kteráž ty mluvíš v nejtajnějším pokoji svém.
A jedan od sluga njegovih reče mu: Niko, care gospodaru moj; nego Jelisije prorok u Izrailju dokazuje caru Izrailjevom reči koje govoriš u ložnici svojoj.
I řekl Gézi: Pane můj králi, to jest ta žena, a tento syn její, kteréhož vzkřísil Elizeus.
A Gijezije reče: Gospodaru moj, care, ovo je ona žena i ovo je sin njen, kog je Jelisije oživeo.
I usnul Joas s otci svými, a pochován jest v Samaří s králi Izraelskými, i kraloval Jeroboám syn jeho místo něho.
I počinu Joas kod otaca svojih, i bi pogreben u Samariji kod careva Izrailjevih, a na njegovo se mesto zacari Jerovoam, sin njegov.
Tedy pobil lid země všecky ty, kteříž se byli spuntovali proti králi Amonovi, a ustanovil lid země krále Joziáše syna jeho místo něho.
Tada pobi narod zemaljski sve koji se behu pobunili na cara Amona, i zacari narod zemaljski Josiju, sina njegovog na njegovo mesto.
Oznámil také Safan písař králi, řka: Knihu mi dal Helkiáš kněz.
I još kaza Safan pisar caru govoreći: Knjigu mi dade Helkija sveštenik.
Pověz Roboámovi synu Šalomounovu, králi Judskému, a všemu lidu Izraelskému, kterýž jest v pokolení Judově a Beniaminově, řka:
Kaži Rovoamu sinu Solomunovom, caru Judinom i svim sinovima Izrailjevim od Jude i Venijamina, i reci:
Tedy mnozí přinášeli oběti Hospodinu do Jeruzaléma, ano i dary drahé Ezechiášovi králi Judskému, tak že potom vznešen jest u všech národů.
I mnogi donošahu dare Gospodu u Jerusalim i zaklade Jezekiji caru Judinom; i od tada se uzvisi pred svim narodima.
I líbila se ta věc králi, a učinil tak.
I to bi po volji caru, i učini tako.
Tedy odpověděla Ester královna a řekla: Jestliže jsem nalezla milost před očima tvýma, ó králi, a jestliže se králi za dobré vidí, nechť mi jest darován život můj k mé žádosti, a národu mému k prosbě mé.
Tada odgovori carica Jestira i reče: Ako sam našla milost pred tobom, care, i ako je caru ugodno, neka mi se pokloni život moj na moju želju i narod moj na moju molbu.
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
Govoriću o otkrivenjima Tvojim pred carevima, i neću se stideti.
A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeť do města tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž na ně dotrou pavézníci, aniž udělají u něho náspu.
Zato ovako veli Gospod za cara asirskog: Neće ući u ovaj grad, niti će baciti amo strele, neće se primaći k njemu sa štitom, niti će iskopati opkope oko njega.
Proč máte zahynouti, ty i lid tvůj, mečem, hladem a morem, jakž mluvil Hospodin o národu, kterýž by nesloužil králi Babylonskému?
Zašto da poginete ti i narod tvoj od mača i od gladi i od pomora, kako reče Gospod za narod koji ne bi služio caru vavilonskom?
Protož takto praví Hospodin o Joakimovi králi Judském: Nebude míti, kdo by seděl na stolici Davidově, a tělo jeho mrtvé bude vyvrženo na horko ve dne a na mráz v noci.
Zato, ovako veli Gospod za Joakima cara Judinog: Neće imati nikoga ko bi sedeo na prestolu Davidovom, i mrtvo će telo njegovo biti bačeno na pripeku obdan i na mraz obnoć.
Potom měsíce pátého, desátého dne téhož měsíce, léta devatenáctého kralování Nabuchodonozora krále Babylonského, přitáhl Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, kterýž sloužíval králi Babylonskému, do Jeruzaléma.
A desetog dana petog meseca godine devetnaeste carovanja Navuhodonosora cara vavilonskog dodje u Jerusalim Nevuzardan, zapovednik stražarski, koji služaše caru vavilonskom.
Nebo ta věc, na niž se král ptá, nesnadná jest, a není jiného, kdo by ji oznámiti mohl králi, kromě bohů, kteříž bydlení s lidmi nemají.
I šta car ište vrlo je teško; niti ima drugog koji bi mogao kazati caru osim bogova, koji ne žive medju ljudima.
Toť jest ten sen. Výklad jeho také povíme králi:
To je san; a sada ćemo kazati caru šta znači.
Ty králi, jsi král králů; nebo Bůh nebeský dal tobě království, moc a sílu i slávu.
Ti si, care, car nad carevima, jer ti Bog nebeski dade carstvo, silu i krepost i slavu,
Protož ó králi, přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj.
Ovo znači, care, i ovo je naredba Višnjeg koja će se izvršiti na mom gospodaru caru:
Tedy odpověděl Daniel a řekl před králem: Darové tvoji nechť zůstávají tobě, a odplatu svou dej jinému, a však písmo přečtu králi, a výklad oznámím jemu.
Tada odgovori Danilo i reče pred carem: Darovi tvoji neka tebi, i podaj drugom poklone svoje; a pismo ću ja pročitati caru i kazati šta znači.
Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo.
Tada oni ljudi sabraše se kod cara i rekoše caru: Znaj, care, da je zakon u Midijana i Persijana da se nikakva zabrana i naredba koju postavi car, ne menja.
A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící nebeskému vidění.
Zato, care Agripa! Ne bih nepokoran nebeskoj utvari;
0.76954007148743s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Ali Gospod govori Mojsiju i Aronu, i zapovedi im da idu k sinovima Izrailjevim i k Faraonu, da izvedu sinove Izrailjeve iz zemlje misirske. 